Tady to nemá žádná pravidla

První jednání představenstva v tomto roce sice proběhlo podle klasického scénáře, nicméně se od jiných zasedání mělo výrazně lišit. Bylo totiž označeno jako „den otevřených dveří“. To v praxi znamenalo otevřený přístup praktickým veterinárním lékařům z Jihomoravského regionu a vystoupení ředitele KVS a ředitele USKVBL. Pokud se nemýlím, veškerá jednání představenstva KVL jsou pro členy Komory veřejná, tak proč den otevřených dveří? Ti, kteří tuto skutečnost pochopili jako já, přišli naštěstí hned na úvod zasedání místo v 15 hod. na kdy byli pozváni. Měli tak možnost „prožít“ celý průběh jednání, vedení schůze, předkládání a schvalování materiálů, přístup jednotlivých členů představenstva, dodržování (?) stejných pravidel jednacího řádu ve všech projednávaných otázkách. Nasátím atmosféry jednání tohoto vrcholového orgánu naší profesní organizace si jistě udělali reálný obrázek o „našich způsobech“. Někteří se zapojili i do diskuse. Škoda jen, že jich nepřišlo víc. I přesto věřím, že se s námi někteří z nich co nejdříve podělí o své dojmy na stránkách našeho časopisu. Osobně si už dlouho myslím, že tzv. den otevřených dveří by se měl stát pravidlem s tím, že by představenstvo vyjíždělo do jednotlivých okresů a spojilo své zasedání se zasedáním příslušného OS KVL. Vidím to jako jednu z možných cest k obnovení ztraceného kontaktu mezi členskou základnou a představenstvem. Ti, co četli moje hodnocení představenstva v jednom z čísel minulého roku, si možná vzpomenou, že jsem zmínil něco ve smyslu: je čas na změnu. Tehdy jsem měl na mysli změnu systému práce, přístupů, postupů apod. Po tomto lednovém zasedání je jasné, že tato změna je utopií beze změny personální. Pokud v blížících se volbách nebudou kandidovat naprosto noví kandidáti, kteří tu změnu k lepšímu po zvolení do představenstva vnesou, bude se tento problém prohlubovat.

Jak jsem k tomu došel? Osobní zkušeností. Těch důvodů k mému tvrzení je mnoho, některé z nich jsem již nastínil dříve. V průběhu času se na mém stanovisku nic nezměnilo, pokud za změnu nepovažujeme to, že jsem o nutnosti radikální výměny přesvědčen stále více.

Škoda, že představenstvo KVL neumí pracovat jako nedávno medializované konzilium 14 odborných lékařů, jejichž cílem bylo vyřešit nepříznivý zdravotní stav významné osobnosti našeho politického a kulturního života. Přes předpokládanou rozdílnost názorů bylo jejich rozhodování motivováno pouze a jenom dobrým výsledkem jejich práce a účelu, pro který bylo jejich konsilium sestaveno. Jsem si jist, že při analýze situace a navrhování léčebných postupů nikdy nehrálo roli, kdo je autorem návrhu nebo nositelem myšlenky a už vůbec ne, kdo je koho kamarád. Věřím, že je tato paralela srozumitelná a víte, co mám na mysli.

Vzhledem k omezenému rozsahu časopisu nelze rozebírat všechno, i když by celý program představenstva za analýzu stál.

V rámci kontroly úkolů z minulého zasedání jsme byli informováni o termínu konání schůzky s rektorem VFU. Oznámeno bylo, že schůzky se zúčastní podstatně jiné složení než schůzek minulých. Vhledem k tomu, že se na těchto zasedáních projednávají závažné problémy, mám za to, že by z důvodu kontinuity mělo být složení skupiny zástupců představenstva stejné. Ale hlavně by představenstvo mělo problematiku projednat s předstihem a pověřit své vyslance úkoly vycházejícími ze závěrů tohoto projednání. Jaké stanovisko představenstva jeho zástupci zastávali tentokrát, když žádné nebylo deklarováno? Aby tento summit přinesl nějaké výsledky, měla by být se stanovisky představenstva v předstihu seznámena i protistrana, aby se nestalo to, co minule, kdy byl rektor VFU překvapen programem i složením účastníků (neúčast děkanů). Takové setkání pak nemůže přinést žádný efekt. Ale to jsou zcela samozřejmé věci, které by se při dodržování obecně platných jednacích principů řešily sami.

