Brucelóza skotu – historické údaje o výskytu v ČR

Úvod

Nakažlivé potraty u zvířat zná lidstvo od pradávna. Ve starověku se o nich zmiňuje Hippokrates, aniž by znal jejich původ. Od poloviny 18. století pozorují onemocnění ve Švédsku Hemricsson a Marcus. V dalších letech jsou publikovány poznatky o šíření potratů ve většině evropských států, o kontagiózním charakteru onemocnění a o vzrůstajících ekonomických ztrátách. V USA bylo onemocnění u skotu zjištěno v r. 1910.

Původce choroby byl objeven teprve v r. 1896, kdy dánský badatel Bang izoloval z abortovaného plodu mikroba, který byl později nazván Bangovým bacilem. Již v r. 1887 izoloval anglický lékař Bruce z orgánů vojáka zemřelého na vlnitou horečku bacila, kterého nazval podle jeho tvaru mikrokokem. Vlnitá horečka se hojně vyskytovala na ostrovech Středozemního moře, zvláště na Maltě, proto byla také nazývána maltskou horečkou. Objev Bruceho byl podnětem k dalším mikrobiologickým výzkumům a brzy se prokázalo, že zdrojem nákazy je mléko koz. Po Bruceovi byl původce nazván Brucella a onemocnění brucelózou.

Od dob, kdy byl původce brucelózy objeven u dvou druhů zvířat, byly vědecké poznatky obohaceny o další skutečnosti. Bylo zjištěno, že onemocnění je způsobováno třemi základními kultivary, z nichž každý do jisté míry inklinuje k určitému druhu zvířat: Brucella abortus ke skotu, Brucella melitensis ke kozám a ovcím, Brucella suis k prasatům. Každý z těchto typů se může přenést ze zvířat na lidi. Z epidemiologického hlediska však mají největší význam Brucella melitensis a v našich podmínkách Brucella abortus. Brucelózou se může infikovat a onemocnět veškeré domácí zvířectvo včetně drůbeže. V dalších letech byl rod Brucella rozšířen o další tři druhy: Brucella neotomae u pouštních krys, Brucella canis u psů a Brucella ovis – původce epididymitis u beranů na Novém Zélandě. Toto onemocnění bylo krátkodobě zavlečeno i k nám. Rozšiřování poznatků o brucelóze zvířat i lidí stále více signalizovalo, že se jedná o složitou infekci, jejíž kontrola a tlumení je značným sociálně ekonomickým problémem.

Brucelóza skotu a lidí u nás v meziválečném období

Do jaké míry byla brucelosa rozšířena v bývalém Rakousko-Uhersku před r. 1914, není známo, neboť se neprováděla specifická diagnostika. Na vývoji diagnostických postupů se podílel i prof. Klobouk v Ústavu sér a očkovacích látek v Modlingu u Vídně, kde určitou dobu působil jako mladý veterinář.

V období mezi světovými válkami došlo v celé Evropě i u nás ke zintenzivnění zemědělské výroby, zvyšovaly se stavy skotu a s tím souvisel i podstatný nárůst nakažlivých nemocí zvířat, která nepodléhala povinnému tlumení podle tehdejší legislativy. Dlouho se v různých zemích diskutovalo, zda by měla být brucelóza pokládána za nákazu.

Problematikou brucelózy se podrobně zabýval Černovský – ředitel Státního veterinárního ústavu v Ivanovicích na Hané. V té době se odhadovalo, že asi 20 % skotu v českých zemích je zamořeno brucelózou, v okolních zemích se uváděla až 30% zamořenost.

Brucelóza se z pravidla zavlekla do stáje nákupem latentně infikované březí jalovice. Jakmile nakažená jalovice zmetala, došlo k masivnímu vylučování zárodků plodovými vodami, zadrženou placentou i mlékem. Vzhledem k tomu, že krávy rodily na stání mezi ostatními dojnicemi, došlo snadno k nakažení okolních kusů a za několik měsíců zmetalo až 80 % březích krav. Hygienická opatření byla na velmi nízkém stupni, dezinfekce se prakticky neprováděla a hromadné infekci byla vystavena nejen všechna domácí zvířata, ale i lidé. Majitelé postižených chovů byli zaskočeni značnými ekonomickými ztrátami, a to aborty, úbytkem dojivosti, obtížným zabřezáváním, nemožností zajistit přirozený obrat stáda vlastním odchovem. Pro mnohé byla brucelóza příčinou hospodářského úpadku.

