Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Viděno mýma očima

Viděno mýma očima

Co probralo nové představenstvo komory na svém třetím sezení

Milí kolegové,
únorového, tedy třetího jednání představenstva KVL ČR jsem se účastnila teprve nedávno, a tak se mi do psaní postřehů ještě moc nechce. Zážitky jsou příliš čerstvé, ale o předání dojmů se pokusím.

Asi po dvou hodinách strávených na jednání jsem začala přemýšlet o smyslu těchto sezení a přemýšlím o tom dodnes. Možná jsem moc mladá a naivní, ale celé jsem si to představovala tak nějak jinak. Mluvím o svém působení v představenstvu a o možnosti něco změnit. Říkám si, zda mi vůbec stojí za to přehazovat si služby kvůli rozhodnutí druhých, trávit celé hodiny na neplodných jednáních, v noci za nepříznivého počasí pomalu jet domů a třást se, abych dojela. Ale na druhé straně si trochu ješitně říkám, že když jsem byla já, kterou zná jen pár mých vrstevníků, zvolena společně s takovými zvučnými jmény, které zná snad každý (nechci jmenovat, abych se opět někoho nedotkla), tak to tam musím asi opravdu zkusit vydržet. Ale vůbec bych se nebránila, kdyby ke mně v budoucnu přibylo co nejvíc nových tváří.

Čipy v kolotoči

Na mailu se mi během dvou měsíců od minulého představenstva již nesešlo tolik příspěvků jako minule, a tak jsem doufala, že jednání půjde rychle. Omyl byl pravdou. I když jsem se poctivě připravila na všechny body jednání, zajímal mne pochopitelně nejvíc kolotoč, roztočený registrací čipovaných zvířat a vydaných pasů. K registraci mých (mnou čipovaných) pacientů používám dnes a denně právě tento program, protože jej považuji za nejvýhodnější. Je sice pravda, že používám zjednodušený přístup přes www.petpas.com, ale zadávám sem údaje sama a mám tedy jistotu, že jsou správné.

V minulém článku jsem vás informovala o tom, že představenstvo rozhodlo Národní registr zvířat s.r.o. prodat, ale ukázalo se, že věc je složitější než se zdálo, neboť není co prodat.

Podle mého názoru se rozpoutala nešťastná diskuze mezi lidmi, kteří buď evidentně nevědí, a nebo nechtějí vědět, o čem mluví.

Musím říct, že ani nemám chuť to celé komentovat. Myslela jsem si totiž, že všichni v představenstvu mají jednat v zájmu těch členů, kteří si zvykli tento registr využívat. Ale to jsem se evidentně mýlila. Mé připomínky, abychom se nejprve domluvili co bude pro praktické veterináře nejlepší než uděláme nějaké rozhodnutí, které nás může mrzet, doslova vyšuměly do ztracena. A to musím ještě zdůraznit, že jsem se vůbec dostala ke slovu jen díky tomu, že si mne všiml Dr. Borkovec, za což mu děkuji. Hlásila jsem se nejmíň 3 minuty.

Na závěr k tomuto nešťastnému bodu dodám jen to, že je mi jedno kdo bude zajišťovat funkci registračního programu, hlavně když docílíme toho, aby fungoval a mohl být všemi veterináři využíván i nadále i přes všechny tahanice.

Dobře rozmysli

Po neúměrně bouřlivé a zdlouhavé diskuzi na téma registr jsem už neměla dost sil cokoliv připomínkovat, přestože jsem byla připravena na jednání opravdu pečlivě, včetně prostudování zpráv ze zasedání jednotlivých komisí. Vše mne utvrdilo v obecně hlásaném názoru, že představenstvo je především reprezentativním orgánem navenek, ale pro členy toho skutečně moc neudělá. Dozvěděla jsem se dokonce, že některá témata se objevují na programu zasedání již několik let a stále se jen projednávají a projednávají. Tento orgán by mělo nutně posílit více nových členů, a podle mého názoru spíše mladších kolegů, zabývajících se převážně malou praxí, jinak představenstvo zůstane málo funkční. Před příštími volbami si, milí kolegové, dobře promyslete, komu dáváte hlas a koho případně přesvědčíte, aby kandidoval a hájil vaše zájmy.

Lékaři, spojte se

K ostatním bodům jednání už jen krátce. První vystoupil Dr. Ladislav Kurfürst za AVL ČR a pohovořil o spolupráci s KVL ČR. Vzhledem k tomu, že ani jedna strana nemůže nařídit sloučení obou společenství, mělo by být výsledkem jednání společné prohlášení. Cílem by mělo být vytvoření sdružení obou subjektů, které by na veřejnosti jednotně vystupovalo za veterináře, jak soukromé, tak státní. Tento útvar by také například společně pořádal některé semináře (aviární influenza, IBR – využití vakcín,…). Dle mého názoru se tato záležitost týká spíše kolegů z velké praxe. Další kroky učiní prezident Dr. Daniel až po přednesení požadavků členům AVL.

Semináře? Vím, že číslo časopisu vyjde až po akci, ale podle projednávaného obsahu soudím, že jarní komorové semináře by mohly být docela zajímavé. Doufám, že se tam dozvíte nějaké užitečné informace. Součástí seminářů bude i rozdávání několika dotazníků, takže se díky nim možná seznámíme i s některými vašimi názory, což může napomoci k užší spolupráci.

Nakonec představenstvo probralo zprávy ze zasedání všech komisí. Rozhodlo se kdo, kdy a kam pojede reprezentovat komoru, jak naloží s notebooky zakoupenými před 3 lety, vydražilo mobilní telefon, neodsouhlasilo dotace na koňskou akci atd.

Za kladné děkuji

Závěrem chci ještě znovu zdůraznit, že i když jsem byla opětovně jedním kolegou za mé články kritizována (prý jsou urážející a nedůstojné člena představenstva), nemám v úmyslu nikoho urážet nebo zesměšňovat, pouze informuji členskou základnu o tom, jak vidím svýma očima průběh jednání členů představenstva, které je placeno z příspěvků všech veterinářů. Kdo se cítil uražen, tomu se omlouvám. Pokud by se pořizoval zvukový záznam a ten byl všem členům volně dostupný, pak by se spíš měli omlouvat jiní a nebo by je už konečně nikdo nevolil.

Naštěstí ale musím dodat, že kladných reakcí bylo přece jen více, za což DĚKUJI. Díky jim mne chuť psát neopustila.

MVDr. Jana Součková