Tlak na ceny veterinárních léčiv v oblasti faremních praxí

Zdá se, že v posledních měsících a týdnech opět zesílil tlak na ceny veterinárních léčiv ze strany zemědělských prvovýrobců. Zprávy od praktických veterinárních lékařů v chovech faremních zvířat uvádějí, že řada chovatelů, především v některých větších integrovaných chovech, byla vyzvána v lepším případě k rekalkulaci svých marží na léčivech, která jsou dodávána a používána v daném chovu; případně pak k využití nabídky nově vzniklých distribučních společností. Takovou je například, a mezi jinými, distribuce Českomoravské společnosti chovatelů, a. s.

Oslovení veterinárního lékaře bývá většinou doprovázeno žádostí, aby veterinární lékař uzavřel tzv. trojdohodu, tj. aby pro daný chov odebíral léčiva od zmíněné distribuční společnosti, ale smluvně na sebe rovněž převzal zákonem vymezenou řadu povinností faktického majitele těchto léčiv – chovatele (zacházení, skladování, evidence, neškodná likvidace atd.).

Tato další vlna zvýšeného tlaku má kromě ekonomických souvislostí v zemědělské prvovýrobě pravděpodobně rovněž historickou – byť nepřímou – souvislost se sporem Komory veterinárních lékařů a některých představitelů chovatelských skupin, týkajícím se jednání svazů chovatelů skotu, které mohlo vést k narušení pravidel hospodářské soutěže (viz ÚHOS 9. 3. 2006 dříve v časopise Zvěrokruh); a bezpochyby také s aktuální snahou využít bezezbytku možnosti, které poskytují nedávné novelizace lékové legislativy.

Z právního hlediska se nezdá, že by přístup nově konstituovaných distribučních subjektů překračoval významným způsobem zákonný rámec, na druhé straně veterinární léčiva jsou zbožím pohybujícím se ve zcela specifickém a silně regulovaném režimu, který stanovuje konkrétní povinnosti pro distributory, veterinární lékaře, lékárny i chovatele.

Nabídkové ceny zmíněných „nových“ distribučních subjektů jsou podle našich informací u jednotlivých položek asi o 10 až 15 % nižší než běžné ceníkové ceny v nabídce distribučních společností. Je samozřejmé, že zejména veterinární lékař, kterému jeden nebo dva větší chovatelé či zákazníci dělají 80 či 90 % jeho obratu, je v takovéto situaci ve velmi nevýhodné vyjednávací pozici, pokud jeho zákazník – chovatel bere podobnou nabídku jako výchozí hladinu distribučních cen.

Jakkoliv se současná situace může zdát řadě kolegů katastrofální, existuje bezesporu řada vysoce odborných úkonů, operativních zákroků apod., které chovatelská veřejnost i přes zvýšenou dostupnost veterinárních léčiv bude vždy poptávat u veterinárních lékařů. Případné ztráty či omezení marží z dodávek veterinárních léčiv chovatelům povedou v konečném důsledku ke zvýšení ceny za takové veterinární zákroky či úkony a povedou rovněž k další diverzifikaci činnosti veterinárních lékařů doposud působících v chovech hospodářských zvířat a ke zhoršení dostupnosti veterinární péče ve faremních chovech. Pokud příjmové hladiny kolegů v praxích malých domácích zvířat a zvířat hospodářských nebudou víceméně vyrovnané, lze bezesporu předpokládat více a více telefonických odpovědí typu: „Porod u jalovice? Je mi líto pane, zkuste kolegu XY. V této chvíli provádím kastraci kočky!“

Laciné, bohužel dvakrát placené

Ceny veterinárních léčiv jsou kalkulovatelné ve více hladinách. A to v cenové hladině výrobce či dovozce, v hladině distribuční (ceníky distributorů) a v cenové hladině určené smlouvou mezi jedním určitým veterinárním lékařem a jeho zákazníkem – chovatelem. Komora veterinárních lékařů nevyvíjela a nevyvíjí snahy o ovlivňování cen veterinární péče, ať již ovlivňováním úkonových sazeb, nebo marží při prodeji léčiv veterinárními lékaři – svými členy. Na druhé straně je jí zákonem uloženo „hájit sociální a hospodářské zájmy svých členů“. Toho lze nejlépe dosáhnout informovaností a zvýšením argumentační výbavy členů Komory.

