Bakaláři budou dobrými techniky

Bakaláři budou dobrými techniky

S děkanem FVL Leošem Pavlatou o novém studijním programu “Bakalář” a studentech lékařství

Jaký má univerzitní sbor názor na navrhované zřízení bakalářského studia?

Názor se vlastně teprve tvoří. Za minulého vedení vědecká rada fakulty schválila záměr zřídit bakalářský studijní program – veterinární asistent, ale jeho definitivní podoba ještě není vytvořena. Současná pracovní skupina teprve připravuje náplň a akreditační podklady ke schválení tohoto programu MŠMT. Naším úmyslem je, aby program připravoval “kvalifikovanější veterinární techniky”.

V tomto smyslu jsme také jednali s řediteli středních veterinárních škol. Ti uznali, že nejsou schopni studenty naučit určité odborné postupy prováděné s využitím finančně nákladné přístrojové techniky tak, aby vet. technici byli v této oblasti kvalifikovanou silou pro vet. ambulance. Měli by mít také znalosti o managementu ordinace a pomáhat s vedením evidence. A konečně by mohli pracovat také například zde, na klinikách, a podobně.

Další uvažovaný směr profilu absolventa by se orientoval tak, že bakalář by mohl působit v poradenské činnosti v oblasti výživy zvířat jako fyzioterapeut, případně jako farmaceutický reprezentant firem, což nemusí být veterinární lékař apod. Mezi některými veterináři plán možná budí rozpaky, ale ty mohou mít příčinu v neinformovanosti.

Jsou také představitelé školy názorově rozštěpeni?

Samozřejmě, že tak jako v jiných otázkách zaznívají i při přípravě bakalářského programu různé názory, ale záměr byl při projednávání ve vědecké radě schválen výrazně většinově. Zdůrazňujeme ovšem, že nový program nesmí narušit kvalitu toho stávajícího a musí mít smysl.

To znamená, že absolvent se uplatní na pracovním trhu a nebude v žádném případě “nekalou konkurencí” lékařům, ale jejich pomocníkem. Střední školy tuto možnost berou jako šanci pro své absolventy, kteří se nedostanou na klasický program a nestanou se veterinárním lékařem.

Absolventi bakalářství by mohli pokračovat v dalším studiu na lékaře?

Ne, takto neuvažujeme. Bakalářský program by neměl návaznost na studium veterinárního lékařství. Byl by analogický s lékařskými fakultami, které mají studium podobně strukturované. Fyzioterapeuti, porodní asistentky, optometři také nemohou být později lékaři. Myšlenka vyvolává obavy, aby absolventi nebrali práci klasickým veterinárním lékařům. Ale to je zbytečný strach, jednalo by se spíše o rozšíření vzdělání vet. techniků. Bylo by dokonce možné i dálkově. V mnoha ordinacích pracují také humánní zdravotní sestry, těm by se toto studium také hodilo.

Zdá se ale, že většina evropských veterinárních institucí je proti.

Myslím, že všeobecné stanovisko Evropy není tak úplně zamítavé. Ostatně jde také o to, aby všechny evropské školy nebyly až nesmyslně uniformní.

Všechna studia nemusejí být strukturována stejně. Existuje tlak, aby všechny studijní programy byly rozdělené na bakalářské a navazující magisterské studium, ale především medicínské obory se tomuto tlaku brání.

To proto, že vlastně nikdo neví, čím by absolventi po třech letech studií medicínských oborů byli. To také nechceme, chceme samostatný bakalářský program, který není konkurencí pro veterinární lékaře.

Nemohu se ale nezeptat na to, co se “šušká”: zda škola tak trochu nespekuluje nad tím, že by získala od ministerstva peníze. Pak by se neohlížela na to, zda jsou bakaláři žádoucí.

Jenom kvůli penězům program určitě nezřídíme, abychom pak měli špatný pocit z toho, že absolventi nemají co dělat. Ale zatím mám důvod si myslet, že by o ně zájem byl.

Konkrétnější materiál znovu projedná vědecká rada.

Jaký je zájem uchazečů o studium na vaší fakultě?

