Veterinární lékaři pod jednou střechou?

Veterinární lékaři pod jednou střechou?

Některé komorové akce pořádané spolu se státními veterinárními lékaři v minulých týdnech a následně pozvání na jednání předsednictva Asociace veterinárních lékařů (státních) vynesly do popředí téma spolupráce soukromých a státních veterinárních lékařů. Vyvstává otázka, zda tuto spolupráci lze prohloubit či institucionalizovat. Úspěšně proběhly i vzdělávací akce se společným námětem – ať již seminář Ptačí chřipka nebo polytematický Středoevropský veterinární kongres. Mnohem závažnějším krokem by bylo vytvoření společné profesní asociace, která zastřeší všechny veterinární lékaře v zemi.

Takovéto uspořádání existuje v řadě zemí (Polsko, Německo, Velká Británie). Tam je povinné členství v profesní asociaci nutností pro práci v soukromém i státním sektoru, na klinikách, ve škole, či u veterinárních lékařů vykonávajících klinickou praxi pro soukromé společnosti. Toto uspořádání některé problémy řeší, například společné členství v mezinárodních asociacích a z toho vyplývající příspěvek lékařů státního sektoru. Rozšiřuje pohled na řadu problémů, které vznikají mezi soukromou a státní částí veterinární profese. Neřeší však další otázky, patrné z našich diskuzí s Asociací veterinárních lékařů. Komora bude muset v tomto směru brzy zaujmout jasné stanovisko.

Ven ze zákopů

Od té doby, co se AVL od Komory počátkem devadesátých let odštěpila, se řada věcí změnila. Po privatizaci terénní praktické činnosti se situace ustálila: Těch kolegů, kteří se obávají v terénu “nekalé konkurence státních veterinárních lékařů se stálým platem …” znatelně ubylo. Úvahy o privatizaci hygieny potravin usnuly poté, co se státní byrokratické struktury “zakopaly v pozicích” a legislativně se opevnily. Pouze pár státních veterinárních lékařů působí na základě členství v KVL a se souhlasem svého zaměstnavatele, tedy ředitele KVS.

Asociace veterinárních lékařů nyní ale těžce hledá důvod vlastní existence. Více členů AVL se dalo slyšet, že by se chtěli zapojit do činnosti společné profesní asociace. Část státních lékařů by uvítala členství v Komoře veterinárních lékařů také proto, aby se zaštítila širší profesní asociací při jednáních, jako např. se Státní veterinární správou o platových tarifech a podobně.

Státní veterinární lékaři mohou samozřejmě i v dnešní době být členy KVL. Několik desítek z nich toho také využilo. Ale “naroubování” AVL zpět na KVL předpokládá také širší souhlas většiny členů AVL s “klubovými pravidly KVL”. Tato pravidla se týkají například poplatků či disciplinárních funkcí a pravomocí KVL. Otevřeně: odborová role, kterou část státních veterinárních lékařů od KVL očekává, je cestou do pekel. Byť se tímto směrem Česká lékařská komora před nedávnem již vydala.

Nevýhody s převahou

Představenstvo Komory na minulé schůzi otevřelo na toto téma širší rozpravu. Z ní vyplynuly některé důvody, pro které by Komora měla zahrnout i státní veterinární lékaře. Je to například společná odbornost, příslušnost k profesi, nárůst množství členů, racionalizace KVL, rozšíření horizontu a společný zájem na některých agendách. Najdou se i důvody proti: potenciální střet zájmů, různost ekonomického prostředí, více času na výkon funkcí a vysoká organizovanost státních kolegů, hrozba nekalé konkurence, neschopnost KVL ČR nové příchozí absorbovat, neochota příchozích přispívat a fragmentace některých snah či agend. Nevýhody měly v této rozpravě mírnou převahu – a to číselně vyjádřeno 24 : 21.

Jisté je zatím pouze to, že část státních veterinárních lékařů by měla ráda za zády velkou profesní asociaci. Do KVL, která je jim otevřená, jich však vstupuje velmi málo. Asociace by uvítala užší propojení s KVL, avšak hromadný vstup jejích členů do Komory by znamenal dramatický odliv členů AVL. Mnozí totiž považují členské příspěvky Asociace za vysoké vzhledem k tomu, co je AVL schopna pro ně udělat. Členské příspěvky KVL by v tomto kontextu považovali za ještě větší ztrátu.

Východisek není mnoho. Jedním z nich by bylo povinné členství v Komoře pro všechny veterinární lékaře. To však není reálné bez hlubších změn v komorovém zákoně, týkajících se vymezení podílu profesních skupin ve volených orgánech KVL a hlubší modernizace celého Zákona o Komoře. Takto vážný krok však bude záviset na výsledku červnových parlamentních voleb a politickém uskupení v následujícím období.

Obávám se, že nejen pro KVL, ale pro komory vůbec, to bude čas vážných změn.

MVDr. Karel Daniel