Diskuze – Se Zvěrokruhem mám problém, říká čtenář

Se Zvěrokruhem mám problém, říká čtenář

Poznámka k formální podobě měsíčního periodika KVL ČR

V jednom z posledních čísel časopisu Zvěrokruh (8/2006; str. 5) jsem se se zájmem seznámil s počinem SVS, která vyvolala jednání ředitelů středních veterinárních škol a dalších zástupců rozličných institucí, “aby jak veterinární praxe soukromých byla i nadále na vysoké úrovni” (doslovná citace). Aniž bych se chtěl vysmívat zřejmé nepozornosti korektora, objevilo se “kouzlo nechtěného”: mluvíc o prestiži veterinární profese s nadějí, že posílení praktické výuky u středoškoláků zvýší prestiž tohoto stavu, zamotal pisatel klíčové sdělení způsobem, který naši prestiž mezi čtenáři posílí pramálo.

S vědomím někoho, kdo nějaký čas působil v redakci odborného časopisu a ví, že podobné chyby jsou občasným jevem v každém periodiku, bych si dovolil několik poznámek k formální stránce časopisu Zvěrokruh.

Byl jsem v redakci

V poslední době mám se Zvěrokruhem problém. Tajně jsem doufal, že některý z ostatních čtenářů projeví určitý diskomfort jako první, leč nestalo se tak. Budu tak vyznívat jako prudérní konzervativec bez smyslu pro žertíky, ale to je mi jedno. Domnívám se, že komorový časopis je jednou z významných forem prezentace veterinárního stavu, respektive soukromé veterinární praxe, na veřejnosti. Časopis nečtou pouze veterinární lékaři, ale dostávají ho i sekretariáty jiných komor: například znám osobně pravidelné čtenáře našeho plátku z Komory daňových poradců. Tito lidé jsou laici, neveterináři a jak už to tak bývá, většina z nich sama chová psa, kočku či něco bizarnějšího. Obávám se, že při četbě frivolní dikce tzv. soudniček buďto nevěří vlastním očím, nebo si vytvářejí obraz veterináře – rozjuchaného burana, který se baví zesměšňováním způsobu vyjadřování klienta a jeho problému.

Pythické výkřiky

Evidentní snaha redaktorů o zvýšení čtivosti a zábavnosti časopisu je sice chvályhodná, ovšem projevuje se bohužel zejména šílenými češtinářskými veletoči jako “Prázdniny po veterinářsku” nebo “Setkali se u prestiže” (Zvěrokruh č. 7/2006; str. 6), chtěnými či nechtěnými dvojsmyslnostmi typu “Kdo je v televizi, ten je” (Zvěrokruh 7/2006; str. 7), popisky fotografií ve formě pythicky znějících výkřiků (ředitel SVS Milan Malena: Zvýšit!; Doc. MVDr. Vl. Kyllar, MVDr. Oto Huml: Legrace příště! Zvěrokruh 7/2006 str. 6,7; Více mužně!: viz Zvěrokruh 8/2006 str. 3). Výsledný dojem vskutku povedené taškařice ještě umocňují kýčovité a křečovitě humorné ilustrační obrázky, až na výjimky nijak nesouvisející s textem.

Aha!

Velkým nešvarem je také zarážející nedbalost, s jakou jsou některé články formulovány. Nechápu například informaci v článku “Maďarští státní veterinární lékaři rádi soukromničí” (Zvěrokruh č.8/2006, str. 2), kde pisatel popisuje jakousi Veterinární Asociaci (asi Veterinární asociaci), která je svého druhu nejstarší v Maďarsku a v závorce za touto informací udává anglicky následující kódovaná záhadná sdělení: oficiální veterináři, hygienici, velmi stará asociace, sekce pro prasata, drůbež, hygieniky a skot. Příliš úcty ke čtenáři neprojevuje tím, když uvádí, že “práce na Avian Influenza stojí” a že “za Avian Influenza stát platil”.

Je mírně pikantní, že v závěru našeho veterinárního Aha! se lze uklidnit uhlazenou češtinou z pera MVDr. Jiřího Beránka o nadcházejícím světovém kongresu, jehož text se jen hemží termíny typu prestiž, prestižní, nadšení, vysoké hodnocení či celebrity. Doufám jen, že oněm celebritám zůstanou utajeny soudničky z našeho Zvěrokruhu, i když by se jistě třeba na univerzitě v kalifornském Davisu vřele zasmáli, kdyby si přečetli, že “vrahem byl zahradník” (Zvěrokruh 8/2006; str. 8). A tak nezbývá než pevně věřit, že v Davisu neumějí česky a že noblesnímu Jaroslavu Svěcenému žádný recesista tento žertovný plátek k četbě nepředloží.

Slovo “prestiž” bychom měli používat s opatrností a rozvahou. Vulgarizací časopisu, planým žvaněním a vzájemným poplácáváním si po ramenou prestiž získáme asi se stejnou pravděpodobností, jako pomocí sňatků se zpěváky a herci, ke kterým vybízí MVDr. Součková ve svém harlekýnovsky laděném úvodníku (Zvěrokruh č.8/2006; str. 1).

MVDr. Martin Grym