Největší úspěch: berou nás vážně!

Největší úspěch: berou nás vážně!

S šéfem legislativní komise MVDr. Janem Černým o etickém kodexu, vítězstvích a porážkách

2) Vztah veterinární lékař a majitel – základem by měly být normy chování a našeho přístupu k majitelům, včetně stanovení rozsahu poskytnutých informací o připravovaném zákroku, o jeho rizicích a o správné následné péči o pacienta.

3) Vztah kolega a kolega – tato část by měla vymezovat vztahy mezi veterinárními lékaři.

4) Vztah veterinární lékař a profese – zde bychom měli vyřešit zejména propagaci stavu jako takového a zaměřit se zde na práci s veřejností.

Nechceme, aby to byl obsáhlý a rigidní dokument, ale spíše takové desatero, které má za cíl jednak ochránit kolegy před stále se zvyšující mírou stížností a agresivitou majitelů a jednak umožnit revizní komisi a čestné radě rychlé a efektivní rozhodování o stížnostech.

Chtěli bychom tak vytvořit pravidla, která budeme respektovat, abychom se vyhnuli oprávněným i neoprávněným stížnostem. Naše počínání bychom měli dokázat vysvětlit i na veřejnosti. V současnosti se pracuje na překladech etických kodexů ze zahraničí a náš by měl být k diskusi někdy v červnu tohoto roku.

Slyšela jsem, že ve veterinárním zákonu, případně zákonu o Komoře se připravují změny. Čeho se týkají a jaké k nim zaujímáte stanovisko?

V zákoně o Komoře veterinárních lékařů ČR se zatím naštěstí žádné výrazné změny neočekávají. Ty, které se chystají, se týkají vzájemného uznávaní kvalifikací, tedy diplomů mezi zeměmi EU a ostatními státy. Co je však znepokojující je snaha politiků útočit na samosprávnou funkci komor (v současnosti lékařská, stomatologická a lékárnická) a to nejen formou návrhů na zrušení povinného členství, ale – a to je nebezpečnější – snahou omezit pravomoci komor jako garanta nad etikou, profesionalitou a odbornou kvalitou výkonu povolání jako celku.

Proto jsem rád, že byla vytvořena koalice komor vzniklých ze zákona, která koordinuje postup ve snaze těmto snahám čelit. Jsem přesvědčen, že povinné členství je menším zlem, než spadnout s kontrolou např. pod živnostenské úřady. Dovedu si však představit i nepovinné členství, avšak s podmínkou, že pravomoci a samospráva komor budou zachovány, a to včetně registračních poplatků. Nelze totiž dopustit, aby se z veterinárního lékařství stala živnost. Veterinářství vždy bylo, a doufám i bude, svobodným povoláním.

Co se legislativní komisi pod vaším vedením podařilo udělat?

Legislativní komise má z principu velmi široké pole působnosti sahající od připomínkování legislativních změn zákonů a vyhlášek, přes úpravu našich vnitřních předpisů a jejich vyčištění od některých nesmyslných ustanovení (omezení reklamy, označování automobilů, pracovišť atd.), stálý boj s Úřadem pro hospodářskou soutěž, až po řešení konkrétních problémů našich kolegů v praxi. Jako příklad uvedu spory o vlastnictví zdravotní dokumentace, rentgenových snímků či laboratorních vyšetření, spory o míru a rozsah poskytování informací, spory o nelegální dovoz léčiv ze zahraničí atd. Takže vypíchnout jednu nebo dvě věci, které se povedly, není jednoduché, vždyť někdy je největší úspěch když k žádné změně nedojde.

Uvedu tedy věc, ve které jsme zaznamenali největší pokrok, ale zároveň i některé dílčí neúspěchy. Tím je prestiž Komory a její legislativní komise v očích státní správy, legislativy a zákonodárných sborů. Tady, myslím, došlo k největšímu posunu a úředníci i poslanci nás začínají brát vážně. Zároveň je s touto věcí spojen i zatím největší neúspěch: zatím se nám nepodařilo prosadit prováděcí vyhlášku o registraci petpasů, tedy činnosti, kterou nám sice ukládá zákon, ale děláme ji jako charitu, a to je špatně.

Na závěr: legislativní komise má slušný kredit v představenstvu a její názory jsou brány vážně i jinde. Ale je to běh na dlouhou trať a o své místo na slunci musíme stále bojovat.

Ptala se (a foto) Pavla Hobstová