S potěšením a zadostiučiněním jsem si pročetl komorový časopis 11/2008, ve kterém zaznělo několik kritických hlasů. Kolega Rudolf, dlouholetý aktivní člen komory veterinárních lékařů a myslivec tělem i duší, zcela oprávněně poukazuje na základě svých letitých zkušeností na nebezpečí diskreditace naší profese. K tomuto kritickému hlasu si dovoluji zaujmout opoziční pohled z druhé strany barikády – pohled úředního veterinárního lékaře. Tato tzv. „diskreditace naší profesní přípravy“ není naše národní specifikum, ale specifikum Evropské unie, neboť současný systém legálního posuzování ulovené zvěřiny k lidské spotřebě v souladu s platnou legislativou je velice složitý a zbytečně zatěžuje státní pokladnu. Stručně si dovolím osvětlit současný stav této specifické problematiky. Pokud provozovatel honitby v České republice legálně uvažuje o zpeněžení ulovené zvěřiny (pozor, neplést si zvěř z farmových chovů, produktem těchto farem není zvěřina, ale maso farmové zvěře), musí ji po odstřelu, vyvržení, označení plombou a ošetření dopravit na své náklady do schválené sběrny zvěřiny (schválení je v plné kompetenci místně příslušné Krajské veterinární správy České republiky, dále jen KVS ČR), které jsou v souladu s platnou legislativou minimálně vybaveny chladírnou s vhodným zařízením pro měření teploty a vhodným prostorem k bezpečnému ukládání čisticích a dezinfekčních prostředků. Zde je na vyžádání provozovatelem výkupny provedena veterinární prohlídka zvěřiny úředním veterinárním lékařem, který výsledky prohlídky zaeviduje do informačního systému státní veterinární správy (dále jen SVS ČR), případně odebere vzorky pod plánovaným metodickým vedením SVS ČR, podle svého vědomí a svědomí. Samozřejmostí je provedení vyšetření zvěře vnímavé na trichinelózu v laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto vyšetření, nebo státním veterinárním ústavem, případně laboratoři, které bylo krajskou veterinární správou vydáno povolení pro tento druh vyšetřování podle § 50 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“). Teprve po doručení výsledků negativního vyšetření na svalovce je zvěřina volně obchodovatelná. Dovedete si asi představit, jak je tento systém pružný, flexibilní a oboustranně výhodný pro všechny zúčastněné strany.
Proto bylo třeba stanovit jasná pravidla pro efektivní posuzování zvěřiny pomocí proškolených osob. Proškolenou osobou se stane absolvent specializovaného školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, na stanovené předpisy Evropských společenství. Proškolení zajišťuje vysoká škola s veterinárním studijním programem, která také vydává osvědčení proškoleným osobám, vede seznam těchto osob a předává jej Státní veterinární správě. Proškolením získá osoba na dobu určitou (asi tří let) osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Tento způsob uvádění zvěřiny do oběhu by měl být přínosem jak pro mysliveckou veřejnost, tak i pro spotřebitele, neboť dochází ke zjednodušení způsobu uvedení do oběhu, tj. bez nutnosti provést úřední veterinární prohlídku ve zvěřinovém závodě. Zvěřina by měla být ve větší míře přístupnější pro spotřebitele při zachování nezbytného základního vyšetření, které by mělo vyloučit zdravotní rizika při jejich konzumaci. Nutnost prodávat zvěřinu vnímavých druhů na svalovce až po negativním výsledku vyšetření je základním preventivním požadavkem a ochranou před nakažením konzumentů touto na člověka přenosnou nemocí, která je povinností stanovenou v § 27 písm. b odst. 5. veterinárního zákona. Toto vyšetření zajišťuje v souladu s veterinárním zákonem lovec. Tato pravidla byla naší legislativou stanovena vyhláškou č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství (dále jen vyhláška č. 289/2007 Sb.). V této vyhlášce je poprvé ustanoven status proškolené osoby, ale nebylo zcela jednoznačně