Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Možnosti povinného pojištění

Možnosti povinného pojištění

Dovoluji si napsat komentář na vážné a důležité téma, které sice není předkládáno sněmu jako samostatný bod, ale určitě zazní v diskusi.

Ten, kdo se zajímá o dění v Komoře a občas čte zápisy z jednání, se možná pozastavil nad pojmem Společnost právní ochrany. Pokusím se k tomu podat pár informací. Prezident předložil představenstvu předběžný koncept možné činnosti Komory v oblasti likvidace škod, formou nikoliv pojištění, ale systémem tzv. právní ochrany. Proto cituji z jeho materiálů.

“Role KVL vymezená Zákonem je kombinací delegovaných správních statutárních funkcí (ochrany společnosti před veterináři …) a funkcí profesně odborových (ochrany veterinárních lékařů, profese atd.). Řada podaných stížností zasluhuje obhajobu individuálních členů vůči majitelům zvířat – bez ohledu na posouzení RK a rozhodnutí ČR. KVL sama se však nemá dostávat do schizofrenní situace v oblasti disciplinárních procedur. Tj. podle mého názoru je nutno zcela oddělit oblast profesní etiky a oblast kompenzací potenciálně poškozených chovatelů”.

Důvod k diskusi:

1) Počet stížností na členy KVL z řad jejich zákazníků narůstá a bude narůstat.

2) Škodní průběh, byť je v posledních letech na úrovni 50 %, je pojišťovnami považován za vysoký.

3) Některé pojistné události (především v oblasti faremních zvířat) nesou znaky dohody veterinárního lékaře s chovatelem na odškodnění, následně vypláceném pojišťovnou.

4) Obrana pojišťoven proti trendu nárůstu výše výplat vede ke zpřísněnému postupu likvidátorů (méně často), a ke zvyšování pojistného (častěji).

5) Likvidátor pojišťovny je jedna osoba, která má hlavní slovo v rozhodnutí o uznání nebo neuznání události jako kompenzovatelné = obrovský vliv “lidského faktoru”.

6) Role makléřské společnosti je obojaká; formálně pomáhá KVL identifikovat vhodný pojistný ústav, členům KVL kompenzovat pojistné události, ale její hlavní profit na druhé straně pochází z provize od pojistného ústavu.

Principy návrhu:

Společnost právní ochrany převezme okamžitě agendu požadavku na náhradu škody od individuálního veterinárního lékaře, od něhož byla náhrada chovatelem požadována; a to za podmínek:

a) požadavek byl postoupen Společnosti okamžitě poté, co jej veterinární lékař obdržel;

b) veterinární lékař se v této věci striktně nadále nevyjadřuje a zplnomocňuje k jednání Společnost;

c) má zaplacen roční poplatek Společnosti.

    – Společnost sama řeší požadavky na odškodnění za individuální členy KVL, a to buď dohodou o smíru, reálným upuštěním od požadavku, nebo soudní pří na návrh potenciálně poškozeného chovatele.

    – Společnost odmítne případ, když došlo k dohodě veterinárního lékaře s chovatelem, nebo pokud veterinární lékař provedl individuálně nepřijatelné kroky po předání případu.

    – Společnost uzavře sama pojištění na výplatu škod pro případ prohraných soudních pří nad určitý limit s pojišťovnou; ať již prostřednictvím makléřské společnosti nebo přímo.

    – Poplatek Společnosti právní ochrany s.r.o. není povinný, individuální veterinární lékař může zachovat své vlastní pojištění, pokud toto bude považovat za výhodnější.”

Varianta k povinnému

Protože zákon stanovuje povinnost pojištění veterinárního lékaře v rozsahu stanoveném Komorou, zabývalo se představenstvo i touto nově navrhovanou variantou k povinnému pojištění veterinárního lékaře. Pokud by taková varianta byla pro členy zajímavá, bude se představenstvo snažit o její realizaci. Původně se mělo jednat o návrh činnosti pro s.r.o. v majetku Komory.

Takové řešení však představenstvo zamítlo s tím, že je lepší pro takovou činnost najmout odborníky a Komora jen může být organizačně nápomocná. Doporučuji proto účastníkům sněmu zamyslet se nad navrženým konceptem a využít svého práva vyjádřit se k němu.

MVDr. Petr Matušina