Letos je 751 přihlášených, přijímáme 170. Většinou se k přijímacím zkouškám dostaví asi 550 – 600 lidí. Složí je úspěšně asi 350 – 400 lidí, z nich vybereme studenty. Většina jsou to absolventi gymnázií, ale početná je také skupina absolventů středních veterinárních škol, kteří jsou v přijímacím řízení poměrně úspěšní. Byli dřív trochu znevýhodněni v biologii a chemii, ale dnes se výuka na středních školách rozšířila. Středoškoláci již mají základy z různých odborných předmětů, což jsem například já sám jako student pociťoval jako výhodu. Přechod ze střední školy je velmi radikální změnou. Při zahajování studia v prvním ročníku studentům “radím”, aby se s lidmi z jiných fakult raději moc “nekamarádili”, protože náročnost studia s ostatními nemedicínskými vysokými školami nelze srovnávat. Máme obrovské objemy učiva, už jen přečíst je dá obrovskou práci. Stovky, tisíce stran.

Co říkáte kritice studentů, kteří uvedli, že někdy vedoucí klinik neumožňují studentům výjezdy do terénu?

Překvapilo mne to. Byl jsem 6 let pedagogickým proděkanem a mnoho hodin jsem se studenty diskutoval o výuce. Že by přednostové klinik výjezdům bránili, to jsem od nich neslyšel. Samozřejmě jejich požadavky a přání v oblasti praktické terénní výuky nelze asi nikdy úplně uspokojit: Dnes je někdy těžké dostat studenty do praxe, majitelé chovů je nechtějí vždy přijmout. Ale myslím, že nejde o generální problém, ale jednotlivou negativní zkušenost. Praktická výuka v mimoškolních provozech každopádně probíhá a je naším cílem ji dále rozšiřovat.

Kritizují také nedostatečnou výuku jazyků.

Ano, to je z určitého hlediska oprávněné. Výuka jazyků je naší slabinou, teď ale máme šanci ji zlepšit. Máme jen velmi malé zázemí pro jazykovou výuku. Fakulty na univerzitách s katedrami jazyků mají situaci snadnější. Náš ústav jazyků se dlouhodobě téměř nerozvíjel, rozpočet školy byl vždy napjatý. Měli bychom ale umožnit jazyky studovat i tady, i když například v rámci evaluace není výuka jazyků považována za součást veterinárního curicula.

Jsem rád, že internacionalizaci má ministerstvo školství ve svém programu.

Snažíme se tedy touto cestou sehnat prostředky. Také některé přednášky probíhají občas v angličtině, ale pak zase někteří studenti uvádějí, že se cítí diskriminováni pokud nerozumí, protože jsou němčináři, ale to lze řešit tlumočením. Výuka angličtiny by proto měla být pouze nepovinná. Zvýšení možnosti slyšet odbornou angličtinu v rámci přednášek přináší také výuka našeho studijního programu v angličtině, která zatím probíhá v 1. a 2. ročníku studia.

Zdá se, že studenti s vámi rádi diskutují, asi vás berou.

Byl jsem velmi mladý proděkan, takže si dobře pamatuji, jaké bylo studium. Mohu toho využít k tomu, aby od studentů fungovala zpětná vazba, která je dle mého názoru velmi důležitá. Bohužel se k ní někdy musí trochu déle pobízet. O hodnocení studia mluvíme na konci každého semestru, spoléháme i na anonymní písemný dotazník. Studenti ale někdy sami přiznávají, že ani nezkusí některé nedostatky řešit. Věřím, že škola je změnám přístupná, uvědomujeme si, že tím, že nemáme v rámci tohoto státu konkurenci, by některé věci mohly snadno nežádoucím způsobem usnout. I nadále je potřeba pracovat na zlepšování vztahu učitel – student, který by měl být skutečně kolegiální.

Jak posuzujete prezentaci veterinární školy navenek? Není trochu málo sebevědomá?

Někdy možná ano. Lepší prezentaci celého veterinárního stavu bychom se měli věnovat všichni. Četl jsem například, jak premiérova manželka povídá, že se těší do Francie, protože tam půjde do nemocnice pro zvířátka, kde mohou i sociálně slabí majitelé své svěřence nechat ošetřit. Nad tím bych se zamyslel. Kde jinde by měli takové zvíře ošetřit, než na univerzitě? To neznamená, že budeme dělat dumpingové ceny.

Jistě si veřejnost na veterináře vzpomene také při řešení “moderních nákaz”, kdy se naši vědci vyjadřují k ptačí chřipce, nebo BSE. Na oblast prezentace bychom měli být připraveni a na vznikající trendy příslušně reagovat, předpokladem je sounáležitost a profesionalita ve všech oblastech. Bylo by hloupé uzavírat se do své malosti a neslyšet, že například na škole mohou studenti poukazovat na důležité věci.

Pavla Hobstová