stanoveno, kdo má být touto proškolenou osobou, jaké jsou její pravomoci, práva a povinnosti. Ve světle nových vědeckých poznatků a zkušeností s mentalitou českého národa byla zcela jasné, že tato vyhláška je naprosto nevyhovující, nedostačující s velkým množstvím nepřesností. Variant řešení této nedostatečné vyhlášky bylo několik. Varianta A Ponechat znění této vyhlášky v původním znění. Veterinární zákon, ve znění zákona č. 182/2008 Sb., sice předpokládá stanovení způsobu, rozsahu vyšetřování zvěřiny a vedení záznamů proškolené osoby. Ovšem bez stanovení podrobnějších pravidel pro prodej zvěřiny prováděcí vyhláškou hrozí riziko kontaminace jiných prodávaných potravin (v maloobchodní prodejně) nebo riziko prodeje zvěřiny za nehygienických podmínek, které mohou způsobit pomnožení patogenní mikroflóry, a tím ohrozit konečného spotřebitele. Proto uvedená varianta není vhodná vzhledem k naší mentalitě a tradičním neznalostem platné legislativy vládnoucí mezi občany České republiky. Varianta B Novelizací vyhlášky 289/2007 Sb. konkretizovat příslušná ustanovení veterinárního zákona: 1) způsob a rozsah vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, 2) vedení záznamů proškolené osoby, 3) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých množství těl ulovené volně žijící zvěře a pro zacházení s nimi. Zcela srozumitelně by měly být vymezeny jasné požadavky na manipulaci s ulovenou zvěří (musí být provázena vždy plombou a lístkem o původu zvěře vydaných podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém jsou zapsány údaje mj. o datu a hodině ulovení včetně veterinárních záznamů), dále rozmezí teplot, za nichž je možné těla zvěře uchovávat, aniž by došlo k ohrožení zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti, jakož i požadavek na oddělené skladování od ostatního sortimentu nabízeného maloobchodní prodejnou. Standardizováno by mělo být provedení vyšetření těl ulovené zvěře proškolenou osobou, při které se posoudí výživný stav, povrch těla, zejména se zřetelem na výskyt ektoparazitů, zánětlivé změny na kůži a poranění pokousáním a další orgány a ústrojí podle toho, jedná-li se o velkou volně žijící zvěř, zajíce a divoké králíky nebo zvěř pernatou. Pokud proškolená osoba při vyšetření zjistí, že zvěř představuje zdravotní riziko, musí být zvěř předložena k vyšetření úřednímu veterinárnímu lékaři. Vyhláškou bude upraveno uchovávání těl ulovené volně žijící zvěře při stanovených teplotách po stanovenou dobu od data ulovení, konkretizován bude rozsah vyšetření jednotlivých druhů zvěře a stanoven vzor záznamu vedeného proškolenou osobou. Nutnost prodávat vnímavé druhy až po negativním výsledku vyšetření na svalovce je nutným a základním preventivním požadavkem a ochranou před nakažením konzumentů touto na člověka přenosnou nemocí. Stanovení podrobností týkajících se způsobu, jakým se ulovená volně žijící zvěř vyšetřuje proškolenou osobou, je nezbytné pro jednotný postup a neopomenutí žádných důležitých skutečností, které musejí být zhodnoceny pro posouzení k uvolnění k prodeji. Proškolená osoba nerozhoduje o poživatelnosti nebo nepoživatelnosti masa, ale pouze o tom, zda může nebo nemůže konzumace uloveného kusu představovat zdravotní riziko pro konzumenta. Při jakýchkoli pochybách a nalezených změnách kus veterinárně posoudí pouze úřední veterinární lékař, který rozhodne o dalším nakládání se zvěřinou. Bez tohoto pravidla by mohlo být ohroženo zdraví konzumentů. Přeloženo do srozumitelné češtiny, proškolená osoba nedosahuje a nemůže dosahovat kvalifikačních požadavků veterinárního lékaře, neboť nerozhoduje o poživatelnosti či nepoživatelnosti. Toto rozhodnutí smí provést pouze kvalifikovaný veterinární lékař v souladu s platnou legislativou. Proškolená osoba rozhoduje pouze o tom, zda maso nepředstavuje zdravotní riziko