Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Pohmatem poznal oteklou míchu

   Soudnička

Pohmatem poznal oteklou míchu

Píšu vám plná trpkosti a pocitu bezmocnosti z neštěstí, které se mi stalo. Ublíží-li člověk zvířeti, říkáme, že je zlý a nemá vztah k těmto bezbranným tvorům, ale co řekneme veterináři, který skládá slib a jeho povinností je všem těmto tvorům pomáhat, ale on zatím dělá jen nelegální pokusy?

Měla jsem německého ovčáka s PP s velmi dobrým ohodnocením na mezinárodních zkouškách. Dne 23. 3. po procházce v parku začal naříkat, takže jsem ihned jela na kliniku ve městě, kde lékař aplikoval Ranisan a Tomanol, po dvou hodinách jsme se znovu vraceli, lékařka MVDr. Jiná vzala moč a následoval rentgen, opět byla aplikována dvojitá dávka Ranisanu. Na rent-genu nebyl shledán nález (špatný snímek). Podle lékařů byl pes jinak v dobré kondici, lesklá srst, žral, močil, kálel normálně, ale měl teplotu.

Do následujícího dne se pes již bolestí nechtěl na zadní nohy postavit. První, co bylo u lékařky MVDr. Jiné? Řekla, že mám psa nechat uspat a krevní zkouška, že by byla drahá a snad i zbytečná.

Trvala jsem na odběru krve a lékařka nejdříve aplikovala injekci ze směsi “Dexona, Ranital a Synulox“. Vzápětí byl proveden odběr krve a později ve výsledku byl nalezen bakteriální zánět. Další den při kontrole se opakovala dávka steroidu! Opět chtěli psa uspat, odmítla jsem, protože nález nebyl nevyléčitelný. Vždyť přeci i lidé při bolestech mají problémy postavit se na nohy.

Obdivuji veterináře, kteří, aniž by přiznali, že si nevědí rady, neodkážou pacienta k odborníkovi a raději riskují, že člověk nebo zvíře zemře.

Jejich ješitnost je zřejmě neomezená, nebo je to ziskuchtivost poplatků (dosti vysokých) za ošetření? Vždyť každý se učíme celý život, jen rady musíme přijímat, aby nedocházelo k omylům. Proč aplikovali steroidy, když byl bakteriální zánět a moji žádost o antibiotika samostatně odmítli. Proč neriskovat, zaplaceno dostanou přece i za fiasko. Veřejnost by měla být informována o odbornících na jednotlivá onemocnění zvířat. Další den jsem nejela na veterinu, ale sháněla jsem veterináře, který by mému psovi pomohl. Na konec jsem se rozhodla pro veterináře MVDr. Přespolního, který má soukromou ordinaci. Při telefonickém rozhovoru s paní Přespolní (pracuje jako asistentka) jsem vysvětlila celou situaci a průběh léčení od začátku, kdy byl pes ještě chodící a že vyzvednu veškerou dokumentaci o průběhu léčení. Bylo mi řečeno, že veškeré vyšetření nové si provede pan Přespolní sám, i když jsem upozorňovala na aplikaci Dexony. Dne 27. 3. jsme přinesli psa v prostěradle do ordinace veterináře pana Přespolního a ačkoliv jsme byli objednáni na 16.00 hod., nechal psa ležet v chladu na dlaždicích, téměř hodinu, třebaže neměl pacienta, pouze se bavil s kamarádem. Při vstupu do ordinace pan Přespolní vzal pouze vzorek moči vyzkoušet na papírek, aniž by provedl další zkoušky a řekl, že “podle hmatu POZNAL“, že má pes oteklou míchu. Zřejmě je to jediný veterinář, který tento nález pozná hmatem! (Tři svědci v ordinaci). Posléze aplikoval směs látek do žíly včetně Acutolu za asistence paní Přespolní. Dále bodáním jehlou zkoušel citlivost nohou a řekl, že jsou bez citu (ačkoliv pes vleže normálně nohama pohyboval i ocasem).

