Dvě fakulty a jedno uplatnění

Dvě fakulty a jedno uplatnění

Pracovat odborně je zákonná povinnost, ale dodržování se trestá

“Každý veterinární lékař, který vykonává na území ČR veterinární léčebnou a preventivní činnost, MUSÍ být členem Komory veterinárních lékařů ČR”.

Toto souvětí jasně říká, že opravdu každý veterinář, který si chce vydělávat veterinární činností, být v komoře prostě musí. Takže je úplně jedno, zda pracuji jako OSVČ nebo jsem zaměstnanec. Bohužel je pravdou, že pokud nastoupíte do profese jako zaměstnanec, ne každý šéf vás pravdivě o této skutečnosti informuje. Někteří z mých spolužáků byli v této věci přímo účelově mystifikováni. Jenže porušování tohoto ustanovení není doménou pouze mladých absolventů. Dokonce i velmi známí a “vyhlášení odborníci”, majitelé a spolumajitelé klinik, mají zřejmě hluboko do kapsy. Není-li žalobce, tak se jim to asi vyplatí. A my ostatní nejen mlčíme, ale ještě jim posíláme pacienty.

Do seznamu členů představenstvo komory zapíše do dvou měsíců od doručení písemné přihlášky každého kdo “řádně ukončil vysokoškolské vzdělání na vysokých veterinárních školách v ČR, nebo má rovnocenné vzdělání podle platných předpisů, je českým státním občanem, nebo má povolení pro práci v ČR a má plnou způsobilost k právním úkonům.” To je citace zákona. Jenže v posledních třech letech pod vlivem předpisů EU, které neznají veterináře hygieniky, si praktickou veterinární činnost může vesele provozovat i každý nový absolvent hygienické fakulty, a to si myslím že není správné. Proč tedy máme dvě různé fakulty se stejnými možnostmi uplatnění?

My, nedávní absolventi, velmi dobře víme, že ve skutečnosti je obrovský rozdíl mezi teoretickými znalostmi a hlavně také rozdílnými nároky u zkoušek mezi jednotlivými fakultami. Díky tomu se nyní vyplatí přihlásit se na hygienu a v klidu si tuto fakultu vystudovat, než se stresovat u těžkých zkoušek z klinických předmětů a náročných státnic. Klienti přece nepoznají jaké mám vzdělání. Vždyť titul máme všichni stejný. A to už vůbec nemluvím o tom, jak je to u kolegů hygieniků s povinnou praxí. My jí máme velmi málo a mizernou, oni žádnou. Myslím si, že je to důvod k zamyšlení pro to, jak bychom tento nepřijatelný stav změnili.

V souvislosti s těmito dvěma citacemi zákona vidím jako velmi potřebnou i pasáž o “povinnosti člena – vykonávat povolání odborně, v souladu s etikou a vést průkaznou evidenci o výkonu své činnosti”. Zapsat si u pacienta co nejvíce informací včetně toho, co jsem mu doporučila, se mi už nejednou vyplatilo. Několikrát jsem nalezením záznamu v počítači umlčela majitele, který mi do očí bezostyšně tvrdil, že “ to jste mi nikdy neříkala a já vám ještě ukážu…”

Každé ustanovení zákona má svůj rub i líc, kladnou i zápornou stránku a pokud to nechceme akceptovat, bylo by lepší tuto profesi nevykonávat.

Příště o příspěvcích, pojištění a právu volby.

MVDr. Jana Součková