V jednom ze svých poutavých románů nám vylíčil spisovatel – veterinář Heriot smutné osudy drobných chovatelů skotu v Anglii, postižených brucelózou. Sám Heriot se nakazil brucelózou a trpěl do konce života chronickým onemocněním.

Brucelóza lidí zůstala po dlouhou dobu skryta pod hlavičkou jiných onemocnění. Teprve v r. 1927 prokázal Kristensen soustavným vyšetřováním lidských krevních sér, že člověk je na Brucella abortus vnímavý. V r. 1930 Thomsen zjistil pozitivní aglutinační titry u zemědělců a veterinářů, kteří obsluhovali nakažená zvířata. Tak se s konečnou platností prokázalo, že brucelóza je zoonóza, jejíž klinické projevy u lidí jsou značně variabilní. Inkubační doba má široké rozmezí od několika dnů až po čtyři měsíce. V lehčích případech se projevuje bolestí hlavy, bolestí v kloubech a svalech, únavností a během dne stoupající horečkou. Brucelly jako intracelulární parazité mohou přežívat v lymfatických orgánech a v neléčených případech přecházet v chronické onemocnění.

Černovský popisuje několik případů onemocnění laboratorních pracovníků, u nichž bylo onemocnění zavčas rozpoznáno a cíleně léčeno. Většina onemocnění brucelózou u veterinářů a ošetřovatelů však nebyla správně diagnostikována a jejich průběh mnohdy vyústil ve vleklé onemocnění pohybového aparátu jako lumboischiadický syndrom, artritidy a tendovaginitidy. Z dalších komplikací se vyskytovaly polyneuritidy, hepatitidy, postižení pohlavních žláz a alergické projevy. Retrospektivně lze vyslovit podezření, že brucelóza byla jednou z příčin předčasného úmrtí zvěrolékařů, jejichž průměrný věk nepřesáhl 50 let.

Jak bylo již uvedeno, brucelóza u nás ani v sousedních státech nebyla vedena mezi nákazami podléhajícími povinné veterinární kontrole. Tlumení záviselo na dobrovolnosti chovatelů a osvětové činnosti veterinárních lékařů. Černovský ve svých návrzích z r. 1935 doporučuje oddělit sérologicky pozitivní kusy od zdravých, nemocná zvířata urychleně vyřazovat a chov doplňovat nákupem ze zdravých stájí. Sérologicky negativní chovy měly být důsledně chráněny před zavlečením nákazy, a to doplňováním pouze z negativních chovů a připouštěním pouze zdravými býky.

V chovech, v nichž nebylo možno z provozního a ekonomického hlediska oddělit nakažená zvířata od zdravých, byla doporučena imunizace zdravých zvířat živou a patogenní kulturou B 19. Výsledky imunizace však většinou nebyly uspokojivé, poněvadž chovatelé důsledně nedodržovali doplňková pravidla stanovená ivanovickým ústavem. Prostor pro porody a potraty měl být oddělen od stání dojnic. Ošetřovatelé měli dodržovat osobní hygienu používáním dezinfekčních prostředků a provádět pravidelnou týdenní asanaci a dezinfekci stájových prostor, žlabů a odpadních stružek. Doporučená opatření vedla sice k dílčím úspěchům při snižování množiny abortů, avšak nikoliv k utlumení brucelózy.

Brucelóza skotu a lidí u nás po druhé světové válce

V závěru světové války a v těsném poválečném období docházelo k nekontrolovaným přesunům skotu i jiných druhů zvířat, což mělo vliv na plíživý rozsev nebezpečných nákaz jako brucelózy a tuberkulózy. Ke konsolidaci tohoto stavu byl v r. 1950 vydán zákon č. 187/50 Sb., o zdokonalování živočišné výroby. Na základě uvedeného zákona byla vydána v r. 1952 směrnice o ochranných a zdolávacích opatřeních při nakažlivém zmetání skotu. Směrnice podle současných epizootologických poznatků řešila postupné tlumení brucelózy v Československé republice a přispěla k určité stabilizaci situace. Nicméně padesátá léta minulého století se vyznačovala koncentrací živočišné výroby do velkých státních a družstevních celků, což mělo negativní dopad na promořenost brucelózou.