Nikomu nepřeju vidět to, co následovalo

Pes, kterého jsme odnesli do auta, se náhle vzepnul na všechny čtyři no-hy, začal strašně řvát a naříkat, tekly mu slzy, celý sebou mlátil a čelist se mu nemohla zastavit cukáním. Ihned jsem běžela za panem Přespolním, aby k němu šel, ale on odmítl s tím, že to psa po 15 minutách přejde a když tak, že ho následujicí den utratí (jeho ordinace není kontrolovatelná, když je v soukromí). Tato dávka aplikace léku do žíly mého psa naprosto zničila, odmítal potravu, vodu, začal zvracet krev a i místo kálení z něho šla sražená krev. Je to hrozné, když trpí a ne-můžete mu pomoci. Vím, že je nutné uspání u zvířete, pokud má nevyléčitelnou chorobu, např. rakovinu, ale proč, když lékař nedokáže poznat diagnózu a stanovit správnou léčbu, má pes přijít o život. Co je to za etiku, když se kryje špatnost u lékařů, ať se to týká člověka nebo zvířete. V obou případech přeci jde o život a ten je jen jeden! Stále jsem doufala, že psa udržím při životě, ale netušila jsem, že ho vlastně už zabili. S poslední nadějí jsem se obrátila po konzultaci na obecně uznávaném veterinárním pracovišti na lékaře MVDr. Posledního, který psa znovu podrobně vyšetřil, udělal nové rentgeny, kde zjistil, že kyčle jsou naprosto v pořádku a zánět, který pes měl, postoupil do krajiny páteře. Řekl, že léčbu steroidy neměl pes absolvovat a že by se stal zázrak, kdyby infuzemi na obnovu ztracené imunity psa zachránil. Na tomto stře-disku se všichni lékaři podíleli s nevídanou péči na záchraně psa i v nočních hodinách byli se mnou stále ve spojení telefonicky.

Můj Max mi zemřel při velkých bolestech doma. Přijela pro něj sanitka až z Prahy ze hřbitova zvířátek v Bohnicích a pán, který pro něho při-jel, mi řekl, že v Praze je šedesát veterinárních klinik a z toho jen dvanáct použitelných a ještě ne všichni lékaři. Veterináři, kteří nemají vztah ke zvířeti, nevědí si rady a jen svojí nevědomostí zvířata utrácejí, nemají na těchto místech co dělat, jsou jen pokladními, ale to mohou být u pohřeb-ní služby! Stále vidím, že jsem za peníze zničila život svého miláčka. Žádám vás tímto o důkladné prošetření a následné potrestání lékařů zúčastněných na smrti mého psa.

S pozdravem Dagmar Poškozená

Jedna z ošetřujících říká – Možná jsem se spletla

Dne 23. března jsem ošetřovala psa 13letého NO “Maxe“, paní Dagmar Poškozené. Pes byl stejného dne ošetřován mou kolegyní pro nespecifickou bolestivost náhle vzniklou při procházce, ta aplikovala Tomanol a Ranisan. Majitelce se však stav zdál po několika hodinách neuspokojivý, a tak nás opětovně vyhledala. Pes byl ataxický na pánevní končetiny, tuto ataxii v lehčí formě projevoval již asi rok. Klinicky nebyl shledán jednoznačný nález, hodnoty triasu v normě, auskultace bpn, DB mírně distendovaná, hůře prohmatná, obě pánevní končetiny zpomalená propriocepce a reakce na maximální extenzi v kyčli. Protože byl pes asi před třemi měsíci u nás operován pro GDV, obávala se majitelka komplikací z této strany. Bylo provedeno RTG DB, kde nebyl nález zvýšené plynatosti ani jiný nález svědčící pro akutní abdomen. Viditelný úsek páteře bez specifického nálezu, tento RTG nebyl prezentován jako jedoznačně zaměřený na tvrdé tkáně a v celé šíři je neprezentoval. Pro nespecifický nález, vcelku uspokojivý stav psa a předchozí medikaci jsem pouze zopakovala aplikaci antiulceróz.

