Alma mater se nikoho neptala

Alma mater se nikoho neptala

S prezidentem Karlem Danielem o technicích a bakalářích, pohledu byrokrata a dobré pověsti

Použila SVS pro název jednání klišé, nebo mají vet. lékaři opravdu špatnou pověst?

Nesdílím názor, že by naše profese měla u veřejnosti, v médiích, či kdekoliv špatnou pověst. Veterinární medicína udělala za posledních patnáct let obrovský pokrok. Dokládá to náročnost zákroků, přístrojové vybavení u praxí pro malá zvířata či koně, obrovské změny v užitkovosti a přístupu k efektivitě faremní produkce, příjmové hladiny velké části veterinárních lékařů.

Prestiž a úroveň praktikující části veterinární profese považuji za velmi dobrou, přinejmenším naprosto srovnatelnou s úrovní veterinární profese v rozvinutých zemích našeho civilizačního okruhu.

Pokud kvůli “zvýšení prestiže” svolají schůzi, asi jde opravdu do tuhého. Proč si vlastně myslíte, že ji nemáte?

Na pověsti veterinární profese se podepisuje prestiž jednotlivých jejích členů při jejich běžné práci a vztah vet.lékařů ke svému okolí. Ti mají podle mého názoru prestiž velmi dobrou, a to jak v oblasti malých, tak v oblasti faremních zvířat. A to přesto, nebo možná právě proto, že veterinární praxi nevykonávají pro prestiž, ale jsou nuceni ji vykonávat pro svoji obživu.

Pokud vedení SVS soudí – a možná právem – že je nutno prestiž veterinárních lékařů pozvednout, není to podle mého názoru problém veterinární profese jako takové, ale spíše Státní veterinární správy. Včetně okolnosti, že přímo hierarchicky podléhá rezortu, který by vlastně měla kontrolovat.

Komora má připomínky k plánům ministerstva školství a k úrovni absolventů. Podle vás této úrovni škodí příliš liberalizovaný trh se vzděláním. Ale liberalizaci jsme přece chtěli. Nekvalitní školy teoreticky vymýtí trh. Prakticky to tak není?

Daňový poplatník je jinde vesměs daleko citlivější na zbytečné útraty z veřejných prostředků, zatímco Čech spíše volí strany, které i jemu naslibují kdeco. Jen ne efektivní hospodaření s – pouze v nutné míře – vybranými prostředky. Absence školného na druhé straně nenutí studenty vybírat si obory, které jsou z hlediska obživy perspektivní.

Nejlepší veterinární technik nepotřebuje do praxe mnohaletou střední školu či bakalářský program na VFU. Tomu šikovnému stačí několikatýdenní intenzivní praktický výcvik. A pokud šikovný není, ani bakalářský program VFU mu nepomůže.

Jak střední veterinární školy, tak brněnská alma mater se doposud příliš neptaly největší skupiny potenciálních zaměstnavatelů svých absolventů, praktických veterinárních lékařů, jak by měl vypadat student – absolvent, aby byl v praxi co nejdříve “použitelný”. Zde nemluvím o znalostech, ale o reálných dovednostech čerstvých absolventů.

Když jste se rozhodli jménem Komory předkládat středním školám požadavky na vzdělání vet. technika, znamená to, že školy tyto požadavky neznají?

Neznají, nerespektují nebo nemůžou respektovat. To vyjde nastejno. A určitě přispívá i deformovaný úhel pohledu ministerského úředníka, který nemůže mít odpovídající znalosti o veterinární praxi, ale ani o řadě dalších praktických oborů. Pak vyžaduje po odborných středních školách obrovské množství všeobecného vzdělání, které pravděpodobně jejich studenti nikdy neupotřebí.

Proto jsem za Komoru připomínkoval zejména nedostatečnou praktickou přípravu absolventů VFU, neodpovídající odbornou přípravu absolventů středních veterinárních škol a samozřejmě koncept bakalářského programu na FVL VFU.

Může se Komora nějak konkrétně zapojit?