V roce 1959 byl proveden celostátní sérologický průzkum na brucelosu a bylo zjištěno, že 48 % okresů v Československé republice je silně zamořeno. Rovněž zdravotnické organizace poukazovaly na tisíce chronicky nemocných na brucelózu a na nová akutní vzplanutí u lidí zaměstnaných v postižených chovech nebo na jatkách, případně po požití kontaminovaného mléka. Suntych provedl vyšetření 345 veterinářů, z nichž 32,4 % reagovalo sérologicky a 17,5 % trpělo klinickými příznaky brucelózy.

Tato alarmující zjištění přiměla státní orgány k radikálnímu řešení eradikace brucelózy skotu. Vzhledem k tomu, že většina chovů skotu byla současně postižena tuberkulózou, byla eradikace brucelózy skloubena s eliminací tuberkulózy.

Urychlený eradikační program

Na základě komplexní analýzy z r. 1959 schválila vláda Československé republiky urychlený plán eradikace brucelózy skotu a současné eliminace tuberkulózy skotu. Vláda ustanovila speciální výbor pod vedením ředitele Státní vet.správy, v jehož rámci participovaly na společném cíli organizace státní správy, místní samosprávy, zástupci zdravotnictví, financí, pojišťovna i média. Jedním z prvních opatření bylo zavedení povinné pasterizace mléko určeného ke konzumaci a vydání směrnic pro správní orgány a chovatele skotu. Plán byl vertikálně urychleně rozpracován od krajů přes okresy až do chovů. Byla to celostátní akce, za jejíž úspěch nesly zodpovědnost tisíce veterinárních lékařů na různých postech státní veterinární správy na úseku řízení, diagnostiky, výzkumu, výroby biopreparátů a léčiv, hygienické služby a kafilérií. Největší tíha zodpovědnosti však spočívala na bedrech obvodních veterinářů, kteří obětavě zajišťovali přímo v chovech odběr vzorků, přesuny zvířat a školení obsluhujícího personálu.

Základem tradiční ozdravovací metody bylo sérologické testování a eliminace postižených kusů bez přerušení reprodukce v chovu. Hospodářství bylo prohlášeno za prosté brucelózy, pokud se v tříleté pozorovací době nevyskytly další pozitivní reagenti. Tato cesta byla příliš zdlouhavá a neřešitelná v silně zamořených chovech.

K urychlení ozdravovacího postupu byla přijata radikální metoda popsaná Koubou – hlavním epizootologem SVS. Metoda byla založená na depopulaci postiženého chovu po předchozím přerušení reprodukce bez opakování sérologické testace. Imunizace jalovic živou vakcínou B 19, která dosud hrála významnou roli v ozdravovacím programu, byla zakázána. V postiženém chovu byla přerušena inseminace, aby se předešlo dalšímu zabřezávání, březí krávy byly poraženy, telata se přestala odchovávat a po roce byly všechny zbývající krávy i všechna vnímavá zvířata poražena. Po následné mechanické a chemické asanaci byly použity dvě varianty: a) stáj byla ponechána šest měsíců neobsazena, aby došlo k případné devitaliaci brucelózních zárodků ve vnějším prostředí,

b) ekonomicky výhodnější bylo po asanaci obsadit stáj sérologicky negativními kastráty, kteří sloužili současně jako biologický test, a teprve po jejich vykrmení a poražení byla stáj opět repopulována zdravými importovanými jalovicemi.

Tímto postupem se soustavně rozšiřovalo území prosté brucelózy a ozdravování spělo ke konečnému cíli. Ke zmírnění ekonomických ztrát a k urychlení ozdravovacího procesu byly v silně promořených okresech zřízeny brucelózní izoláty, kam byly soustředěny vysoce užitkové březí dojnice z ozdravovaných stájí. V posledním roce eradikace – 1964 bylo těchto izolátů na celostátním území 64. V zájmu urychleného ozdravení byly izoláty radikálně likvidovány.

