Domácí úkol: vymyslet, co s penězi

Domácí úkol: vymyslet, co s penězi

Zpráva ze zasedání dubnového představenstva Komory

Vážené kolegyně a kolegové,

jsem tady opět s dalším pokračováním našeho psaného seriálu – “Jednání představenstva”. Materiál k tomuto dílu jsem nasbírala 18. 4. 2007, tedy těsně před uzávěrkou pátého čísla časopisu, a proto nestíhám vše rozepsat. Jednání se konalo opět v Brně na půdě sekretariátu od 13 hod. Účast tentokrát nebyla hojná (nemoc klátí i členy představenstva Komory), ale přesto nás bylo dost na to, abychom byli usnášeníschopni.

Po zahájení panem prezidentem jsme jako tradičně vyslechli jednotlivé zprávy – prezidenta, revizní komise, čestné rady a všech pěti komisí.

Pan prezident nás seznámil s čerpáním z ESF (pro nezasvěcené – evropské sociální fondy), které se mimo jiné používají na podporu přednášek pořádaných Dr. Treuem – můžete shlédnout v našem kalendáriu.

Poté vystoupil náměstek ústředního ředitele SVS ČR, pan MVDr. Milan Sehnal. Krátce nás seznámil s některými body novely veterinárního zákona a své připomínky doplnil i předseda LK KVL ČR MVDr. Černý. Jednalo se zejména o vydávání pasů cirkusovým zvířatům, vakcinaci vztekliny jedenkrát či dvakrát ročně, doba uchovávání dokumentů či povinnost vydávat veterinární osvědčení při přesunech na jatka.

Další krátké vystoupení bylo na téma “novela zákona o léčivech”, kterou přednesl zástupce ÚSKVBL MVDr.Jiří Bureš. Diskuze proběhla hlavně o právu a povinnosti veterinárního lékaře “vydávat” léky. Jak to ale s novelami dopadne, ukáže až náš “schopný parlament a vláda”.

Zkontrolovali jsme plnění úkolů zadaných na minulém představenstvu a nesplněné připomněli hříšníkům. Takže na nich mohou začít urychleně makat, jinak asi bude zle.

Požehnali jsme smlouvu o vkladovém účtu s Privátním Peněžním Ústavem – úvěrním družstvem a vložili jsme 2,5mil. korun s tříměsíční výpovědní lhůtou na 4%. Takže prý budeme, jako Komora, pěkně bohatnout, a proto jsme také uvažovali, co s nasyslenými obnosy. Nějaké návrhy už padly, jako třeba posílit sociální fond či investovat opět více peněz do vzdělávání. Nebo zakoupit bungalov v zahraničí a posílat přepracované kolegy na rekreaci, nebo si postavit vlastní “komorový dům i s přednáškovým sálem”, ale nakonec jsme si dali domácí úkol. Během 14ti dnů každý vymyslíme nějaký vhodný návrh. Současně budou osloveni také předsedové OS KVL, aby přispěli se svými nápady, tak vymýšlejte termíny zasedání vašich sdružení a poraďte svým předsedům.

V rámci zprávy legislativní komise padl návrh o vytvoření nového způsobu voleb a to elektronicky, myslím, že je to dobrý způsob jak zapojit do voleb více (možná i mladších) kolegů. Letos se to však nestihne a tak snad až nebo už ? za dva roky?

MVDr. Kyllar přednesl zprávu o změnách v posuzování dědičných vad – DKK, DLK, dle mého názoru velmi dobře rozpracovanou a připravenou.

Krátce pohovořil další host MVDr. Lubomír Široký, nový předseda ČMKU, a seznámil nás s problémy v jednotlivých chovatelských klubech.

Byla domluvena spolupráce ČMKU a KVL právě v oblasti posuzování DKK a DLK.

Poslední, o čem bych se dnes chtěla zmínit, je přednesená žádost studentů o příspěvek na cestu skupiny studentů do Maroka. Dva studenti z řad pátých ročníků nás přišli seznámit s účelem této cesty do charitativní veterinární nemocnice. Je to nemocnice, která žije ze sponzorských darů a dotací z USA, takže pro pacienty téměř zadarmo. Po krátké prezentaci se však rozpoutala malá diskuze na téma nezdravá konkurence pro marocké veterinární kolegy. Je to sice asi také část pravdy, ale studenti tam přece nejedou za účelem zruinovat marocké veterinární ošetřovny, ale hlavně si vyzkoušet praktické zkušenosti a převést “bohatou teoretickou nabušenost” konečně do praxe. Je smutné, že český student musí jezdit za praxí až do Maroka. Nakonec jim byl sponzorský dar přiklepnut, i když já osobně bych jim přidala na cestu větší příspěvek, třeba právě z těch našich úspor … Nebo radši ne? Abychom si nepodporovali, také v brzké době, vlastní konkurenci. Hm, zvláštní jsou cesty lidského myšlení.

Na závěr už jen děkujeme kolegům, kteří se odvážili a konečně také něco napsali do časopisu. Pokud ještě některé příspěvky zveřejněny nebyly, nebojte se, uveřejněny budou, i když možná ne hned v příštím čísle.

Zapsala: Jana Součková