Dne 24. března došlo u psa k prudkému zhoršení stavu. Majitelka udává, že pes nemočí od předchozího dne, zvíře je paraplegické, apatické, neurologicky na obou pánevních končetinách obtížně vyvolatelná hluboká citlivost a hyporeflexie spinálních reflexů, perineálního a análního reflexu. T 39,6 °C, mírná tachykardie, auskultace hrudníku bpn, břicho distendované s přeplněným močovým měchýřem, prostata rektálně mírně zvětšená, symetrická. Pes byl vycévkován. Krev byla odebrána před aplikací léků, majitelka byla upozorněna, že bohužel výsledky vy-šetření nemusí změnit prognózu a zvýší cenu ošetření. Po odběru vzorků byly odděleně aplikovány steroidy – Dexamethazon 1 mg/kg i.v., Ranital i.v. a Synulox s.c. Byly zmíněny vedlejší účinky steroidů, a to, že tyto preparáty jsou aplikovány vzhledem ke známkám komprese míchy. Vzhledem k akutnímu zhoršení, sou-časné dysfunkci močových cest a věku psa byla prognóza označena jako nepříznivá, majitelka nebyla nucena do euthanasie. Majitelka byla poučena o nutnosti polohovat zvíře a v případě, že zvíře nebude močit, byla do-poručena kontrola téhož dne. Výsledky krevních rozborů a moči byly vyhodnoceny na večer téhož dne, telefonicky též sděleny majitelce. Vzhledem k tomu, že pes močil, rozhodla se majitelka přijít na kontrolu až druhý den, kdy se domluví s lékařem na dalším postupu. Poté jsem již psa ne-viděla, podle konzultace s mým kolegou, kterého jsem při předávání služby o problémech psa paní Poškozené ústně informovala, byla druhý den opakována medikace, majitelce byly později vydány recepty na ATB a Ranisan a byla ji doporučena jiná pracoviště jako možné instituce, kam se dále obrátit. Majitelka si později vyzvedla všechny materiály a 2. 4. mi přišla sdělit, že jsem jí zabila psa aplikací steroidů, ačkoli měl pes zřejmý bakteriální zánět. Toto tvrzení podporovala manifestací příbalového letáčku od preparátu Dexona inj., který nezískala na našem pracovišti.

Jsem si vědoma, že jsem nemusela přesně stanovit diagnózu, a je mi samozřejmě líto, pokud jsem zvířeti a majiteli ublížila. Na svou obhajobu chci však říci, že zvíře bylo v tomto případě v mé péči necelých 24 hodin a za přesné stanovení diagnózy zde považuji histopatologické vyšetření.

MVDr. Jiná

Orgány Komory ctí názor znalce

Po podrobném prostudování dodaných materiálů a řadě konzultací bych chtěl nejprve konstatovat, že do značné míry chápu pocity stěžovatelky, která musela být vývojem zdravotního stavu svého psa značně frustrována.

Fakta:

  1. Pacientem byl 13letý NO s příznaky akutní bolestivosti a pohybových obtíží pánevních končetin po procházce.

  2. Při první návštěvě ještě chodil, měl však zvýšenou tělesnou teplotu. Celkově však byl v dobré kondici, močil, kálel a přijímal krmivo. Stav se v dalších dnech progresivně zhoršoval, k exitu došlo asi po týdnu.

  3. Zásadní význam má nález leukocytózy (více než 30 tis.), neutrofilie a výrazný posun vlevo. Zvýšené hodnoty močoviny (více než 12 mmol/l), příp. celkové bílkoviny. Mírně zvýšenou aktivitu ALP lze vysvětlit podáváním kortikosteroidů, nicméně specifická hmotnost moči (1,030) poukazuje na to, že koncentrační schopnost ledvin byla zachována.

