Tyto otázky se mi honí hlavou vždy, když mě kontaktuje především první popisovaná skupina chovatelů, námi interně nazývaná “množiči”. To, že je existence této skupiny vůbec možná, je otázka jiná. V době, která staví pouze na otázce peněz a jejich co nejjednodušším hromadění, snad ani nemůžeme čekat nic jiného. Ale kdo jim pomáhá v získání takového sebevědomí, že si zavolají o půlnoci na veterinární službu a řeknou: “Doktore, potřebujeme udělat císaře, fena už od pěti hodin rodí, třikrát jsme jí píchli Oxytocin a stále nic ….?” Při dalším klinickém vyšetřování zjistíte, že fena má 5 let, rodí po šesté a pokaždé císařem! Při operaci, zjištění rozsáhlých srůstů na děloze a příznaků absolutní atonie uteru se snažím upozornit na nevhodnost zachování feny do další reprodukce. Okamžitě narazím: to ji radši utraťte, doktore. Je mi jasné, že pokud budu více tlačit na kastraci a více vysvětlovat rozumnější přístup k reprodukci, půjdou o dům (ordinaci) dál. Najde se jiný veterinář ochotný udělat sedmého císaře? Už jako ve snách poslouchám vyprávění chovatele, jak štěňatům aplikuje prvních 14 dní “preventivně” Synulox, v pěti nedělích jim píchne vakcínu a pošle je do výkupu. Mezitím se fenka po prodělané sekci probírá a hledí na mne skelnýma očima. Ty bys to tak ráda zabalila viď, říkám si, ale ještě sis na sebe holka nevydělala, ještě alespoň dva císaře, pak tě v nejlepším případě dají do útulku. Jak je to s hrdostí našeho stavu, kdepak si majitelé sehnali lahvičku Oxytocinu, Synuloxu, vakcíny? Proč ke mně přijdou její majitelé za měsíc zakoupit jen očkovací průkazy? Nestojí to za zamyšlení? Když už je to jaro …. MVDr. Radek Mašín |