Dotaz na právní oddělení MZe

Vážení kolegové,

rádi bychom Vás požádali o právní stanovisko k odpovědi na otázku, kterou jsme obdrželi dne 22. 10. 2008:

Je přípustná praxe, kdy distributor veterinárních léčiv dodává léčiva veterinárnímu lékaři na základě jeho objednávky, ale plátcem léčiv, na něhož je vystavena faktura, je chovatel, v jehož chovu jsou daná veterinární léčiva použita?

Jedná se o poměrně citlivou oblast, která se dotýká denní praxe pohybu léčiv mezi distributorem, veterinářem a chovatelem. Sporné jsou především následující situace:

– V minulosti jsme řešili stavy, kdy někteří distributoři dodávali léčiva přímo do jednotlivých chovů, kde byla léčiva používána přímo chovatelem nebo zootechniky bez dozoru veterinárního lékaře. Při následné kontrole dodávali distributoři potvrzené dodací listy veterinářům, kteří v daném chovu nepůsobili a měli region i stovky kilometrů daleko a naoko legalizovali dodávky léčiv přímo chovatelům. S touto praxí nesouhlasíme a představuje značné riziko z pohledu správného a bezpečného používání veterinárních léčiv.

– V minulosti se chovatelé dostávali do platební neschopnosti a břemeno zaplacení za použité veterinární léčivé přípravky nesl veterinární lékař (fyzická podnikající osoba), proto byla snaha přenést toto riziko na distributora formou vystavování faktur přímo na chovatele, nicméně tento ze strany ÚSKVBL tolerovaný stav byl některými distributory zneužíván (viz výše).

– Proto je otázka, za jakých okolností je možné přistoupit na situaci, kdy léčiva jsou dodávána veterináři, ale fakturována chovateli, přičemž musí být zachována odpovědnost veterináře i chovatele za používání léčiv u hospodářských zvířat.

Chtěli bychom Vás tímto požádat o Vaše právní stanovisko, rádi bychom odpověď na tento dotaz zveřejnili co nejdříve (nejlépe do konce října, začátkem listopadu), abychom zabránili nejasnostem v oblasti fungování distribuce léčiv chovatelům.

S pozdravem

Odpověď právního oddělení MZe:

V § 77 odst. 1 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, je taxativní výčet případů, komu lze distribuovat, a je přesně vymezeno, za jakých okolností je možno distribuovat veterinární léčivé přípravky přímo chovateli. Žádné další výjimky pro přímé dodávky od distributorů chovatelům v zákoně nejsou.

Dodáním zboží se podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Dodání zboží se prokazuje potvrzením o jeho převzetí, což v praxi znamená potvrzený dodací list, který je následně podkladem pro fakturaci. Samotná fakturace ceny za zboží rozhodně není důkazem o tom, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo.

Pokud tedy byly podle dodacího listu léčivé přípravky distribuovány veterinárnímu lékaři, který potvrdí jejich převzetí a je způsobilým subjektem dle § 77 odst. 1 písm. c) bod 6. zákona o léčivech, pak je vše v pořádku. Pokud však je na základě tohoto dodacího listu vystavena faktura jinému subjektu (chovatel), dostává se tento subjekt do problému, neboť poskytne plnění bez právního důvodu. Pokud by se chovatel kdekoliv na dodacím listu objevil jako odběratel, pak by to z hlediska daňového bylo sice v pořádku, ale ve vztahu k zákonu o léčivech by se jednoznačně jednalo o obcházení zákona a distribuci léčiv v rozporu s § 77 tohoto zákona (s výjimkou případů distribuce veterinárních léčiv na základě předpisu ošetřujícího veterinárního lékaře podle § 77, odst. 1, písm. c) bod 8. nebo o distribuci dezinfekčních nebo dezinsekčních přípravků stanovených ÚSKVBL podle § 77, odst. 1, písm. c) bod 7.).

Za právně akceptovatelné řešení lze považovat stav, kdy mezi veterinárním lékařem a chovatelem (a případně distributorem) existuje písemná smlouva o tom, že veterinární lékař zajišťuje pro chovatele poskytování veterinární péče a za tímto účelem u distributora objednává veterinární léčivé přípravky, které následně používá u chovatele nebo je vydává (nikoli dodává!) chovateli, který dané léčivé přípravky u distributora uhradil. Obě osoby tak musí být uvedeny na dokumentech pro jednotlivé transakce – veterinární lékař jako osoba léčiva přebírající a chovatel jako osoba za dodané léčivé přípravky platící. Veterinární lékař je tak povinen dodávku léčivých přípravků vždy osobně převzít a písemně potvrdit na dodacím listu a následně používat dané léčivé přípravky při poskytování veterinární péče pouze u chovatele, který dané léčivé přípravky uhradil. Problém by mohl nastat v okamžiku, kdy je chovatel v prodlení s úhradou kupní ceny a distributor by se mohl domáhat zaplacení za léčivé přípravky u veterinárního lékaře. Samozřejmě musí být dodržována všechna příslušná ustanovení zákona o léčivech, zákona o veterinární péči a zákona na ochranu zvířat proti týrání, chovatel není v pozici osoby, která může bez vědomí ošetřujícího veterinárního lékaře aplikovat zvířatům léčivé přípravky vázané na lékařský předpis.