pro spotřebitele (z mého osobního pohledu je ovšem konečným spotřebitelem i masožravec, který požil tuto zvěřinu). Jediným rozhodnutím proto je: zvěřina beze změn nebo zvěřina se změnami. Jiná varianta pro proškolenou osobu neexistuje. Na variantu po tepelném opracování (tzv. gulášové opracování) ať proškolené osoby hodně rychle zapomenou, případně vrátí oprávnění k výkonu této specifické činnosti. Oprávnění k výkonu činnosti bude časové omezené. Současní úspěšní absolventi školení, kteří úspěšně zvládli nejen proškolení, ale i písemný test, mohou tuto činnost vykonávat po dobu tří let. Po této době budou muset absolvovat návazné kurzy či školení. V současné době není zcela jasné, co bude součástí a smyslem tohoto návazného vzdělávání, ale osobně si myslím, že to budou změny platné legislativy a způsoby evidence vykonávané činnosti v závislosti na vývoji informačních systémů SVS ČR. Navrhované řešení umožňuje provést vyšetření těl volně žijící zvěře na místě co nejdříve po ulovení. Majitel uloveného kusu tak nemusí dodávat vnitřní orgány s hlavou úřednímu veterinárnímu lékaři k veterinárnímu vyšetření po ulovení, pokud provede prvotní vyšetření proškolená osoba a nezjistí žádné anomálie nebo rizika, která by mohla znamenat ohrožení zdraví konzumenta. Přínosy varianty B jsou pro nás jako spotřebitele a plátce daní následující: zajištění bezpečnosti živočišných produktů bez nutnosti dodávání zvěřiny k veterinárnímu vyšetření úřednímu veterinárnímu lékaři, prodej a dodávání zvěřiny přímo konečnému spotřebiteli nebo do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele (zjednodušení tohoto způsobu prodeje), lovci zvěře (majitelé uloveného kusu) – možnost přímého zisku prodejem zvěřiny, zajištění lepší kontroly a dosledovatelnosti kusů zvěřiny, které jsou předmětem prodeje v maloobchodní prodejně, navrhovaná opatření směřují k zabránění černého prodeje a neoprávněného uvádění zvěřiny do oběhu, tedy bez prohlédnutí těl zvěře proškolenou osobou, popř. úředním veterinárním lékařem, a tím k možnému ohrožení zdraví spotřebitelů, zajištění čerstvosti dodávané zvěřiny – maloobchodní prodejně mohou být dodávána těla ulovené zvěře téměř ihned po ulovení a prohlédnutí proškolenou osobou a skladována při stanovených teplotách maximálně po dobu 15 dní od data ulovení. Spotřebitel tak bude mít záruku čerstvosti a časová úspora při prodávání nebo dodávání zvěřiny přímo konečnému spotřebiteli nebo do místní maloobchodní prodejny může činit až tři dny, pro lovce v naší republice bude prohlídka ulovené zvěře proškolenou osobou představovat snížení nákladů asi o 2 mil. Kč (počítáno v průměru deset kusů černé zvěře za jeden lovecký rok na honitbu, kdy celkový počet honiteb v celé ČR činí zhruba 5000). Za jeden kus prohlédnuté zvěřiny je úředním veterinárním lékařem účtováno od 0,005 eur/zvíře do 1,5 eur/zvíře, a to podle sazebníku z článku 27 a přílohy č. IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, pro orgány státního veterinárního dozoru bude prohlídka zvěřiny proškolenou osobou znamenat snížení četnosti laboratorních vyšetření a jiných laboratorních vyšetření. (U zvěře vnímavé na trichinelózu je vyšetření prováděno vždy, a to odebráním vzorku a provedením zkoušky. Zajištění tohoto vyšetření trvá asi tři hod. s náklady za provedení testu zhruba 70 Kč + mzdové a cestovní náklady úředního veterinárního lékaře 630 Kč/hod., popř. mzdové a cestovní náklady veterinárního technika 520 Kč/hod.). Laboratorní vyšetření provádí SVS ČR v současné době pro lovce zdarma, snížení nákladů lovce za přepravu těl zvěře do sběrných a prohlížecích míst, a to asi 400 Kč (pohonné hmoty na vzdálenost v průměru 120 km, tj. 60 km tam a 60 km zpět, příp. chlazení). Druhou stranou misky vah při rozhodování jsou i náklady vyplývající z varianty B: nové administrativní náklady