|
Veterinární pracovníci a nemoci z povolání Úvod Veterinární pracovníci spolu s těmi zdravotnickými tvoří specifickou skupinu pracovníků, kteří jsou ve větší či menší míře exponováni zejména infekčním činitelům. Pro statistické účely jsou řazeni společně pod odvětví ekonomické činnosti N85 – zdravotní a sociální péče a veterinární činnosti. Patří od roku 2001 mezi odvětví ekonomických činností s nejvyšším počtem diagnostikovaných nemocí z povolání v České republice. Na vysokém počtu hlášených onemocnění se v letech 1996–2003 podílela zejména přenosná a parazitární onemocnění (svrab, virové hepatitidy a tuberkulóza) a profesionální dermatózy, vyvolané zejména dezinfekčními prostředky a výrobky z pryže. V převážné většině případů onemocněli zdravotničtí pracovníci (zejména zdravotní sestry, ošetřovatelé – saniťáci, pomocníci– uklízeči a lékaři). Zastoupení veterinárních pracovníků bylo v letech 1996 – 2003 pouze sporadické – celkem 9 případů.
Přenosná a parazitární onemocnění vznikla u 16 osob, profesionální dermatózy u 2 osob a akutní intoxikace po nadýchání čpavku u jedné osoby. Z infekčních onemocnění byly diagnostikovány zejména antropozoonózy – celkem 15 případů, z toho toxoplazmóza 7x, erysipeloid 2x, trichofycie 2x, ornitóza, Q-horečka, salmonelóza, mykobakterióza avium s postižením jater po jednom případu. Virovou hepatitidou onemocněl jeden veterinární lékař, který služebně působil v Alžírsku. Věk postižených osob byl v době hlášení nemocí z povolání 21–61 let, medián 46 let. Expozice byla v rozpětí 6 měsíců – 36 let, medián 11 let. V závěru autoři rozebírají některé příčiny klesajícího počtu hlášených nemocí z povolání u veterinárních pracovníků a upozorňují i na nebezpečí možného podhodnocení skutečného stavu. Metodika Údaje o výskytu hlášených nemocí z povolání u veterinárních pracovníků za období let 1992–2004 byly získány z databáze Národního registru nemocí z povolání Centra pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu v Praze. Byla sledována diagnóza, pohlaví, kraj vzniku onemocnění, profese, věk a délka expozice. Výsledky V letech 1992–2004 bylo u veterinárních pracovníků v České republice hlášeno celkem 19 nemocí z povolání, což představovalo 0,07 % z celkového počtu hlášených nemocí z povolání v České republice. Nejvíce nemocí z povolání bylo hlášeno u veterinárních pracovníků v letech 1992, 1993 a 1996. (V roce 2001 byl hlášen jeden případ, letech 2002–2004 žádný). Postiženo bylo celkem 14 veterinárních lékařů a 5 veterinárních techniků, kteří působili v 10 krajích České republiky. Nejvíce případů onemocnění vzniklo v krajích Pardubickém a Ústeckém (celkem 4, resp. 3 případy). V krajích Jihočeském, Libereckém, Karlovarském, a v kraji Hlavní město Praha nebyl ve sledovaném období diagnostikován žádný případ. Jeden veterinární lékař se nakazil virovou hepatitidou při služebním pobytu v Alžírsku. Z přenosných a parazitárních onemocnění měly největší zastoupení nemoci přenosné ze zvířat na člověka – celkem 15 případů, tj. 78.9 % ze všech případů nemocí z povolání hlášených u veterinárních pracovníků. Nejčastěji šlo o toxoplazmózu (7x). Jiná infekční onemocnění (erysipeloid, trichofycie, ornitóza, mykobakterióza, Q-horečka, salmonelóza) se vyskytovala pouze sporadicky. Profesionální dermatózy byly ve sledovaném období diagnostikovány pouze dvakrát. Vyvolavatelem kontaktní alergické dermatitidy byly dezinfekční prostředky (Sekusept a Spitaderm) a léčiva (mast Mastisan). V roce 1998 bylo jako nemoc z povolání hlášeno také jedno akutní inhalační poškození chemickou látkou. U 48letého veterinárního technika došlo při práci se čpavkem k podráždění horních cest dýchacích. Medián věku pacientů v době hlášení nemoci z povolání byl 46 let, nejmladšímu postiženému bylo 21 let, nejstaršímu 61 let. Nejkratší doba práce na pracovišti, kde onemocnění vzniklo, byla 6 měsíců, nejdelší 36 let, medián byl 11 let. Diskuze Nejvíce antropozoonóz bylo v Československé republice diagnostikováno v roce 1964 (celkem 2918 případů, z toho onemocnění trichofyciemi vzniklo 2145x, ornitóza 101x, tuberkulóza 56x, brucelóza neboli Bangova nemoc 55x). V roce 1991 vzniklo na stejném území pouze 336 antropozoonóz, z toho trichofycie 45x, ornitóza jednou, tuberkulóza a brucelóza se již nevyskytovaly. Šlo zejména o zemědělce, ale také o veterinární pracovníky.
