Poznámka k představenstvu KVL

V několika loňských číslech Zvěrokruhu zaznělo z řad členů představenstva (Dr. Matušina: Úvodník 3/2008; Dr. Mašín: Jak jsme porcovali medvěda, Zvěrokruh č. 12/2008) vyčítavé fňukání zacílené na členskou základnu. Nechci čtenáře unavovat doslovnými citacemi – podstatou problému je, že někteří členové představenstva pláčou nad členskou základnou, které vyčítají pasivitu, nezájem a rezignaci ve věcech obecného chodu Komory a činnosti představenstva. Vzhledem ke skutečnosti, že mě tato pohřební dikce mírně vyvádí z míry a navíc mi málokdo může vyčítat názorovou zdrženlivost, musím na tyto věci reagovat.

Na začátku je potřeba říci, že ne všichni se narodili pro politiku, funkcionaření, práci pro společné blaho a kolektiv. Jsou prostě jedinci, kteří neumějí mluvit na veřejnosti, neumějí sepisovat myšlenky, nevládnou cizími jazyky či darem prosazovat vlastní názory. O to jsou možná lepšími odborníky ve své profesi. Přesto jsou i tací, kteří tyto schopnosti mají, ale jejich životní fáze jim nedovoluje se těchto záležitostí účastnit: dvě až tři malé děti, zaměstnaný partner, vlastní zaměstnanci, rodiče daleko či nežijící – to vše může některé schopné jedince (dočasně) diskvalifikovat pro aktivní práci v orgánech KVL.

Při čtení oněch výčitek, že členská základna nedává podněty představenstvu, nepodílí se na názorových třenicích – vlastně nechválí ani nebuzeruje a pouze se pokorně veze, by v mnohých (především mladších, nezkušených a „Komorou neušpiněných“) jedincích mohlo začít vyvolávat hlodání svědomí spojeného s kladením otázek typu: „A nemají vlastně ti ušlechtilí misionáři z představenstva pravdu?“. „Nejsem já ten špatný/špatná, který/která na všechno kašle a nechává v potu tváře a pro mé dobro bez oddechu pracovat ostatní?“ Těmto kolegyním a kolegům bych rád vzkázal: pokud se chcete vyhnout následnému ironizování, osobním invektivám a ignoranci, raději nic představenstvu nenavrhujte. Přestože vzdechy z poslední doby předstírají, že se členové představenstva v bezesných nocích plouží po svých příbytcích zkroušeni deficitem zpětné vazby, je to podle mých zkušeností jen blasfemické plácání do vody.

Nejde o to, že určité podněty zůstanou nevyslyšeny. Pokud není členstvo zralé kupříkladu na atestace, které jsem kdysi ke kontrole způsobilosti k výkonu povolání navrhoval, je potřeba tento fakt pokorně přijmout a stáhnout se. Jde však o to, jak se s podobnými „aktivitami zespodu“ představenstvo popasovalo. Kupříkladu pan prezident ve svých zajímavých glosách popisoval, jak tvořit podněty a názory mají jistě jen ti, kteří nemají nic jiného na práci, kolega Hošek poukazoval na moji neukojenou potřebu stále někoho poučovat a kolega Rychlík mě ve svém otcovsky chlácholivém proslovu vysvětlil, jak že se to má s pojištěním odpovědnosti členů KVL (Zvěrokruh č. 7/2008). Jestliže jako člen KVL sepíši banální pojednání o tom, že všem členům doporučuji pojištění odpovědnosti a snažím se trapně uprošovat ty záhadné bytosti, které na to kašlou, přičemž mě člen představenstva (!) blahosklonně školí, jak socialistický postoj zaujímám a jak on by byl pro liberalizaci, je to opravdu velmi pikantní. Doporučoval bych těmto nenapravitelným snílkům studium velmi povedené statě Dr. Rašky (Zvažte opravdu velmi dobře výši vašeho pojistného krytí, Zvěrokruh č. 12/2008), ze které lze onomu pro některé neuchopitelnému významu pojištění odpovědnosti porozumět.

Stesky členů představenstva jsou pro mě v tomto směru naprosto nedůvěryhodné. Nevěřím, že by tato parta machistů myslela své výzvy upřímně, s cílem se nad návrhy zamýšlet a třeba i aktivně je prosazovat. „Nahrej mi míček a já ti ho odsmečuji přímo mezi oči“ – to ano, ale kdo o toto stojí? Každý ze členů Komory, který cokoli seriózně navrhuje, by neměl být a priori infantilně plísněn, ale očekával bych kvalifikovanou a od všech zbytečných parazitárních komentářů oproštěnou odpověď. Myslím si, že by se ti, kteří tyto výtky vůči členské základně stále dokola produkují, měli stáhnout zpátky do ulity a uvědomit si, že dobrovolně kandidovali, nechali se (dobrovolně) zvolit a nedělají to zadarmo. My všichni nezúčastnění bychom měli ocenit, že je to někdo za nás ochotný dělat, že to má význam, dát mu k tomu plný mandát a do konce února bez brblání zaplatit členský příspěvek.