Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Lubomír Hošek

  ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

nejsem velkým vyznavačem zimních sportů, a tak první měsíce roku pro mne znamenají spíše čas klidu po Vánocích a očekávání jara. Často dojde i na zastrčenou literaturu a najde se i čas na rekapitulaci a utřídění informací. Odtud už je jen krůček k úvahám, čemu bych se chtěl letos přiučit či co si zopakovat. A nejen student, ale i doktor by měl v nadcházejícím roce zvládnout vše ve vyváženém poměru – práci, rodinu, občas nějaké divadlo či ples, párkrát za týden fotbálek či běžky nebo jen sklenku dobrého vína s kamarády.

Z hlediska práce je potřeba zvážit investice jak do přístrojů, tak do nových informací. Nabídka obojího je nepřeberná, leč tak, jak celý vesmír, chaotická. V rámci KVL jsme již párkrát učinili pokus uvést do informačního toku lékaře nějaký systém, leč marná snaha.

Rozběhli jsme alespoň kaskádu seminářů, které napomáhají udržovat a možná i zvyšovat naši kvalifikaci. Velice mne těší Váš zájem, ale osobně vnímám tyto akce především jako kultivovanou formu setkávání se profesionálů, nic méně, ale taky nic víc. Tím se řadíme spolu s dalšími subjekty – ČAVLMZ, skupinou kolem Dr. Hrachovce, Vlašína, Jahody aj., do skupiny nesystematického kontinuálního vzdělávání, které je příjemným, leč vysoce extenzivním způsobem zvyšování kvalifikace. Se systematickým vzděláním je to v naší profesi jako s poslaneckými platy – jednotlivci mají spousty nápadů, jak Slováci de facto okopírovali mnou kdysi navrhovaný kreditní systém, jak všechny okolní komory mají propracovaný plán dalšího vzdělávání, jak si v Americe nikdo nedovolí provádět specializované úkony bez patřičné aprobace. Bohužel, jakmile dojde na nějaký nápad, jak dát systému vzdělávání určitý řád (ne že by někdo nabídl konstruktivní protinávrh), je zadupána jakákoliv snaha něco konkrétního schválit. Paradoxní je, že zákon o KVL ČR nám dává obrovskou pravomoc a možnost regulovat vstup do profese (každý má právo vstoupit do Komory, ale Komora stanoví podmínky udělení osvědčení), ale i stanovit systém dalšího profesního růstu.

A nemusí jít o restrikce – vždy se najde spousta způsobů pozitivní diskriminace, jak vyzdvihnout kolegy, kteří nějak v profesi vynikají – dvojím metrem při kázeňských přestupcích, bonifikací pojištění, propagací v rámci Komory, diferencovanou právní pomocí atd.

Leč i naše Komora nemůže být lepší než my, naše vláda a náš parlament. A pořád se lépe vegetuje v šedivém moři všechnospecialistů, než nedej bože, aby ti, kteří na sobě trochu víc pracují, mohli nosit čepice jiné barvy než já. Takže zkusme se zamyslet, zda jsme skutečně takoví liberálové a nechceme se svazovat ani dobrovolnými stavovskými zásadami a nebo jen máme postsocialistický strach ze ztráty stejnosti.

Dobré a ještě lepší zimní rozjímání Vám přeje

 
MVDr. Lubomír Hošek