krajských veterinárních správ – vedení správního řízení v případě zjištění nedostatků, provádění dozoru nad proškolenými osobami, administrativa proškolené osoby spojená s nutností vyplňování a vedení záznamů (předpokládá se, že vyplnění záznamu zabere asi 1/2 hod.), časové zatížení s provedením prohlídky proškolenou osobou, která v případě jednoho kusu představuje asi 45 minut, zvýšení administrativní činnosti SVS ČR při vkládání výsledků prohlídek prováděných proškolenými osobami do informačních systémů. Z tohoto pohledu se varianta B jeví jako optimální řešení, protože naplňuje věcné nároky na členský stát kladené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. Implementace a vynucování novelizované vyhlášky bude zajištěno zákonnými prostředky vyplývajícími z veterinárního zákona – tj. uložením pokuty za správní delikty podle ustanovení § 71 a § 72 veterinárního zákona. Vyhodnocení nové úpravy bude prováděno na základě sledování a pravidelného vyhodnocování účinnosti a funkčnosti zavedených opatření orgány veterinární správy.
Předkládaný návrh novely vyhlášky stanovuje především nutnost vyšetřovat těla ulovené zvěře vnímavé na trichinelózu a určené k přímému prodeji v laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto vyšetření, nebo státním veterinárním ústavem a uvolňovat tato těla do přímého prodeje až po negativním výsledku vyšetření na svalovce. Návrh také obsahuje vypuštění požadavků na „sběrná místa“, na nichž se ulovená volně žijící zvěř uchovávala z důvodů nadbytečnosti takovéto právní úpravy. Navrhovaná změna vyhlášky je plně v souladu s veterinárním zákonem, je vydávána k tomu oprávněným subjektem (Ministerstvem zemědělství), vychází ze zmocňovacích ustanovení veterinárního zákona a respektuje jimi stanovené meze. Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku České republiky a je plně v souladu s přímo použitelnými právními předpisy Evropských společenství. Po vyhodnocení všech možných variant by mělo být přikročeno k novelizaci vyhlášky č. 289/2007 Sb. Neprovedení zmocňovacího ustanovení § 27b odst. 7 veterinárního zákona by mělo za následek nemožnost lovce prodávat nebo dodávat v malých množstvích těla ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo peří přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti nebo dodávat je do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž byla zvěř ulovena. Ve svém důsledku by také těla ulovené volně žijící zvěře a jejich vnitřnosti určené k přímému prodeji musela být předkládána úřednímu veterinárnímu lékaři k veterinárnímu vyšetření. Příslušná ustanovení veterinárního zákona by se tak stala obtížně vymahatelná. Nezanedbatelným faktorem je i finanční stránka spojená s výkonem dozorové činnosti u zvěřiny, která je hrazena z našich daní. Posláním Komory veterinárních lékařů je reagovat na tyto změny a umožnit svým členům zapojit se do systému kontroly potravinového řetězce. Pamatuji se, jak se před deseti lety řešil problém privatizace prohlídky jatečných zvířat. Výše uvedené změny jsou náznakem transformace, kterou musí projít SVS ČR, pokud se chce stát fungujícím a efektivním dozorovým orgánem, pod jehož dohledem je celý potravinový řetězec „od vidlí až po vidličku“. Osobně nevidím na absolutoriu povinného školení proškolených osob pro vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře veterinárním lékařem nic špatného. Absolutoriem těchto školení si ministerstvo zemědělství vychovává armádu prohlížitelů, kteří budou zodpovědně a svědomitě vykonávat svoji činnost – tj. posouzení, zda je zvěřina riziková pro konečného spotřebitele. Tito prohlížitelé by měli být i jednotně metodicky vedeni ve své činnosti tak, aby se jejich výsledky práce staly podkladem pro analýzu rizik a nebezpečí v oblasti problematiky volně žijící zvěře. Jakékoliv prokazatelné