Soubor eradikačních postupů byl mimořádně náročný na organizaci a ekonomiku. Bylo nutno přehodnotit zásobování masem a mlékem. Oblasti prosté brucelózy omezily porážky skotu, zatímco ozdravované okresy v zájmu urychlené eradikace zvýšily produkci hovězího masa. Masné produkty od klinicky nemocných krav byly hodnoceny jako podmíněně poživatelné a podléhaly tepelnému zpracování. Oblasti prosté brucelózy byly naopak zatíženy vyššími kvótami na produkci mléka a zajišťovaly odchov zdravých březích jalovic určených k repopulaci ozdravovaných objektů.

Sérologická diagnostika v průběhu eradikace byla prováděna zkumavkovým aglutinačním testem doporučeným FAO a WHO. Jako pozitivní byl hodnocen titr 1 : 80 a 1 : 40. V dubiózních případech byl test doplněn vazbou komplementu, Coomsovým testem, kroužkovou reakcí z mléka, případně alergickým testem. K vyhledávání ložisek byly všechny krávy, jalovice a nekastrovaní býci testováni plošně každý rok. Stejně tak byla testována všechna zvířata určená k přesunu do ozdravených objektů. Pozitivní kusy byly viditelně označeny v pravém boltci trojúhelníkovým otvorem, levé ucho bylo vyhrazeno pro označení tuberkulózních kusů.

Bakteriologicky byly vyšetřovány všechny potracené plody, zadržené placenty, výtoky z vaginy i mléko, aby se zachytily všechny podezřelé případy. Preventivně byly sérologicky testovány exponované skupiny lidí, jako veterináři a ošetřovatelé skotu.

Eradikační proces na celém území Československé republiky byl ukončen v r. 1964. Program se velmi úzce prolínal a doplňoval s programem eliminace tuberkulózy skotu, který probíhal do r. 1968.

Vývoj po eradikaci brucelózy

V období po utlumení brucelózy bylo hlavní úsilí zaměřeno na ochranu našeho území před opětovným zavlečením brucelózy.Většina chovatelsky vyspělých okolních zemí přiznávala výskyt brucelózy i v blízkosti našich hranic.

Dvakrát dokonce došlo k zavlečení nákazy na naše území. V r. 1973 nakažený skot přeběhl na naše území v pohraniční oblasti. Podruhé v r. 1974 importovaným skotem, přestože bylo garantováno, že jde o zaručené negativní plemenice.

Díky epizootologické bdělosti se podařilo tyto případy rychle vyřešit a zpřísnit preventivní opatření v dovozech živého skotu a v ochraně našeho území.

Eradikace brucelózy skotu se projevila blahodárně i v incidenci nových případů brucelózy u lidí. Zatím co v období intenzivního tlumení bylo hlášeno ročně více než 70 nových případů onemocnění, v pozdějším období jen ojedinělépřípady, a to především u cizinců nebo po zmíněném zavlečení nákazy v sedmdesátých letech.

Závěr

Originální způsob eradikace brucelózy v České a Slovenské republice realizovaný v letech 1960 – 1964 byl velkým triumfem veterinární služby. Eradikace byla založena na postupné depopulaci zamořených chovů a po asanaci na jejich osazení březími jalovicemi odchovanými ve zdravých chovech. Současně probíhala také eliminace tuberkulózy skotu, která se dovršila v r. 1968. Z ekonomického hlediska je významné, že v celostátním měřítku nebylo narušeno zásobování masem a mlékem.

Eradikace brucelózy na našem území byla historickou událostí. Naše chovy a veterinární služba se tímto zbavila nákazy, jež zřejmě několik století zákeřně snižovala užitkovost našeho skotu a byla zdrojem vleklého onemocnění lidí. Neméně významné je proto dosažení nulové incidence brucelózy u lidí.

Jedinečný model likvidace brucelózy byl podmíněn tehdejší sociálně ekonomickou konstelací a je dosud obdivován v celém světě.

Úspěch byl dosažen především obětavou prací tisíců veterinárních lékařů, kteří tímto prokázali vysokou odbornou a organizační způsobilost. Těmto bezejmenným hrdinům, z nichž většina již není mezi námi, je třeba věnovat tichou vzpomínku v době oslav 90. výročí Vysoké školy zvěrolékařské v Brně.