Snažíme se rozšířit řady těch kolegů, kteří jsou schopni a ochotni přijmout na praxi studenta (studentku) 5. ročníku FVL či FVHE. Vymezíme minimum praktických dovedností, které musí čerstvý absolvent ovládat v oblasti malých zvířat, skotu, prasat a koní a v tomto směru budeme nadále naléhat na VFU. Konkretizujeme, jaké praktické dovednosti očekáváme od technika, kterého bychom byli ochotni zaměstnat v praxi malých zvířat, skotu či prasat.

Prosazování těchto požadavků dlužíme kolegům, kteří přijdou po nás …

Proč kritizujete “odliv odborníků do sousedních zemí a zároveň nadprodukci absolventů VFU”? Čemu může příliš mnoho absolventů vadit? Všichni přece nemusejí “léčit zvířata”.

Nedostatek veterinářů bude v horizontu 5-10 let skutečností v oblasti praxí faremních zvířat. Důvodem je věková skladba těchto kolegů a neochota absolventů působit ve faremních praxích. Ale nepamatuji se, že bych kdy kritizoval “odliv odborníků do zahraničí”. Toto je klišé a pitomost. Rád přijmu do práce kolegu, který strávil dva-tři roky v Německu, Francii, Británii, něco se naučil a teď to přinese domů. Pokud si ovšem v sousední ulici neotevře praxi sám. Matematické kalkulace napovídají, že je v Čechách nadprodukce veterinářů – ale chcete-li přijmout šikovného kluka do zaměstnání, situace vypadá docela jinak.

Nedostatek veterinářů a hlavně mužů na velkých obvodech asi vytvořil trh. Může to trh zase napravit?

Určitě. Bude se prohlubovat specializace, úkonové sazby ve faremních praxích budou stoupat na úroveň praxí malých zvířat. Alespoň pokud legislativa nedovolí chovatelům využívat méně kvalifikované osoby. Třeba nezaměstnané budoucí bakaláře.

Studijní program “Bakalář” je podle mého názoru cestou do slepé uličky, nákladnou výrobou potenciálně nepoužitelných kolegů. To může vést až k erozi veterinárního lékařství jako oboru a svobodného povolání.

Tak ať tedy práci na velkých obvodech dělají bakaláři. Šéfovala by jim veterinářka s diplomem, která by zodpovídala např. za ochranné lhůty léků před porážkou. Je na té představě něco absurdního?

Není. Je to jeden z možných směrů vývoje. Taky na Ukrajině je v podniku glavnyj vet vrač, a potom vet vrač specialist na paznehty a vet vrač na mastitidy a vet.vrač na bachory. Kolchoz je platí mizerně, takže nedělá nikdo nic, jen glavnyj vet vrač žije ze zpětných marží na léky a dělí se o ně se zootechnikem a ekonomem.

Ve svobodném systému je za zdraví zvířat, či za rezidua v produktech zodpovědný výrobce. Ten si na určité definované zákroky, které není schopen nebo nemůže zvládnout sám, objednává službu – rovnocenného obchodního partnera – veterináře. Samozřejmě ve většině případů jdou vztahy chovatele s veterinářem nad rámec čistých obchodních vztahů. A samozřejmě i takovéto aktivity (jdoucí nad rámec čistého obchodního vztahu) mají bezesporu vliv na prestiž veterinární profese.

Typická česká veterinářka Dáša (30), potažmo čtenářka Zvěrokruhu, pracuje ve městě, asi vám neporozumí.

Účelem veterinární činnosti je tvorba zisku. Stane-li se některý typ veterinární činnosti nelukrativní, budou jej kolegové opouštět a nakonec je nebude mít kdo provádět. Úkonové sazby půjdou následně nahoru. A obráceně. Už není doba absolventských umístěnek a brigád socialistické práce.

Jsem poměrně citlivý na kategorie jako “prestiž nebo poslání” veterinárního lékaře. V Čechách to velmi často znamená tlak na opuštění rovnocenného partnerství objednatel – dodavatel, stejně jako tlak na výkon některých činností mimo rámec smluvní volnosti. Toto může přivést systém svobodného podnikání zpět do systému kolektivně-feudálně-byzantského. Ale ten jsme už zažili.

Pavla Hobstová