|
Časopis Zvěrokruh 5/2014
|
Z historie |
Čeněk Červený, Jaroslav Doubek, Roman Halouzka
Významná osobnost české veterinární medicíny
|
Obr. 1 Doc. Ing. RNDr. Jaromír Šikula, CSc., dr. h. c. (archiv rodiny Šikulovy)
|
|
Doc. RNDr. Ing. Jaromír Šikula, CSc., dr. h. c., byl významný veterinární botanik a ekolog. Byl vedoucím botanického ústavu na Vysoké škole veterinární v Brně. Rostlinu samozřejmě vnímal nejen jako biologický objekt s vlastnostmi morfologickými a fyziologickými, ale také jako potenciální zdroj výživy člověka a zvířat, jako objekt s možným farmaceutickým využitím a také jako objekt nesoucí zdravotní rizika pro člověka a zvířata. Toto vše dokázal velice poutavě sdělovat studentům při různých formách výuky, ať již to byly přednášky, praktická cvičení, semináře či exkurze do terénu. Studentům přednášel předměty botanika a pícninářství, encyklopedie zemědělství a hygiena vegetabilních potravin. Velice oblíbené byly jeho besedy, často i v rozhlase a televizi. Své poznatky prezentoval studentům ve skriptech a učebnicích. Spousta zajímavých informací se dostala ke čtenářům prostřednictvím populárně–naučných časopisů. Právě popularizace odborných a vědeckých poznatků byla jeho velikou předností. Měl na koho navázat – jeho učiteli byli prof. PhDr. Rudolf Dostál, DrSc. (*1885–†1973) a prof. PhDr. Jan Macků (*1881–†1964).
|
Jaromír Šikula se narodil dne 29. května 1924 v Brně. Zde také vystudoval gymnázium. V mládí byl zapálený pro skautský způsob života. Ve skautském oddílu byl motivován ke správnému vztahu k přírodě, k úctě k vědění a víře v pozitivní konání v životě. Při studiu na gymnáziu byl obklopen řadou významných kamarádů. Gymnazijní studia ukončil ke konci druhé světové války. Vysoké školy byly zavřené, proto nastoupil do Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně. Po skončení války a znovuotevření vysokých škol v roce 1945 začal studovat na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. Studia zde ukončil v roce 1949 a získal titul Ing. Po skončení studia působil jako odborný asistent na Vysoké škole zemědělské v Brně, na katedře profesora Rudolfa Dostála. Hluboký zájem o přírodní vědy vedl J. Šikulu k dalšímu studiu. Pustil se do studia botaniky a chemie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
|
Obr. 2 Již rok po pověření vedením botanického ústavu vydal pro studenty učební texty z veterinární botaniky (archiv autorů)
|
|
Obr. 3 Celostátní učebnice Veterinární botanika a pícninářství (archiv autorů)
|
Studium úspěšně ukončil a v roce 1952 získal titul doktora přírodních věd (RNDr.). Jako odborný asistent u profesora Dostála na Vysoké škole zemědělské v Brně vedl cvičení z obecné a speciální botaniky a od školního roku 1952/1953 též přednášel obecnou a speciální botaniku a fyziologii rostlin. Navíc učil tytéž předměty i v Konzultačním středisku dálkového studia při Provozně ekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Profesor Dostál, zakladatel botanického ústavu na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, zde působil od roku 1919 až do roku 1934, kdy byl povolán na Vysokou školu zemědělskou v Brně. V tomto roce byl na Vysoké škole zvěrolékařské botanický ústav zrušen a výuku zde zajišťoval jako externista tehdejší doc. PhDr. Jan Macků z Vysokého učení technického v Brně, a to až do roku 1949 (s přerušením výuky během nacistické okupace), do roku 1952 zajišťoval výuku jako externista opět prof. Dostál.
|
Ve školním roce 1953/1954 započal po prof. Dostálovi přednášet botaniku na Veterinární fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně právě odborný asistent RNDr. Ing. Jaromír Šikula. Až v roce 1956 byl znovu obnoven botanický ústav při katedře výživy a dietetiky a jeho vedením byl pověřen právě Jaromír Šikula. Katedru výživy a dietetiky vedl tehdejší doc. MVDr. Jaroslav Kábrt (*1903–†2007). Sídlo ústavu bylo v budově u hlavního skleníku, byla zde vybudována i cvičebna a laboratoř. Byly zahájeny práce na obnově a dalším budování botanické zahrady, která sloužila pro výuku i výzkum. Výuka botaniky byla zařazena do 1. a 2. semestru v rozsahu dvě hodiny přednášek a dvě hodiny cvičení týdně.
|
|
Obr. 4 Skleníky botanického ústavu (1956) (archiv VFU)
|
Od roku 1957 přednášel J. Šikula zároveň předmět encyklopedie zemědělství opět v průběhu prvních dvou semestrů a ve stejném rozsahu jako botaniku, kromě toho vedl exkurze a praxe. K veterinární botanice přidával nauku o pícninářství.
