Komory svobodných povolání

Komory svobodných povolání

Veterináři, architekti, advokáti, lékaři jsou zpravidla označováni jako příslušníci ”svobodných povolání”. Pojem ”liberal professions” existuje i v mezinárodním kontextu, avšak míra svobod, kterým se těší jednotlivá povolání, se velmi liší v historických časových etapách i aktuálně mezi jednotlivými i evropskými – státy.

Ač je to paradoxní, liberální společenské systémy zpravidla neponechávají na profesních asociacích samotnou regulaci vstupu do profese (USA, Dánsko, Holandsko …), pravděpodobně v obavě z neprávního cechovního postupu orgánů těchto asociací. Tam, kde liberální systém tuto regulaci profesi ponechává, bývá zákonem stanoven počet laických – tedy nečlenských; kontrolních – osob v orgánech asociace či komory (Velká Británie, Jižní Afrika, Nový Zéland).

Výlučné stanovení role profesní asociace – komory, jako kompetentní autority regulace vstupu do povolání, je typické spíše pro korporativistické systémy (Francie, Německo, Rakousko, …).

V Čechách je rozhodnutí o míře seberegulace svobodných povolání, tedy i o povinném nebo nepovinném členství, dost zpolitizováno. Při projednávání těchto otázek (novely Zákona o Komoře a podobně) hlasují poslanci většinou podle doporučení svého klubu. V tomto smyslu může být nedávný politický inkurs, např. České lékařské komory spouštěcím mechanismem, který tyto otázky znovu otevírá, a celkem snadno se může stát, že role všech profesních asociací svobodných povolání bude znovu ”brána v potaz”.

I s možným východiskem nepovinného členství a okleštěním pravomocí profesních orgánů.

Pokud akceptujeme tři základní role Komory jako registraci veterinárních lékařů při vstupu do profese, disciplinární pravomoci a dohled na pre- i post- graduální vzdělávání, velmi těžko si lze představit například roli disciplinární, vykonávanou částí profese (členy Komory) nad nečleny Komory, či případné prosazování disciplinárních verdiktů u nečlenů Komory.

V současné době jsou tyto hlavní činnosti Komory – vykonávané v zájmu veřejnosti – financovány samotnými členy (členské příspěvky). Tyto náklady by bylo nutno přenést do veřejné sféry s dopady na rozpočet rezortu, kam by veterinární profese byla přiřazena.

V některých zemích s nepovinným členstvím je vysoký počet veterinárních lékařů dobrovolně členy profesní asociace (95% Holandsko, 90% USA). Tyto asociace však musí daleko důrazněji obhajovat výhody členství a vynakládání členských příspěvků, stejně jako benefit, který členové za svoje příspěvky mohou očekávat. Což na druhé straně samozřejmě posunuje priority takové profesní asociace daleko více do role odborové – tedy jednající spíše v zájmu členů.

MVDr. Karel Daniel