Ve srovnání s tím bylo velkým paradoxem, když nás předsedající jednání vyzval, abychom během „jedné minuty“ posoudili sice mírně nesrozumitelný, ale podnětný materiál nazvaný „Návrh monitoringu antibiotické rezistence“ předložený kolegou Humlem! Téma, kterému se věnuje mnoho institucí, komisí a organizací. Téma velice složité, ale o to významnější z hlediska zdraví zvířat, kvality potravin a potažmo i zdraví lidské populace. Až teprve na moji námitku, že bychom se měli této problematice věnovat více, byla po krátké diskusi ustavena „léková komise“. Ovšem bez jakéhokoliv vymezení náplně, cíle, zodpovědnosti apod. A to i přesto, jak jsem se později přesvědčil, že lékovou problematiku má řešit již dávno ustanovená léková sekce při legislativní komisi. To samo ukazuje na rozsah „ne/činnosti“ celé legislativní komise a jejího předsedy. Nejen na posledním jednání GA FVE na podzim 2008, kterého se zúčastnili tři naši zástupci, byla antibiotické problematice věnována významná pozornost. Zástupce z Německa informoval zasedání FVE, že výborem pro zdraví a ochranu spotřebitele byl již vytvořen návrh koncepce lékové politiky, týkající se rezistence na antibiotika, a vyzval FVE A UEVP, aby se tímto materiálem striktně řídily! Francouzský zástupce informoval o tom, že v jeho zemi byl přijat materiál obsahující zásady zodpovědného respektive bezpečného použití antibiotik. Mezi dalšími příspěvky na toto téma zaujímal významné místo 11stránkový materiál vypracovaný Evropskou komisí pro zodpovědné užívání léků u zvířat. A já se ptám, kde je naše komora, navíc v době českého předsednictví EU? Proč jsme nebyli informováni? K zamyšlení a větší pozornosti nás nedovedlo ani pozdější obsáhlé vysvětlení problematiky, její závažnosti a nutnosti systematické a úzké mezioborové a interinstitucionální spolupráce, které ve svém vystoupení podal prof. MVDr. A. Hera, CSc. Představenstvo se již k tématu nevrátilo a věnovalo se opět (v tento den již podruhé) „velkému evergreenu“ – evidenci petpasů! Problému, který by měla řešit, a měl jsem za to, že i řeší příslušná pracovní komise, jež má pravidelně představenstvo informovat o průběhu řešení problematiky až do úplného vyřešení. Místo toho se jednání opakovaně utápí v nepřehledných a zoufalých diskusích, ukazujících u členů komise na pravděpodobně velké neznalosti souvislostí, bez relevantního výsledku. O tom svědčí i diskuse na toto téma na našich webových stránkách.

V rámci zprávy ekonomické komise se řešil problém novoročního dárku členům Komory na rok 2010. Podle mého názoru by dárek měla být samozřejmost, řešit by se měla pouze forma. Předloženo bylo novoroční přání, které by vyšlo na 100 000 Kč, a to neprošlo. Odsouhlasen však nebyl ani beznákladový diář s odborným zaměřením. Nejsmutnější je, že tento úkol nebyl opět nikomu zadán ke zpracování, a to ani naší PR agentuře!!! V rámci 0,5 mega, které jí platíme, by se to snad mohlo zvládnout. Takže vážení členové, dáreček nebude, ledaže by to vyřešilo nové představenstvo, případně obdobně jako tentokrát, nová redakční rada jen na své triko.

Na závěr svého „fňukání“, kterým určitě sleduji nějaké osobní zištné zájmy, si neodpustím krátký komentář k vystoupení kolegy Rychlíka. Závěr jeho de facto závěrečné řeči považuji za naprosto nepřijatelný a musím přiznat, že právě od Ondřeje mě to velmi nemile překvapilo. „O co go?“ Mezi jinými se jednání představenstva zúčastnila na vlastní přání mě do té doby neznámá a velmi sympatická kolegyně, aby podle mého názoru zcela jednoznačně pomohla k dořešení (zoufalé a trapné) problematiky evidence petpasů a nepřehledných webových stránek. Po skončení našeho jednání jí bylo uděleno slovo. Poděkovala za možnost zúčastnit se jednání (poděkovat jsme měli spíše my jí, neboť suplovala práci příslušné komise) a poté také na rovinu z očí do očí vytkla kolegovi Rychlíkovi i jeho způsoby komunikace s ní, které byly bezdůvodně až urážlivé (viz web.stránky). Ve své odpovědi se kolega omluvil, že vytvořil dojem nevhodného chování. Potud by bylo vše O.K. Ale proč poté začal kolegyni Bystroňové vyčítat, že je v kontaktu s jiným členem představenstva, že její názory nejsou její, ale jeho a že snad jen toto bylo důvodem, proč vůbec na jednání přišla, to jsem už vůbec nechápal. Čekal jsem, že v té chvíli jeho řeč přeruší prezident, který jako vždy jednání představenstva řídil. Bohužel se tak nestalo a po skončeném monologu už dokonce nedal prostor k diskusi nikomu. Další zklamání, i když ne překvapení. Opravdu příkladná podpora případné a tolik žádoucí iniciativě řadových členů komory. Kde jsme se to ocitli? To opravdu o názorech a argumentech rozhoduje v prvé řadě a jenom, kdo je jejich nositelem, respektive koho je kdo kamarád či spolupracovník? Jan Werich prý kdysi řekl, že být Čechem není ostuda, ale neštěstí. Myslím, že to si možná myslel i pravděpodobně služebně nejstarší a nejzkušenější kolega návštěvník, který odcházel se slovy: TADY TO NEMÁ ŽÁDNÁ PRAVIDLA.