Jak ukázaly naše výsledky, v letech 1992–2004 byly u veterinárních pracovníků hlášeny nemoci z povolání pouze sporadicky (v rozmezí 0–3 případů) a jejich výskyt měl klesající trend (poslední onemocnění bylo hlášeno v roce 2001). Přes malý počet hlášených nemocí z povolání zůstávají největším problémem antropozoonózy, zejména toxoplazmóza. Profesionální dermatózy a intoxikace byly diagnostikovány výjimečně. Důvody zlepšení Nemoci z přetěžování končetin, alergické rýmy, astmata apod.) se v období let 1992–2004 u veterinárních pracovníku nevyskytovaly vůbec. Otázkou zůstává, zda jde o pozitivní nebo negativní jev, popřípadě trend. Na klesajícím počtu hlášených antropozoonóz se v 60.–90. letech podílelo zejména ozdravění chovu dobytka i jiných domácích přivezených cizokrajných zvířat. Na druhou stranu je zarážející, že u žádného veterinárního pracovníka nebylo za posledních 13 let hlášeno profesionální astma nebo profesionální rinitida. Většina uvedených pracovníků totiž přichází každodenně do kontaktu s ofenzivními alergeny, jakými jsou zejména dezinfekční prostředky, léky, pryž, srst zvířat. Z tohoto i z dalších důvodů se obáváme, že počty hlášených nemocí z povolání u veterinárních pracovníků v České republice neodpovídají realitě. U pracovníků, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, bývají jednou z příčin podhodnocení nemocí z povolání nedostatky v poskytování pracovní lékařské péče. U osob samostatně výdělečně činných se nemoci z povolání zpravidla nehlásí vůbec. Tito pracovníci se o nemoc z povolání neucházejí, protože nejsou pro případ nemoci z povolání pojištěni a hlášení nemoci z povolání by pro ně proto znamenalo spíše komplikace než finanční zvýhodnění. Závěr I když se absolutní počty hlášených nemocí z povolání u veterinárních pracovníků v České republice snižují, podle našeho názoru není situace zdaleka uspokojivá. Domníváme se, že počty nemocí z povolání hlášených v posledních 13 letech neodpovídají incidenci, kterou by bylo možno očekávat s ohledem na počet osob profesionálně exponovaných různým infekčním agens a ofenzivním alergenem. Z tohoto důvodu budeme muset i v budoucnosti s nemocemi z povolání u veterinářů počítat. Je potřeba, aby veterinární pracovníci sami i jejich ošetřující lékaři na tuto možnost více mysleli, neboť některá profesionální onemocnění, například astma bronchiale a exogenní alergická alveolitida, mohou být příčinou vážného poškození dýchacího systému i celkové invalidity. Práce byla provedena s podporou Monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva, MSM 0021620807 a IGA MZ NR/8107. MUDr. Zdenka Fenclová, CSc. Literatura Buchancová J. Pracovné lekárstvo a toxikológia. Osveta, Martin 2003. Fenclová Z, Urban P, Pelclová D, Lebedová J, Lukáš E. Nemoci z povolání hlášené v odvětví ekonomické činnosti zdravotní a sociální péče a veterinární činnosti v České republice v letech 1996–2003. České pracovní lek 5:169–76, 2004. Hubačová L, Henčeková D. Riziká poškodenia zdravia u pracovníkov v zdravotníctve. Pracovní Lékařství 50:28–31, 1998. Vejlupková J, Fenclová Z. Jsou-li zdravá zvířata, je u lidí méně antropozoonóz. Praktický lékar 80:4–7, 2000. Z časopisu Veterinární lékař |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
