Odpověď na tři připomínky “anonymního” člena KVL ČR, formulované ve Zvěrokruhu 4/2007 MVDr. Petrem Matušinou I. Hromadné vakcinace psů proti vzteklině v menších obcích Ponechám-li stranou úvahu, kolik psů (především kříženců atd. u starších občanů …) v menších či odlehlejších obcích by nebylo vakcinováno vůbec, ponechám-li stranou reálnou schopnost státu prosazovat v tomto směru platnou legislativu – tj. povinnost chovatele zabezpečit vakcinaci – a ponechám-li rovněž stranou většinou reálný zájem zástupců místních samospráv o tuto službu v jejich obci – a to i proto, že v malé obci sám bydlím a naše praxe působí – chci věřit, že při těchto hromadných akcích všichni kolegové dbají, aby nedocházelo k ohrožování welfare vakcinovaných zvířat, zásad bezpečnosti práce a nutných zásad klinické praxe (použití jedné jehly na více zvířat apod.). V této souvislosti nevím o stížnostech z řad zákazníků-spotřebitelů této služby ani z řad zástupců místních samospráv. Otázka na počet stížností–podání od (většinou lokálních; konkurenčně motivovaných) veterinárních lékařů je otázkou na předsedu revizní komise KVL ČR. Rovněž chci věřit, že kolegové provádějící tyto hromadné vakcinace dělají maximum pro to, aby respektovali ustanovení řádů KVL a to zejména: Profesní řád, par. 9, Výkon veterinární činnosti: Čl.1a): Veterinární lékař vykonává své povolání na vyžádání. Nabízení nebo uskutečnění veterinárních zákroků bez předchozího vyžádání chovatelem je nepřípustné. Výjimku tvoří nouzové případy a úředně nařízené úkony. Čl.2) Ošetření zvířete nebo skupiny zvířat bez předchozího posouzení zdravotního stavu je nepřípustné, s výjimkou předpisu nebo výdeje neinjekčních preparátů pro preventivní zákroky u zvířat v zájmových chovech. II. Ceník minimálních cen za veterinární úkony Komora veterinárních lékařů nesmí ovlivňovat cenovou politiku svých jednotlivých členů a stanovovat jakékoliv minimální nebo doporučené ceníky za veterinární úkony nebo veterinární léčiva. Opakované intervence Úřadu na ochranu hospodářské soutěže i sankce, jimž byla KVL ČR v minulosti vystavena, dávají v tomto smyslu jednoznačnou odpověď. III. Volný prodej léků veterinárním lékařem Většina hromadně vyráběných veterinárních léčivých prostředků (HVLP) je v současnosti v ČR zařazena do kategorie “na předpis veterinárního lékaře” (POM). Na jejich použití či výdej se vztahuje profesní řád § 9, čl. 2) : Ošetření zvířete nebo skupiny zvířat bez předchozího posouzení zdravotního stavu je nepřípustné, s výjimkou předpisu nebo výdeje neinjekčních preparátů pro preventivní zákroky u zvířat v zájmových chovech; a dále profesní řád § 10, čl. 1a) : Chovateli smí být předepsáno nebo předáno pouze takové množství léčiv, které je potřebné pro konkrétní léčbu zvířete nebo skupiny zvířat. Veterinární léčiva “vyhrazená”, čili volně prodejná (skupina OTC), jsou:
Tato volně prodejná veterinární léčiva mohou být prodávána přímo, tj. bez předchozího vyšetření zvířete nebo skupiny zvířat a stanovení diagnózy veterinárním lékařem před jejich výdejem nebo použitím. Klasifikaci veterinárních léčiv do skupin POM či OTC provádí Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně. MVDr. K. Daniel, prezident KVL ČR |