|
popularizace odborných a vědeckých poznatků byla jeho velikou předností
|
|
Časem byl název tohoto předmětu změněn na botanika a pícninářství. J. Šikula zajišťoval výuku i v postgraduálním studiu. Rozsah výukových hodin uvedených předmětů se v průběhu let měnil. Přednášky byly konány v rozsahu 2–4 hodiny týdně v semestru a v některých letech byla výuka doplněna o exkurze do terénu za účelem poznávání rostlin.
|
Obr. 5 Celostátní učebnice Veterinární toxikologie. J. Šikula jako spoluautor zpracoval kapitolu o jedovatých rostlinách (archiv autorů)
|
|
Obr. 6 Unikátní dílo v podobě atlasu pojednávající komplexně o trávách (archiv autorů)
|
|
Obr. 7 Učební text veterinární botaniky se základy zemědělství (archiv autorů)
|
|
Obr. 8 Další z učebních textů napsaných J. Šikulou (archiv autorů)
|
|
Obr. 9 Šikulova aplikovaná veterinární botanika (archiv autorů)
|
|
V roce 1971 byl botanický ústav zrušen, výuka botaniky byla zkrácena a organizována při katedře výživy pod názvem pícninářství a botanika. Přes tuto nepříznivou situaci dokázal J. Šikula zajišťovat výuku na velmi dobré úrovni k všeobecné spokojenosti studentů. Nesporně v tom sehrálo roli kouzlo jeho osobnosti.
Po vzniku oboru Veterinární lékařství – hygiena potravin a později i Fakulty veterinární hygieny a ekologie (FVHE), založené v roce 1991, byl předmět hygiena vegetabilních potravin přednášen samostatně jako součást curricula FVHE.
V roce 1989 sice odešel J. Šikula do důchodu, ale záhy se na výzvu studentů vrátil na školu a byl opět pověřen výukou předmětu hygiena vegetabilních potravin. Nepovinným předmětem, jím zajišťovaným, byla také fytopatologie.
V roce 1990 byl RNDr. Ing. Jaromír Šikula, CSc., jmenován docentem a byl pověřen vedením botanického ústavu.
|
Po zřízení Farmaceutické fakulty (FaF) v roce 1991 byla „botanika“ záhy zařazena do curricula této fakulty a botanický ústav byl začleněn jako oddělení do Ústavu přírodních léčiv FaF.
|
Vedle rozsáhlých přednáškových aktivit vydal J. Šikula již v roce 1957 skriptum, ve kterém bylo patrné nové pojetí veterinární botaniky a pícninářství, včetně encyklopedie zemědělství. Po několikanásobné reedici skript vyšla v roce 1964 první celostátní učebnice Veterinární botanika a pícninářství s dokonalými barevnými ilustracemi D. Chatrného a T. Kalábové-Bakalové. Botaniku a část pícninářství sepsal J. Šikula a zbývající kapitoly z pícninářství vypracoval Ing. Jozef Zubrický z Veterinární fakulty v Košicích. Učebnice získala ocenění v kategorii pedagogické literatury. Velmi zdařilá byla další učebnice – Veterinární toxikologie, autoři Piskač, A., Bártík, M. a kol., která byla vydána v roce 1974.
|
|
Obr. 10 Na setkání (1986) příznivců a obdivovatelů zájmové umělecké činnosti studentů na Vysoké škole veterinární v Brně (zleva doc. Šikula, prof. Němeček, prof. Hrabák, paní Němečková, paní Nechvátalová, dr. Nechvátal) (archiv autorů)
|
V této učebnici zpracoval J. Šikula rozsáhlou kapitolu o jedovatých rostlinách. Kniha získala rovněž ocenění a vyšla vedle českého jazyka i v anglickém jazyce v nakladatelství Elsevier. Takřka dokonalý a ve světě vyhledávaný byl Šikulův Kapesní atlas trav s barevnými ilustracemi V. Štolfy. Atlas vyšel od roku 1977 v několika vydáních ve verzi anglické, francouzské, německé, španělské a vlámské.
|
Obr. 11 J. Šikula při praktické výuce botaniky v terénu (Archiv rodiny Šikulovy)
|
|
V publikaci jsou zachyceny morfologické znaky trav jak divoce rostoucích, tak i kulturních, jsou uvedeny údaje i o jejich vývoji, růstu, rozmnožování, klíčení a vztahu k prostředí. Čtenář je informován o rozšíření trav na zeměkouli v závislosti na různých ekosystémech a půdních typech. Zvláštní pozornost autor věnoval i trávníkům a upozornil na jejich estetický význam a vliv na inspiraci v umění. Navrhuje zde i využití trav jako dekorativních prostředků v lidských obydlích. V knize jsou uvedené hlavní poznávací znaky, užitkové vlastnosti, obvyklá stanoviště, obliba u konzumujících zvířat při pasení i případná škodlivost pro konzumenta. Vyobrazení jsou velmi dokonalá a v přirozených barvách.