  4. Z přiložených snímků možno vy-číst chronickou deformující spondylartrózu mezi posledním hrudním, prvním a druhým bederním obratlem s náznaky ankylózy mezi L, a L2. Spondylartrotické změny jsou zřejmé i ve spojeni, lumbosakrálním tj. L7 – S. Mezi méně výrazné nálezy patří susp. zúžení intervertebrálního prostoru mezi L5 a L6.

  5. Patrně v návaznosti na opakované použití velmi potentních kortikosteroidů (Dexona, Akutol) i nesteroidnich antiflogistik se objevily akutní příznaky hematemeze a hematochezie s následným selháním neuroendokrinní regulace na ose hypotalamus-hypofýza-nadledviny.

  6. Antibiotická léčba, která byla v tomto případě jasně indikována, byla zahájena až v poslední fázi onemocnění. Není tím míněno, že by to byla pouze chyba veterinárních lékařů, protože dr. Jiná ve svém vyjádření píše, že antibiotika byla předepsána.

  7. Postmortální vyšetření nebylo provedeno.

Vlastní úvahy o chybách, které vyústily ve spor:

  1. Za hlavní problém celého případu považuji absenci jakékoli komunikace mezi veterinárními lékaři zainteresovanými v tomto případu. Pak se stalo, že diagnostický proces byl vždy pouze zahájen, ale výsledky vyšetření se nikdo neřídil. Již druhý den bylo známo, že zvíře má výraznou leukocytózu a je indikována intenzivní antibiotická a infuzní terapie. Naproti tomu byla opakovaně a v kombinacích podávána silná steroidní i nesteroidní antiflogistika, která mohla vyústit v jejich předávkování a další komplikace. Svůj díl viny nese obvykle i majitel, který po návštěvě prvního veterinárního zařízení není spokojen a hledá další pomoc jinde. Nemá přitom k dispozici výsledky předchozích vyšetření ani záznamy o předcházející léčbě.

  2. Z výše uvedeného vyplývá, že steroidní terapie měla svoje opodstatnění nanejvýš při první návštěvě. Další aplikace byly výrazem absence další diagnostiky a komunikace.

  3. V tomto případě měla být zahájena antibiotická terapie, a to rozhodně injekční (nejlépe i.v.), pokud možno v hospitalizačním zařízení v kombinaci s intenzivní infuzní léčbou.

  4. Evidentně nebyly vyčerpány všechny diagnostické možnosti, které mohly lépe určit příčinu onemocnění a lokalizovat problém. Jsem přesvědčen, že se tak stalo z důvodů časové tísně, protože všechny kolegy zainteresované v této nešťastné kauze znám a považuji je bez ohledu na jejich věk či zkušenosti za velmi dobré odborníky. Vím, jak je někdy těžké správně se pod časovým tlakem rozhodnout o léčebném postupu, který může zachránit, ale také ohrozit život zvířete. Nedovolím si proto kritizovat konkrétní kroky svých kolegů, některá pochybení však z přiloženého materiálu vyplývají. Na druhé straně i majitel by měl být opatrný při hodnocení vyšetřovacích a terapeutických postupů veterináře. To, co se jeví jako “pohmat v oblasti páteře“, může ve skutečnosti být legitimní součástí neurologického vy-šetření, které nelze v žádném případě podceňovat.

  5. Poněvadž nebylo provedeno postmortální vyšetření, nelze exaktně posoudit lokalizaci chorobného procesu a příčina fatálního průběhu onemocnění je v oblasti spekulací. Více než v rovině odborné se z toho důvodu celý problém dostává do roviny etické. Domnívám se, že KVL při hodnocení stupně zavinění jednotlivých veterinárních lékařů postupovala správně a vyměřené tresty považuji za přiměřené.

Upravil MVDr. Petr Matušina