Quo vadis komorové vzdělávání?

Quo vadis komorové vzdělávání?

Specializační semináře zaměříme na jednotlivé skupiny zvířat

Proto jsem spokojený jen částečně, ale demokracie je potvora a k prosazení jakékoli myšlenky je potřeba respektování názorů všech členů Komory, a na druhé straně přesvědčování ostatních o správnosti myšlenek mých.

Do představenstva jsem se vracel s myšlenkou oživit vše, pozitivní v oblasti vzdělávání, vše co bylo dosud vytvořeno, a začít budovat systém přínosný a atraktivní pro všechny. S úlevou jsem konstatoval, že nové představenstvo je příjemně kompaktně různorodé, bez spodních proudů a zloby. Noví prezidenti ve svých volebních agitkách nebývale obšírně vyzdvihovali jeden ze základních pilířů činnosti KVL ČR: péči o profesionální růst členské základny. Tato pozitiva se do určité míry stala brzdou dynamické činnosti vzdělávací komise, protože každý z nás máme téměř protichůdné názory, a jelikož neřešíme zlobivé tajemníky či jiné žabomyší půtky, každý je intenzívně prosazujeme. K tomu přidám nepříliš dobré zkušenosti s různými bodovými systémy (Slovensko, ostatní české komory) a nulovou právní možnost někoho k něčemu nutit, a manévrovací prostor je užší než okénko do dámské šatny.

Čekání na novou generaci

Voláme po prestiži, ale prestiž našeho povolání pramení ze vzdělanosti, biologického nadhledu a nonšalance hodné renesančního doktora. Všichni známe spoustu spolků, jejichž prestiž je tvořena především přísnými pravidly, jak se do nich dostat a jak se v nich udržet. Toto všichni chápeme a chceme být členy takové prestižní skupiny, ale pokud možno nějakou oklikou a poté zavést přísná pravidla pro všechny další. Protimluv, který zaznívá, kdykoli se začnu bavit se spolužáky či kolegy. Rádi bychom kontinuální a specializační vzdělávání, ale ani odborné asociace, od kterých jsme při jejich vzniku očekávali tzv. iniciativu odspoda, nedokázaly za svou existenci definovat požadavky na to, jak by měl vypadat a jak by se měl školit specialista I., eventuálně II. stupně.

Škola: kšeft ve střetu zájmu

Mnohdy musím vyslechnout otázky, kdy už Komora ustanoví přesná pravidla pro specializační růst. Asi tito mravokárci zapomínají, kdo tvoří představenstvo – pár nás tam chápe malá zvířata, skot či prasata, ale není tam nikdo z oblasti hygieny potravin, chorob ryb či zoozvířat, čili rozhodně to není špičkový odborný orgán, ale pouze, řekněme, politický. Asi musíme počkat, až vymře generace zvyklá na řízení dle pokynů ÚV (připojím vysvětlení pro mladé: dříve sice např. školu řídil rektor, ale neudělal nic, co by neposvětil výbor KSČ), a Komora začne plnit funkci koordinátora nápadů, které budou přicházet z asociací a školy (VFU) a bude vytvářet spravedlivé a jednotné podmínky pro přístup k profesionálnímu růstu.

Škola VFU, naše alma mater, je kapitolou sama pro sebe. Vůči nám praktikům je dnes v těžké schizofrenii. Na jedné straně má ve statutu péči o pre a post graduální vzdělávání veterinárních lékařů. Všechny seriózní vzdělávací programy a kurzy na celém světě vycházejí z univerzit, ale VFU již léta zcela ignoruje existenci 2500 praktikujících veterinárních lékařů, za což v evaluační zprávě dostala důraznou výtku. Na druhé straně spousta učitelů je plně účastna současného “seminářového kšeftu” a nemohu se zbavit dojmu, že nikdo ze “školáků” ani netouží po zásadní změně. Z toho vyplývá naše povinnost porvat se se vším sami.

Z hlediska kontinuálního vzdělávání prozatím nenachází podporu žádný bodovaný systém (zmrazuji ideu kreditního systému s těžkým srdcem, ale třeba k němu někdy dozrajeme), a tak zvítězila myšlenka vždy v průběhu 3 let uspořádat pro všechny skupiny zvířat ( malá, zoo, drůbež, ryba, přežvýkavci, prasata, koně) několik seminářů, ročně celkem 2 – 4, v hlavní režii Komory. Tento systém zatím získává největší podporu jak v představenstvu, tak u vás, členů KVL ČR. Osobně cítím rizika tohoto postupu. Není moc systémový a bude na nás klást vysoké organizační nároky, ale snad převládnou jeho pozitiva.

Práce pro psychologa

Dále máme před sebou další velký úkol – oživit zájem o specializační růst. Jednoznačně nestačí jen vytvořit tvar specializace, daleko větší úsilí musíme vyvinout pro tvorbu podmínek, jak nabytou specializaci prodat. Jednou z cest může být označování praxí, propagace specialistů mimo Komoru, bonifikace pojištění, či možnost spolupráce se školou při zajišťování praxí studentů.

Všechna tato témata chceme projednat se zástupci odborných asociací v lednu 2007 a pevně doufám, že asociace, ergo jejich vedení, budou vystupovat především jako vrcholná odborná autorita.

Na příští rok také chystáme pokračování paraklinických přednášek, rádi bychom tentokrát přizvali psychology a zamysleli se nad vztahy k našim klientům či mezi sebou.

Jako běžnou agendu vidím spolupráci se školou, snahu o zlepšování kvality absolventů VFU a aktualizaci nabídky praktiků poskytujících učební praxe.

Doufám, že v příštím roce budeme méně času ztrácet mapováním situace a více konkrétně pracovat.

MVDr. Lubomír Hošek