|
Jaromír Šikula s nadšením rozšiřoval a zušlechťoval botanickou zahradu založenou prof. Dostálem. Zahrada sloužila výuce i vědeckému bádání. J. Šikula měl vynikající kontakty s odbornou veřejností v zahraničí. K tomu mu napomáhaly výborné jazykové znalosti – ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu, ruštinu a jako jeden z mála na naší alma mater používal i esperanto. Rozesílal indexy semen téměř na 45 adres botanických zahrad a výzkumných botanických ústavů ve světě. Informace o semenech posílal též v esperantu. Vedle využívání botanické zahrady ve výuce organizoval exkurze do terénu, včetně exkurzí do zemědělských podniků. Jeho snahou bylo předat studentům poznatky z botaniky, encyklopedie zemědělství a hygieny vegetábilií, jež by jim poskytly základy pro prevenci alimentárních onemocnění.
|
Vědecká činnost ústavu byla zaměřena na fytoncidy obsažené v našich i cizích druzích rostlin. U řady z nich zjistil profylaktické a terapeutické účinky. O fytoncidech vznikla v ústavu řada prací. J. Šikula studoval i možnosti využití léčivých rostlin jako přísad do píce s cílem zlepšení zdraví zvířat a současně i získání kvalitnější potraviny, konkrétně mléka. Další oblastí bádání v ústavu bylo studium vlivu chemizace zemědělské výroby na kvalitu a bezpečnost krmiv.
Byl členem řady odborných společností, několika redakčních rad vědeckých i odborných časopisů – byl činný také v redakční radě Acta veterinaria Brno,
|
|
Obr. 12 S rodinou na chalupě v Polešovicích (1973) (archiv rodiny Šikulovy)
|
velmi aktivně si počínal jako člen redakční rady velice populárního naučného časopisu Věda a život. Aktivní byl v zahrádkářském hnutí, pro zahrádkáře vydal řadu brožur, byl autorem čtvrtletníku Zahrádkářský informátor, který byl vydáván 15 roků s nákladem 20 tisíc výtisků. Spolu s MVDr. Ladislavem Pivníkem, CSc. (*1928–†1996) založil časopis Univerzitní zpravodaj VFU Brno, kde působil jako vedoucí redaktor.
|
rozesílal indexy semen téměř na 45 adres botanických zahrad
|
|
Docent RNDr. Ing. Jaromír Šikula, CSc., vynikající vysokoškolský pedagog a vědec působil na Vysoké škole veterinární v Brně plných čtyřicet roků. Zajišťoval výuku několika předmětů a vydal řadu učebních textů, z nichž některé vyšly i v zahraničí. Jeho badatelské úsilí vždy směřovalo k řešení problémů aplikovatelných v prevenci a terapii onemocnění zvířat a lidí.
|
Obr. 13 Slavnostní promoce čestných doktorů veterinární medicíny (1993) (zleva rektor prof. Konrád, doc. Šikula a prof. Leidel (archiv rodiny Šikulovy)
|
|
Byl skvělý popularizátor věd o živé přírodě. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno ocenila jeho zásluhy o její rozvoj a udělila mu čestný akademický titul Doctor honoris causa.
Doc. RNDr. Ing. Jaromír Šikula, CSc., dr. h. c. (*1924 až †2000) patřil k těm učitelům brněnského vysokého veterinárního učení, kteří si získali u studentů a kolegů vážnost a úctu. Toto hodnocení přetrvává až dodneška. Pan docent zemřel ve stejný den a měsíc, ve kterých se narodil – 29. května, a bylo to o 76 roků později. Pohřben je v Polešovicích u Uherského Hradiště.
|
Literatura
Böhm, R.: Doc. Ing. RNDr. MVDr. h. c. Jaromír Šikula, CSc. (1924-2000). Veterinářství, 50 (9), 2000: 394.
Dyk, V.: Kapesní atlas trav. Věstník spol. vet. lék., 10, 1978/79: 22-23.
Jaša, B., Hrabák, R., Konrád, J., Filka, J.: Nárys života a díla pana docenta Jaromíra Šikuly. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2004. 29 s.
Pivník, L.: Čestní doktoři VŠVF. Veterinářství, 43 (12), 1993: 482.
Šikula, J.: Botanika. In Novotný, E., Böhm, R. a kol.: 50 let Vysokého veterinárního učení v Brně. Vet. fak. Brno, 1968. 424 s.
Šikula, J.: Objevy profesora Rudolfa Dostála. Plzeňský lék. sb., Suppl., 63, 1993: 117-118.
Vyskot, M. a kol.: 40 let práce Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně 1919-1959. Praha Stát. zemědělské nakl., 1960. 516 s.
Kolektiv: 75 let Vysokého veterinárního učení v Brně. VFU v Brně a Spol. vet. lék. v Brně, 1993. 453 s.
| |
Čeněk Červený, Jaroslav Doubek
|
|