V každé ze zmíněných hladin (výroba či dovoz, distribuce, praktický veterinární lékař, ale bezesporu i u chovatele) jsou náklady na „zacházení“ s veterinárními léčivy vyjádřitelné cenou „know-how“ (kolik objednat/předepsat/ vydat, čeho a kdy), cenou administrace (telefony, vedení a uchovávání záznamů), cenou skladování (prostory, lednička, sledování expirace, likvidace prošlých a znehodnocených léčiv), cenou dopravy k dalšímu článku – zákazníkovi či zvířeti, a cenou peněz (které jsou v jednom každém okamžiku umrtveny ve skladu neprodaných/ nepoužitých zásob).

Z hlediska sortimentu jsou samozřejmě pro každý článek zmíněného řetězu nejvýhodnější pravidelně odebírané, velkoobjemové a rychloobrátkové produkty (vakcíny či medikace, DC intramamární prostředky apod.). Všeobecně se dá rovněž shrnout, že méně často používaná a speciální veterinární léčiva „se vezou na hřbetě“ rychloobrátkových a velkoobjemových dodávek. A to v kterékoliv zmiňované úrovni „zacházení“.

Veterinární lékaři stejně jako chovatelé dávají bezesporu přednost tomu, nakupovat léčiva levněji; na druhé straně jsou opravdu „nové“, a zdá se, že specificky účelově vzniklé distribuční společnosti schopny poskytovat úroveň služeb, na které jsou zákazníci u distribučních společností již delší dobu zvyklí? Plnou šíři sortimentu? Dodávky v průběhu hodin? Slevové programy? Likvidaci odpadů? Nebo se snaží pouze využít možností poskytnutých novelizací lékové legislativy, využít svých dostupných dat o chovatelských subjektech a z celého spektra veterinárních léčiv „vyseknout“ či obchodně využít pouze ty obratově nejvýhodnější? Pokud je to tak, lze předpokládat také rapidní zhoršení dostupnosti těch „obchodně méně výhodných“ skupin s následným negativním dopadem na welfare zvířat.

V této souvislosti je nutno také zmínit signály, které má Komora o „sebezničujících“ aktivitách některých menších, už dříve zavedených distributorů. Je to aktivní kopírování přístupu distribuční společnosti ČMSCH včetně aktivních nabídek zmíněných „trojdohod“ chovatelům. Objem trhu veterinárních léčiv ovšem nelze nafouknout – v oblasti hospodářských zvířat se spíše zmenšuje – a takový obchodní subjekt nabírá na svá bedra některá významná rizika: jedním je nepsaná solidarita veterinárních lékařů – tedy klesající prodeje veterinárním lékařům, jakmile tamtamy takovou informaci mezi nimi roznesou; druhým platební disciplína zemědělských prvovýrobců (navíc v kombinaci s nízkými maržemi…); a třetím samozřejmě vztah ostatních distribučních subjektů na trhu.

Zcela zvláštní kapitolou jsou potom snahy některých chovatelů o nelegální – občas barterové – dovozy veterinárních léčiv z okolních zemí, kde tu tohle, tu ono lze nakoupit levněji než v zemi, kde podnikám jako zemědělský prvovýrobce.

Perspektivy?

Distribuce veterinárních léčiv se vyvíjela řadu let a její reálná úroveň v ČR je v porovnání s řadou okolních zemí vysoká. Za určitých okolností lze tržní pohyby vítat jako „rozčeření“ někdy stojaté hladiny či pohyb výchozích bodů pro rekalkulaci či novou dohodu o výši marží s některými zákazníky.

