Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Jen atmosféra se nezměnila

Jen atmosféra se nezměnila

Sešli se po 50 letech a zjistili, že nic už není, jak bývalo…

“Dnešní veterinářství už se mi nelíbí,” popisuje své pocity sedmdesátník s černýma očima a hned začal jmenovat důvody své nespokojenosti. Nejvíc mu vadí málo zdatných mladých mužů v terénu, už brzy nebude nikdo, kdo by na českém venkově léčil dobytek. Ale i léčbu samotnou by starý praktik nejraději řešil jinak. Dnes se s nemocnými kusy nikdo dlouho nepáře, jdou na porážku.

Šedivý muž je Doc. MVDr. Ondřej Koždoň, CSc., praktický veterinář ze Šumperka (obr. druhý zleva). Nedávno, když vzpomínal na krásná léta svých studií, napadlo jej, že by své kamarády z mládí zase jednou rád viděl. Usedl k psaní dopisů, vybral květnový termín a místo setkání jediné možné: školní půdu. Setkání v prostorách sekretariátu KVL ČR umožnili její prezident Karel Daniel a viceprezident Jan Bernardy.

Svolal jsem své kolegy z naší “dvacítky”, pokračuje starý pán. Už je to víc než půl století, co jsme zde promovali. Z devíti žijících absolventů této skupiny nás dorazilo jen šest. Jeden pak ještě zavolal na mobil a ptal se, jak se nám návštěva líbí. Líbí. U kávy jsme zavzpomínali na časy dávno minulé. Při prohlídce školy na nás nejvíc zapůsobila atmosféra posluchárny anatomie, kde jsme slyšeli přednášky z úst samotného profesora Jana Koldy. Za ta léta se vůbec nezměnila, stále je stejně přísná a budí respekt. Jinak ale na půdě školy došlo k velkým změnám, některá místa bychom vůbec nepoznali.

S novými dojmy jsme se odebrali do restaurace. Chvilkou ticha jsme uctili naše kolegy, kteří již nejsou s námi. Nezapomněli jsme věnovat myšlenku ani našim věhlasným učitelům. Komoře moc děkujeme za vřelé přijetí.

Doc. Ondřej Koždoň, CSc.