To je debil, řekla

To je debil, řekla

Obhajoba chybující zvěrolékařky

Vyjadřuji se tímto ke stížnosti.

ad 1.– Do ordinace mi byla neočekávaně přivedena fena středního knírače s pokročilou pyometrou. Vzhledem k výrazné alteraci zdravotního stavu jsem se rozhodla k bezprostřední operaci – tzn. zvířeti bylo podáno sedativum a infuze a bylo deponováno ve vedlejší místnosti, aby zde vyčkalo, než bude psu rodiny K. proveden objednaný zákrok, jehož průměrná doba se pohybuje cca 1/2 – 3/4 hodiny.

ad 2.– Obvyklá hmotnost se u jorkšírského terriera pohybuje okolo 2 kg. Vzhledem k očekávanému použití Propofolu byla tato hmotnost brána v úvahu, navíc ve všech případech aplikuji pouze minimální množství, které je schopno uvést dané zvíře do narkózy; pouze v případě, že zvíře jeví tendenci se z narkózy probírat, je mu anestetikum po malých množstvích přidáváno.

ad 3.– Je pravdou, že jsem se o hysterickém psíku rodiny K. ve slabé chvilce po vyrvání pracně zavedené intravenózní kanyly vyjádřila jako o debilovi, za což jsem se majitelům omluvila.

ad 4.- Při téměř každé narkóze se majitelům zmiňuji o možných rizicích zákroku. Vzhledem k tomu, že psík ve svých 5 letech tento zákrok u mne prodělával již potřetí, je možné, že jsem na toto nekladla zvláštní důraz, poněvadž jsem předpokládala, že jsem se jim o tom již dvakrát zmiňovala.

ad 5.– tento bod jsem zcela nepochopila. (zcela mimochodem bych se ráda zmínila o tom, že operovaná fena i přes rupturu děložního rohu a peritonitidu zákrok přežila a žije dodnes)

ad 6.– Podrážděná a nervózní jsem možná byla až poté, co zde paní K. urputně bojovala se svým kilovým psíkem a nebyla ho schopná přidržet natolik, aby mu mohla být zavedena intravenózní kanyla.

ad 7.– Viz bod 3 – majitelům jsem se omluvila.

ad 8.– Ruptura jater byla způsobena poté, co byla u psíka prováděna masáž srdce. Masáži srdce předcházelo umělé dýchání pomocí ambuvaku po zástavě dýchání, masáž srdce následovala až poté, co byla diagnostikována zástava srdce – cca po 5-8 minutách umělého dýchání. Po i.v. aplikaci adrenalinu, umělé ventilaci a masáži srdce se podařilo ještě na cca 3 minuty docílit srdeční akce, tato ale i přes veškerou snahu neměla trvalého charakteru.

Na závěr bych se chtěla vyjádřit na adresu poznámky, ze které vyplývá, že jsem masový vrah psů se špatnými zuby. Ve své ordinaci provádím poměrně dost zákroků, při kterých je třeba zvíře uvést do celkové anestezie. Je pravda, že i přes veškerou snahu o provedení anestezie co nejšetrnější a s co nejmenším rizikem, občas bohužel dojde k úmrtí uspaného zvířete, případně k jeho neprobuzení se z narkózy.

Za dobu své praxe – 5 let- jsem se s tímto setkala již několikrát (cca 8x), přičemž průměrně uspím přibližně 200 zvířat ročně. Tato situace je frustrující pro obě strany, nejen pro majitele, ale samozřejmě i pro mne. Mým cílem není co největší počet zákroků za každou cenu, ale co největší počet spokojených majitelů se zdravými zvířaty, kteří mě v ideálním případě navštěvují pouze na vakcinaci a hubení endo a ektoparazitů.

Jak je známo, je pes s pokročilou odontolithiasou, paradentózou a gingivitidou sám o sobě poměrně rizikovým pacientem, nemluvě o tom, když zvířátko nedosahuje ani hmotnosti požadované ve standardu nebo minimální žádoucí hmotnost, která u jorkšírského teriera činí 2,5 kg, což je u výše zmíněného zvířete o 1 kg! méně. Majitelům uhynulého psíka jsem se již opakovaně několikrát omluvila, navíc poté, co mi zde paní K. v ordinaci plakala, že je nezaměstnaná a nemá na pořízení nového jorkšíra, jsem jim i přispěla určitým obnosem na nákup psa nového, což jsem chápala pro sebe jako další omluvu za to, že jsem se o jejich uhynulém psovi vyjádřila jako o debilovi.

Co se týká profesního pochybení, zde vinu necítím, ale z výše zmíněného případu jsem si pro sebe vyvodila závěr pro příště neuspávat jorkšíry a podobné miniaturní psy, kteří nedosáhnou alespoň minimální hmotnosti 2 kg, případně uspávat tato zvířata pouze když majitel podepíše “revers”.