Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Causa cuniculus

   Soudnička

“Takto má vypadat vzorová soudnička,“ říká RK budoucím tvůrcům soudniček

Causa cuniculus

Stížnosti klientů veterinárních lékařů, které řeší revizní komise, jsou značně různorodé. Některé jsou postoupeny čestné radě, některé jsou shledány jako nedůvodné a některé neřešitelné z důvodu důkazní nouze. Vyskytnou se i případy, kdy revizní komise sice nenalezne žádné provinění veterinárního lékaře z pohledu vnitřních předpisů KVL, ale přesto jsou pozoruhodné a v něčem poučné. Jeden z nich zde právě představujeme ve formě, jak vyplynula z korespondence se stěžovatelem i veterinární lékařkou. Jejich verze popisu událostí se shodují, pochopitelně se ovšem liší v názoru na uzavření celé záležitosti.

Dějství první: Chci se jen zeptat

Na veterinární kliniku se dostavil chovatel králíků s dotazem, co by měl podniknout s králíkem starým asi sedm měsíců, který neochotně přijímá potravu. Veterinární lékařka nechtěla spekulovat o příčinách tohoto problému a možnostech jeho řešení, aniž by měla možnost králíka vyšetřit, a doporučila klientovi zvíře předvést na vyšetření. Dle sdělení lékařky klient uvedl, že si na vyšetření pozve veterinárního lékaře, který působí v místě jeho bydliště. Přesto na lékařku naléhal, aby mu alespoň vysvětlila možné příčiny zhoršeného zdravotního stavu králíka. V rámci rozhovoru postupně prodiskutovali malokluzi, myxomatózu včetně vhodného vakcinačního schématu a způsobu vakcinace a kokcidiózu, včetně klinických příznaků, patologického nálezu a možností diagnostiky. Veterinární lékařka mu v rámci této konzultace navrhla podpůrnou léčbu a zdůraznila, že kauzální léčbu je možné zahájit až po vyšetření a stanovení diagnózy. Chovatel zdvořile poděkoval a hodlal odejít, ovšem veterinární lékařka ho před jeho odchodem požádala o 90 Kč za konzultaci.

Dopisy veterinární lékařky i stěžovatele nápadně shodně vypovídají o tom, že chovatel byl velmi překvapen tím, že veterinární lékař si za konzultaci účtuje honorář. Argumentoval tím, že za podobné krátké informace, které dle jeho slov “nic nevyřeší“, nikdy dříve nic neplatil, a to ani na této klinice, ani nikde jinde. Stěžoval si, že na zpoplatnění konzultace nebyl předem upozorněn a požadoval předložení ceníku. Veterinární lékařka mu ceník vyhledala a předložila.

V ceníku byla uvedena cena za konzultaci u psa a kočky 90 Kč a u hlodavců 60 Kč. Veterinární lékařka se chovateli omluvila za chybu, neboť je zvyklá běžně účtovat konzultace u psa a kočky a vystavila mu platební doklad na 60 Kč, které zaplatil.

Klient uvádí, že se ještě před oslovením KVL obrátil se svou stížností na ČOI, kde mu údajně bylo sděleno, že postup veterinární lékařky byl chybný, a protože ceník nebyl viditelně vyvěšen, požadovanou sumu neměl zaplatit. S tímto stanoviskem se vrátil na kliniku a požadoval zpět svých 60 Kč s tím, že pokud mu lékařka peníze vrátí, “zůstane to mezi námi“. V opačném případě vyjádřil odhodlání podniknout patřičné kroky a šířit o veterinární klinice negativní informace. Vzhledem k tomu, že veterinární lékařka mu odmítla peníze vrátit, zaslal chovatel svoji stížnost na KVL.

Dějství druhé: Revizní komise

Revizní komise na svém zasedání případ projednala a konstatovala, že konzultace je úkonem, za který veterinárnímu lékaři náleží honorář, přičemž ceny jsou zásadně smluvní. Revizní komise se proto nedomnívá, že veterinární lékařka porušila vnitřní předpisy KVL.

Dějství třetí, čtvrté, páté …: Žádám o vrácení 60 Kč

Chovatel v reakci na sdělení revizní komise poděkoval za řešení jeho případu, ovšem vyjádřil nespokojenost se závěrem, který byl učiněn. Trvá na tom, že služba byla předražena a že ceník měl být dle vyjádření ČOI viditelně vyvěšen v čekárně. ČOI mu dále údajně sdělila, že je jí znám jiný konkrétní případ, kdy při obdobné situaci na jiném veterinárním pracovišti (konzultace ohledně zdravotního stavu papouška) nebyl požadován žádný poplatek, což má dokládat názor, že částka 60 Kč mu byla účtována neoprávněně. Revizní komise však trvala na svém původním postoji, na což chovatel reagoval opakovanými stížnostmi směrovanými na revizní komisi, které podporoval i osobními návštěvami sekretariátu KVL.

Epilog

Revizní komise ve všech svých dopisech stěžovateli zdůraznila, že nemá oprávnění řešit finanční nároky klientů veterinárních lékařů. Přesto se případem stěžovatele zabývala (zejména z důvodu přešetření možného etického pochybení veterinární lékařky) a opakovaně konstatovala, že veterinární lékař má právo účtovat za konzultaci. Veterinární lékařka z pohledu revizní komise primárně pochybila tím, že na cenu konzultace neupozornila předem, ale svoji chybu napravila tak, že účtovala správnou cenu podle ceníku a vydala na tuto cenu platební doklad. (Pro tento okamžik pomíjíme, že v ceníku dotčené veterinární kliniky jsou zahrnuti pouze “hlodavci“, přičemž králík hlodavcem není. Možná by z toho někdo dovozoval, že zvířata neuvedená v ceníku mají být ošetřována zdarma, ovšem revizní komise naštěstí není oprávněna hodnotit cenovou politiku veterinárních lékařů.) Vzhledem k tomu, že z pohledu vnitřních předpisů KVL nedošlo k disciplinárnímu pochybení veterinární lékařky a chovatel svoji argumentaci opírá především o údajné nálezy ČOI, doporučila mu revizní komise nadále řešit jeho stížnost výhradně prostřednictvím ČOI, eventuálně občanskoprávní cestou u soudu.

RK KVL ČR