Průměrné marže mezi jednotlivými hladinami (výrobce či dovozce – distributor – veterinární lékař) lze odhadovat v úrovni kolem 20 % pro každý segment. Má-li distribuční společnost ČMSCH (a nejen ta) udržet očekávanou sortimentní šíři, musí spolupracovat jak s množstvím výrobců a dovozců, tak s řadou „primárních“ distributorů. Ti spolupracují a budou spolupracovat více či méně rádi, v závislosti na míře obav z budoucího vývoje, které tato spolupráce může přinést. V každém případě rozhodujícím pro další vývoj je způsob přerozdělení marží, ke kterému musí dojít, pokud se do distribučního řetězce vsune další a nestandardně se chovající článek. Zvažujeme-li objem množstevních rabatů a slev vázaných na objem odběrů, které si poskytují jednotlivé segmenty, lze odhadovat, že marže „primárních“ distributorů i distribuce ČMSCH se takto pohybuje někde v oblasti do 5 %. Taková marže je stěží schopna pokrýt logistické náklady. Dosavadní vývoj je tedy přinejmenším stejně nepříjemný jak pro zavedené distributory, „nové“ distribuční společnosti, tak i pro veterinární lékaře.

A východiska?

Setkávají-li se kolegové s tlakem chovatelů na rekalkulaci jejich marže (ať již v jakékoliv výši) nebo s tlakem na využití nabídky „nových“ distributorů, vycházející zpravidla z nabídky distribuční společnosti ČMSCH, nelze než se s touto skutečností smířit a snažit se s chovatelem alespoň na čas uzavřít co nejpřijatelnější dohodu. Dosavadní a stabilní dodavatelé veterinárního lékaře to podle našich informací většinou chápou. Taková situace bude pravděpodobně trvat do doby, než i u „nových“ distribučních společností a některých chovatelů převládnou jednoduché počty nad emotivními rozhodnutími. A rozvaha výrobců či zavedených distributorů týkající se spolupráce s chovatelskými distribučními společnostmi (objemy, ceny, splatnosti atd.) vyjde po stránce zisku hůře a zároveň obava ze ztráty zavedené spolupráce s veterinárními lékaři převáží nad perspektivou možné expanze prostřednictvím „nového“ distributora z chovatelského prostředí. „Nové“ distribuční společnosti zase postupně zjistí, že očekávanou kvalitu služeb (sortiment, skladování, administrace, doprava) při nízkých maržích lze ufinancovat pouze z takového nárůstu obratu, který je v současné době takřka nereálný.

V uplynulých týdnech se na Komoru veterinárních lékařů telefonicky obrátilo několik kolegů, jejichž významní zákazníci dostali nabídku „trojdohody“ s distribuční společností ČMSCH, a kteří byli konfrontováni s požadavkem zákazníka na přechod k odběru léčiv od této distribuční společnosti. Je velmi obtížné zaujmout v této věci všeobecně platné stanovisko, protože obchod-ní vztahy mezi veterinárními lékaři a významnými chovateli jsou někdy velmi křehké, někdy založené na odborné, jindy na obchodní zdatnosti kolegů, někdy na jejich reálné dostupnosti, jindy na osobních vazbách s vedeními zemědělských podniků. V každém případě lze však jako prioritu označit udržení nezávislosti veterinárního lékaře ve volbě distributora – dodavatele veterinárních léčiv. A tuto prioritu bych rád zdůraznil i přes možnou dočasnou nutnost učinit chovateli třeba ještě cenově výhodnější nabídku, než tu, která vychází pro kalkulaci vlastních cen (a marží) z nabídky distribuční společnosti ČMSCH. Vedení řady distribučních společností v diskusi na toto téma projevilo úmysl a odhodlání podpořit svoje stabilní zákazníky z řad veterinárních lékařů. Važme si toho a spolupracujme s nimi.