Předání zlatých diplomů jubilujícím absolventům z roku 1958 na VFU Brno, tzv. zlaté promoce

Již celé půlstoletí uplynulo od řádné promoce v r. 1958. Bylo to 218 absolventů v tehdejší době Veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně (později Vysoké školy veterinární a v současné době Veterinární a farmaceutické univerzity). Vysoké učení veterinární v Brně, naše alma mater, již od r. 1968 uskutečňuje slavnostní obřad, při kterém absolventům – seniorům, kteří úspěšně ukončili studium a byli řádně promováni před padesáti lety, předává opět při slavnostní promoci Zlatý diplom, jako výraz úcty za vykonané celoživotní dílo v oboru veterinární mediciny. Tato slavnostní akce probíhá většinou na závěr řádných promocí nových absolventů v létě, v červenci.

Za zvuku slavností fanfáry do vyzdobené auly, kde byli shromážděni jubilující absolventi a jejich doprovod, přicházejí akademičtí hodnostáři univerzity. Nato zazní druhá fanfára – to přichází Spectabilis děkan Fakulty veterinárního lékařství. Za zvuku třetí fanfáry přichází Jeho Magnificence rektor. Zazní státní hymna. „Úvodce“ (prof. MVDr. Zdeněk Pospíšil, CSc.) zahajuje slavnostní promoce přivítáním rektora, děkana a ostatních akademických hodnostářů, dále jubilantů a všech přítomných a žádá rektora o svolení k udělení Zlatých diplomů jubilantům. Poté, po svolení rektora se ujímá slova promotor.

Jeho proslov vám zde předkládáme:

Vaše Magnificence pane rektore, Spectabilis pane děkane, Honorábilés akademičtí představitelé naší alma mater, vážené kolegyně a kolegové – jubilanti, vážení přítomní.

Nejdříve bych vás chtěl všechny pozdravit a popřát nám, aby naše setkání bylo nejenom vzpomínkou, ale i dalším impulzem pro budoucnost.

zpomínce a zamyšlení nad uběhlým časem. Každý z nás absolventů a uchazečů o studium na VŠV jsme šli, jak se říká, do toho s přesvědčením a cílem něco užitečného v životě udělat a dokázat v oboru, který nám byl a zůstává blízký. Celá řada z nás pocházela z vesnice, z hospodářství a k oboru měla blízko. Ostatní kolegové měli v srdci lásku k těm – možná němým tvorům. Chtěl bych řící, že se nás na škole sešla dobrá parta a že během celého studia si nepamatuji na nějaký vážnější konflikt mezi námi. Vedle studia většina z nás měla možnosti účelně, užitečně a k radosti využít volný čas buď ve sportu, kultuře a nebo – to bych chtěl zdůraznit, v hudbě ve vynikající veterinární dechovce nebo tanečním souboru ARS. Znovu musím zdůraznit, že naše generace měla štěstí na vynikající pedagogy, profesora Koldu, Přibyla, Novotného, Jurného, Klobouka, Harnacha a mnohé další. Rád bych je chtěl připomenout a vyslovit jim tam nahoru náš velký dík. Po absolvování VŠV většina z nás nastoupila ke státní veterinární službě, kterou řídil neohrožený a na veterinární čest hrdý prof. Polák. Naše generace vstoupila do etapy združstevňování zemědělských podniků a zestátňování zemědělských usedlostí. Toto období bylo pro mnohého z nás velmi bolestné a důsledky devastace vesnice a zemědělství pociťujeme nejenom my, ale celé zemědělství dodnes. Přesto naše generace byla odborně a morálně zdatná a v těchto složitých dobách obstála. Sehrála rozhodující bitvu při ozdravování chovu skotu, prasat a drůbeže od TBC, brucelózy a dalších nákaz a chorob, které komplikovaly život jak zemědělcům, tak zvířatům.

Úvodce ukončil slavnostní akademický obřad. Za znění fanfár odchází postupně rektor, děkan a nakonec ostatní členové akademické obce. Po slavnostní promoci následovalo krátké neformální setkání jubilantů se zástupci akademické obce univerzity a loučení zúčastněných na obřadu.

Kolegové, kteří promovali před rokem 1958, jistě tyto slavnostní okamžiky již prožili. Ti mladší nechť se jich dočkají, je to příjemné setkání s kolegy ze studií a se známými místy na alma mater. Je to i řada překvapení způsobených změnami na současné VFU, ať již v celkové organizaci trojfakultní univerzity, či v nově vzniklých prostorách, ústavech či laboratořích. Do Brna se takto na VFU pravidelně scházejí senioři veterinární mediciny z Čech, Moravy, Slezska a nakonec i ti zatoulání v různých koutech celého světa, kde naši absolventi působili a někteří působí dodnes.