pochybení prohlížitele se stává podnětem pro správní řízení, jehož výsledkem budou sankční postihy. Osobně doporučuji v případě hrubého porušení pravidel jednoduché sankční opatření – doživotní zákaz výkonu činnosti prohlížitele. Náznaky degradace našeho vzdělávání však osobně cítím ze strany alma mater, jak nám vylíčila kolegyně Novozámská. Sami představitelé alma mater si nejsou stoprocentně jisti tím, že její konečný produkt – absolvent VFU Brno, by obstál v písemném testu, který je nedílnou součástí školení a podmínkou pro vydání souhlasu s výkonem této činnosti SVS ČR. Zlatý důl v organizování proškolování v tomto systému nevidím a jsem velice potěšen, že v kalendáriu vzdělávacích akcí je dokonce uvedeno i speciální jednodenní proškolení pro veterinární lékaře, kteří mají zájem se stát proškolenými osobami za cenu školného 2 000 Kč, které určitě zohledňuje jejich znalosti získané při studiu veterinární medicíny. Předpokládám, že výše uvedená částka bude odpovídat úrovni poznatků, které budou prezentovány na tomto školení garantované Dr. Treuem a Dr. Vodňanským. V opačném případě je povinností KVL ČR oprávněně kritizovat tento systém vzdělávání na ministerstvu zemědělství, neboť podle § 2 odst. 2) zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky (dále jen komorový zákon) je oprávněna vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání veterinárních lékařů, které organizuje Institut celoživotního vzdělávání a informatiky jako součást naší alma mater. Posláním členů KVL ČR je kontrolovat tento systém a být skutečným nezávislým supervizorem, který bude dohlížet nad činností proškolených osob. Tyto osoby jsou z mého pohledu vyvolenými osobami SVS ČR, jež by měly respektovat současné vědecké poznatky v problematice lovné zvěře, kterými podle názoru zástupců ministerstva jako absolventi vysokoškolského vzdělávání neoplýváme. Na základě těchto zkušeností, poznatků a analýz rizik by měla KVL ČR v souladu s § 2 odst. 2 komorového zákona vydávat stanoviska k odborným problémům poskytování veterinární péče, školství a jiným oborům souvisejícím s veterinární problematikou (dozor nad ulovenou zvěří určitě touto problematikou je). Měly by to být závěry a stanoviska konstruktivní a ne demagogické, které se určitě stanou oporou pro vznik poslanecké iniciativy s cílem prosadit pozměňovací návrh k tomuto, podle slov kolegyně Novozámské „nesmyslnému veterinárnímu vzdělávání degradujícího paragrafu“. Závěrem si dovolím jednu poznámku. Osobně bych pochyboval o svém výkonu při posuzování zvěřiny a provedení všech úkonů prováděných proškolenými osobami jako soukromý veterinární lékař vykonávající kurativu malých zvířat, po absolutoriu Alma mater v roce 1992, kdy jsme jako první porevoluční ročník absolvovali státní zkoušku z hygieny potravin. Můj výkon by asi nebyl srovnatelný s úkonem absolventa povinného školení proškolených osob pro vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře. Dost dobře si totiž nedovedu představit, jak by činnost proškolených osob měl vykonávat automaticky každý veterinární lékař. Při několikaletém pilném a detailním studiu průvodní dokumentace zvířat dodávaných na jatka, certifikovaných praktickými veterinárními lékaři, členy KVL ČR, jsem brilantně vypiloval znalost klínového písma, zkratek a právnických kliček (některá osvědčení zaměstnala právní oddělení SVS ČR, neboť se stala podkladem pro správní řízení za porušení paragrafů veterinárního zákona). Dávám za pravdu zkušenosti bývalému prezidentovi KVL ČR Honzovi Bernardymu: „Veterinární lékaři jsou po umělcích největší bohémové v českých zemích“ a v dokumentech dokážou vyvolat s minimálními finančními náklady posun časových pásem, o který se marně snaží s několikamiliardovými náklady vědci na celém světě.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
