Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Se spořením na důchod neotálejte

Se spořením na důchod neotálejte

Zajímá vás, jakou životní úroveň ve stáří si spořením zajistíte? Spočtěte si, kolik si naspoříte ukládáním a jaký důchod vám tento fond přinese. Výsledek vás zřejmě vyděsí.

Co se hodně užívá ke spoření na důchod. Ukládat 500 korun měsíčně na slušnou penzi nestačí.

Důchodové spoření: variantou může být životní pojištění. Samostatně rizikové pojištění a libovolné spoření? Proč ne.

Se spořením není radno příliš otálet

Mladí lidé, kteří nechtějí ve stáří zůstat bez financí, a naopak mají zájem si zachovat alespoň částečně trochu vyšší životní standard, v současné době nemají jinou možnost než si spořit. Je třeba střádat relativně hodně a hlavně začít co možná nejdříve.

Kolik je třeba spořit

Většina lidí se snaží start střádání na důchod co nejvíce oddálit, vydělané peníze si raději užít hned a naopak se ještě zadlužit. Čím později ale lidé přistoupí ke spoření na důchod, tím více je pak potřeba měsíčně ukládat.

Například člověk, který začíná střádat ve věku 30 let, by měl dávat stranou alespoň deset procent svého výdělku.

Tento model je ale jen přibližný, správně nabádá k brzkému startu spoření, nedává však konkrétnější představu o tom, jakou životní úroveň si člověk střádáním ve stáří zajistí.

Pro tento účel je dobré si udělat orientační propočet, kolik si za určitou dobu člověk naspoří pravidelným měsíčním ukládáním a jaký měsíční důchod po jistou plánovanou dobu mu tento nastřádaný fond přinese. Výsledek je přímo děsivý – v tom smyslu, kolik je potřeba naspořit, aby si člověk i ve stáří dopřál trochu slušnou životní úroveň. Od státu totiž toho lidé v budoucnu moc očekávat nemohou. V zásadě je možné předpokládat, že se stát postará lidem jen o životní minimum. O zbytek – tedy vyšší standard – se lidé musí postarat sami.

Propočet ukáže mnohé

Zajímavé výsledky přinese například propočet, kde člověk spoří do 60 letu věku s cílem si zajistit pravidelnou měsíční rentu po dobu dalších 25 let.

Například střadatel, který je ve věku 35 let (spoří po dobu 25 let) ukládá měsíčně 2000 korun, má vlastními silami na penzi přichystáno asi 950 tisíc korun (předpoklad ročního čistého zhodnocení 3,5 procenta bez dalších výnosů). Po dobu 25 let bez uvažování inflace má tento střadatel zajištěnou měsíční rentu ve výši 4727 korun.

Pro srovnání člověk, který ukládá stejnou částku, ale již od svých 30 let, si v šedesáti na 25 let zajistí za stejných podmínek rentu 6264 korun měsíčně. Není ale možné zapomínat na inflaci. I relativně malé roční znehodnocování peněz se při dlouhodobém spoření na výsledné rentě podepíše velmi významně.

U podobných kalkulací jsou ale vždy velkou neznámou vstupní předpoklady – tedy především uvažovaný roční výnos a právě míra inflace.

Do čeho ukládat peníze

Obecně se doporučuje, aby si lidé začali střádat na důchod nejpozději okolo věku 30 let. K tomuto účelu je možné využít celou řadu investičních variant.

Stejně jako u investování, tak i u dlouhodobého spoření platí, že není vhodné sázet pouze na jeden způsob. Ideální je, aby byly prostředky rozloženy do více aktiv. I když se jedná o dlouhodobé střádání, kde se předpokládá, že se s penězi nebude v průběhu spoření nakládat, není dobré zcela zapomínat na likviditu. Dvacet, třicet a více let znamená velmi dlouhou dobu, během níž se mohou značně změnit podmínky na finančním trhu. Investiční aktiva, která byla výnosná ještě před pěti lety, se mohou stát za několik dalších let relativně nevýhodná, a tak vznikne potřeba pozměnit obsah portfolia.

Z toho důvodu se proto příliš nedoporučuje hodně peněz umisťovat do dlouhodobě vázaných aktiv, s jejichž manipulací jsou spojené značné ztráty.

Zdroj: Ihned.cz