Zážitky z druhého jednání představenstva

Zážitky z druhého jednání představenstva

Když jsem to slíbila, jsem opět tady se svými postřehy z druhého jednání. Protože mi v mezičase bylo naznačeno, že mé články jsou poněkud ironické, chtěla bych na úvod napsat pár slov na vysvětlení. Nesnažím se o to, někoho zesměšňovat, píši o tom, jak atmosféru jednání vidím a cítím já. To, že něco vyzní jaksi směšně, není přece můj problém, ale mělo by to vést k zamyšlení pro aktéry a možná i pro členskou základnu. Mým cílem není ani psát oslavné články, když k tomu nevidím důvod. Snažím se prostě psát pravdu nebo fakta svýma očima. Také nechci tvrdit, že jsem nějaký skvělý pisatel. Kromě pár seminárních prací, zápočtových a státnicových pacientů jsem toho moc nenapsala a tak myslím, že mám na určitý laický způsob psaní nárok. Těm, komu se mé články nelíbí, mohu jen říct: “Nečtěte je.”

Na druhé jednání jsem jela s velkou obavou, neboť jsem pravidelně dostávala na mail různé návrhy, zápisy z jednání a zpětně pak reakce na tyto e-maily a reakce na reakce atd. V mé elektronické poštovní schránce se rozvinula docela, dá se říci, bouřlivá diskuse na rozličná témata, která jsme měli na představenstvu projednávat. Jelikož nemám doma svůj počítač, tudíž ani připojení na internet, četla jsem to vše s určitým zpožděním a měla v tom docela chaos. Z toho plynuly mé obavy, že se na ničem nedomluvíme, což se bohudík ve skutečnosti nepotvrdilo. Musím uznat, že skoro celé jednání proběhlo konstruktivně v poklidu a s rozumnými návrhy. Díky tomu jsme také stihli prodebatovat všechny body nabitého programu.

Navíc se ukázalo, že se již někteří členové představenstva stihli informovat o neznámých členech, tedy konkrétně i o mně. Takže na vysvětlenou pro všechny kdo to nestihli a zajímá je to: znám se v představenstvu jen s panem doktorem Matušinou, spolupracuji s ním v malé praxi, ale nejsem jeho zaměstnanec. NIKDY jsem to netajila a rozhodně se za to nestydím. Možná někoho zklamu, ale náš vztah je ryze pracovní, a přesto, že máme poměrně dobré vztahy, jsou naše diskuse někdy velmi ohnivé. On sám může nejlépe posoudit a potvrdit, že mám vždy svůj názor a někdy až příliš tvrdou hlavu. Takže jestli někdo očekává, že budu pouze jeho druhou hlasující rukou, velmi se plete.

Prvním bodem byla koncepce koordinace veterinárního stavu. Popravdě řečeno jsem si pod tím nedovedla nic moc představit a ani tištěný čtyřstránkový dokument kolegy Borkovce mi nijak zvlášť nepomohl. Zkrátka se jedná o jakousi spolupráci mezi KVL a AVL (asociace veterinárních lékařů) a já si počkám až na vizi předsedy AVL,

Dr. Kurfürsta, který se bohužel nemohl na toto jednání dostavit a bude pozván na jednání příští.

Dalším bodem byl Národní registr zvířat, což je nezávislá dceřiná společnost s r. o., jejímž majitelem byla komora. Píši byla, protože se rozhodlo, že se ho komora vzdává a bude činit kroky vedoucí k jeho prodeji. Diskuse na toto téma byla dlouhá, upřímně řečeno ne všechny detaily mi byly jasné, a tak jsem dala na poměrně rozumný návrh Dr. Rychlíka a hlasovala pro prodej.

K detailům se vrátím někdy později, neboť předpokládám, že toto téma se bude ještě několikrát probírat.

K mému nejobávanějšímu bodu ČASOPIS a mediální komise jen pár slov. Přechodná mediální komise přišla s návrhem pokusit se vydávat časopis tak, aby nebyl ztrátový. Koncepce, před týdnem na schůzce mediální komise vytvořená a odsouhlasená všemi zainteresovanými, byla prodiskutována velmi podrobně. Ukázalo se však, že ne všichni si chtějí rozumět a jsou ochotni ve vydávání časopisu spolupracovat, takže jsme museli náš návrh upravit. Přesto jsme v představenstvu dospěli k závěru, že alespoň 1/2 roku bude časopis vycházet dál jako měsíčník pod vedením redakční rady a zatím bez šéfredaktora. Také proto vás všechny žádám, ještě než časopis vyhodíte, alespoň ho prolistujte. I já se budu snažit o to, aby vás něco zaujalo, neboť jsem při hlasování stála na straně vydávání časopisu, ale bez vašich návrhů na zlepšení nebo přispění článkem to půjde velmi těžko.

Nemyslete si, že je jednoduché stále něco vymýšlet. Kritizovat totiž umí každý, ale něco udělat stojí dost úsilí a času.

Chci připomenout, že v minulém čísle jste měli jako přílohu velké plánovací kalendáře. Již nyní vás mohu upozornit na první změnu v termínu. Tou novinkou je, že následující sněm v roce 2006 bude společně s kongresem WSAVA, a to v Praze 14. října. Nezapomeňte si udělat čas na jarní chystané komorové vzdělávací semináře, kde budou jistě zajímavá témata. K upřesnění témat i termínů sledujte náš Zvěrokruh.

Po projednání časopisu bylo ustanoveno složení komisí, které se budou snažit v tomto období pro vás něco dělat. Doufám, že vás o své činnosti budou také informovat a nenechají to jen na mé maličkosti. Pokud vás něco trápí nebo máte nějaké nápady, klidně mi napište a já se budu snažit s tím něco udělat.

Ke konci jednání již bylo vidět, že naše hlavičky makovičky jsou značně unavené, a tak doufám, že se příště vypustí takové nesmyslné a řádně nepodložené body, jako některé údajné pohledávky a zápůjčky jednotlivých členů představenstva. Myslím, že osobní napadání je směšné a nedůstojné.

Na závěr jsme schválili nová osvědčení k výkonu veterinární činnosti a rozšířili tak naše řady o zajisté budoucí adepty na post člena představenstva. Také jsme udělali jeden dobrý skutek a podpořili vydání jistě přínosné publikace Ptactvo Znojemska, napsané jedním naším kolegou.

Vaše Jana Součková