Pokles výkonnosti u koní Kůň s poklesem výkonnosti – je zřídka zřetelně nemocný v tom smyslu, že nejeví jasné klinické známky zdravotních poruch, kromě poklesu pracovní nebo závodní výkonnosti. Praktický veterinář řeší pak obtížnou hádanku původu této změny: Je kůň ve stadiu rozvoje nějakého zánětlivého onemocnění? Je to nedostatek kvalit koně? Jedná se o důsledek přetrénovanosti koně nebo lenosti koně? Pak je třeba vyhledávat i subtilní klinické známky poruch při vyšetřování v klidu a rozhodovat, který příznak je podstatný k poklesu výkonnosti. První část publikace (str. 1- 53) rozebírá hlavní příčiny poklesu výkonnosti u koní:
Syntéza – dynamické obstrukce horních cest dýchacích u 600 plnokrevníků (str. 71) POKLES VÝKONNOSTI KONÍ V SOUVISLOSTI S PORUCHAMI HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH Autoři: Fabrice Rossignol, Anne Courcé, Valérie Deniau – Podstatné je všímat si zvukových anomálií při vdechu a výdechu, jaký mají charakter, kdy se objevují. Kůň, který se náhle zpomalí či se zastaví v konečné fázi dostihu, je podezřelý z poruchy fyziologie měkkého patra při inspiriu a následující obstrukce horních cest dýchacích. V rámci zjišťování anamnézy je dobré pro srovnání přehrát trenérovi vyšetřovaného koně nahrávky typických patologických zvuků. Ortopedické vyšetření provést zejména tehdy, ukazují-li se problémy při vyšších rychlostech koně. Endoskopické vyšetření na běžícím pásu spojené nejlépe s analýzou dalších výkonnostních parametrů je čím dál víc potřebné pro diagnostiku netolerance k zátěži spojené s problémy horních cest dýchacích. Broncho-alveolární laváž je snadněji proveditelná po tělesné zátěži než v klidu. Chirurg tak může nejlépe rozlišit koně, kde chirurgický zákrok při přídatných zánětech horních cest dýchacích není opodstatněný. Naopak nové endoskopické techniky umožňují při jiných poruchách využití např. laserové transendoskopické resekce v oblasti horních cest dýchacích. (Článek zahrnuje 9 fotografií, 4 obrázky anatomických popisů, 1 graf a 1 tabulku) POKLES VÝKONNOSTI KONÍ V SOUVISLOSTI S PORUCHAMI DOLNÍCH CEST DÝCHACÍCH Emmanuelle van Erck Životní podmínky a způsob ustájení sportovních koní jsou příhodné pro vývoj afekcí dolních cest dýchacích. Nejčastějšími virovými agens jsou rhinovirus, virus chřipky a rhinopneumonie koní. Při výskytu takového onemocnění ihned nasadit adekvátní opatření pro celek ustájení – pro zamezení dalšího šíření infekce. Podmínky ustájení, krmení, napájení a ošetřování podstatně ovlivňují vznik a rozvoj onemocnění. Důležité je odstranit příčiny dráždivostí cest dýchacích. Doplňující metody vyšetření jsou endoskopie, tracheální laváž, tanstracheální odběry. Při zjištění mukózních sekrecí ve vzdušných cestách usuzujeme na postižení dolních cest dýchacích. Nesteroidální antiflogistika V léčbě dýchavičnosti nemají nesteroidální antiflogistika žádný terapeutický efekt. Kortikoidy I když účinnost kortikoidů je v těchto případech dosud málo dokumentována, je jejich užití, kvůli silné zánětlivé složce tohoto onemocnění, plně opodstatněné. Způsoby aplikace – perorálně, parenterálně i inhalačně. Aerosolterapií se omezují vedlejší účinky a aktivní látky se deponují přímo do vzdušných cest, proto je tento způsob aplikace upřednostňován. Bronchodilatantia – není nutné používat u mírných zánětlivých projevů. Mohou být podávána celkově nebo inhalačně. Nejčastěji se používají anticholinergní a ß-2 adrenergní bronchodilatantia. Další substance – mukolytika – dembrexine a acetylcystein jsou používána jako podpůrná léčba, avšak nejsou důkazy o jejich reálném účinku. Je-li u některých koní zjištěno při tracheálních nebo bronchiálních lavážích silné zvýšení mastocytů, je indikováno inhalační podávání chromoglykátu sodného (200 µg každých 12 – 24 hodin). Interferon ? Mnohé publikace se zmiňují o účinnosti humánního interferonu-? při zvýšení imunitní odpovědi u zánětlivých onemocnění dolních cest dýchacích. Dávky používané pro koně jsou nižší než pro lidi ( 50 až 150 U.I./ koně a den). Z francouzského časopisu LE NOUVEAU PRATICIEN VETERINAIRE équine NOVÝ PRAKTICKÝ VETERINÁŘ – VETEINÁRNÍ MEDICÍNA EQUIDŮ Č. 10 – 2006 připravil 15. 1. 2007 MVDr. Lubomír Borkovec |