|
Profesor MVDr. Jan Lenfeld, zakladatel ústavu hygieny a technologie potravin živočišného původu na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně (fotoarchiv VFU)
|
|
V letošním roce si připomínáme dvě kulatá jubilea řádného profesora, zakladatele a prvního přednosty Ústavu hygieny masa, mléka a potravin vůbec na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Tak byl tento ústav ve svých začátcích pojmenován. Je to 120. výročí od jeho narození (narodil se 4. února 1989 v Křečkovicích u Vyškova) a zároveň 70. výročí od jeho úmrtí (zemřel 23. 5. 1939 v Brně). Profesor MVDr. Jan Lenfeld studoval zvěrolékařství jako vojenský stipendista na veterinární akademii ve Vídni, kde nastoupil ke studiu v roce 1908. Získal zde zvěrolékařský diplom v roce 1912 a promoval jako zvěrolékař 6. hulánského pluku na doktora veterinární medicíny v roce 1913. Za války byl od roku 1914 odvelen na ruskou frontu, kde působil jako důstojník vojenské veterinární služby c.k. armády Rakouska- -Uherska v Haliči, jmenovitě v pevnosti Przemysl (dnes Polsko). Záhy byla tato pevnost totálně obklíčena a propukla zde u koní vozhřivka. Zde byl pověřen hlavním referentem pro tlumení této nákazy a její likvidací. Tohoto úkolu se ujal a navrhl a zvládl novou metodu diagnostiky a řadu dalších účinných opatření. V březnu 1915 po dobytí pevnosti Przemysl byl zajat a umístěn v ruském zajateckém táboře v Taškentu. Od června 1917 vstoupil do československých legií, kde se stal veterinárním lékařem 1. dělostřelecké brigády Jana Žižky z Trocnova, která byla ve svazku 1. československé-husitské střelecké divize operující zpočátku na Ukrajině a po propuknutí bolševické revoluce postupovala k Volze a směrem k Vladivostoku po Transsibiřské železnici. Později dosáhl hodnosti majora a záhy na to plukovníka. Od října 1917 byl náčelníkem veterinární služby československého vojska (legií) v Rusku a byl též zmocněncem Odbočky československé národní rady při štábu Československého armádního sboru v Rusku.
|
V září v roce 1919 ještě v exilu byl dekorován Československým válečným křížem a do nově založené Československé republiky se vrátil až v červnu roku 1920. Jako voják odchází do zálohy a hodlá působit ve zvěrolékařské praxi v Prostějově. Byl však záhy povolán profesorem Babákem a profesorem Vőlkerem na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, kde byl jmenován adjunktem a pověřen vybudováním Ústavu pro hygienu masa, mléka a potravin vůbec.
|
Stal se tedy prvním přednostou tohoto ústavu. Tento obor zde vznikl sloučením oboru hygiena masa, který již přednášel krátce profesor MUDr. Jan Lukeš, pověřený na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně vedením patologickoanatomického ústavu. Výuku tohoto oboru zajišťoval i profesor MVDr. František Ševčík, přednosta Ústavu pro bakteriologii, hygienu a nauku o zvířecích nákazách tamtéž. Další předmět, který byl zařazen do této výuky, byl – Hygiena mléka a nauka o potravinách, kde výuku zabezpečoval profesor PhDr. et MUDr. Jan Bečka. Vzhledem k předchozí Bečkově praxi na Ústavu hygieny Karlovy univerzity v Praze u profesora Kabrhela byla výuka tohoto předmětu na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně již zpočátku jistě velmi dobře fundovaná. Na tyto základy navázal Lenfeld a v říjnu 1920 zahájil přednášky z hygieny masa a záhy nato i přednášky a cvičení i z laktologie. Již v roce 1921 se habilitoval, koncem roku 1922 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1931 řádným profesorem. Zpočátku byl jeho ústav umístěn v provizorních prostorách v budově Ústavu pro lékařskou chemii u profesora Bečky, kde měl vyhrazeno několik místností.
|
|
Profesor Lenfeld v nově vybudované laboratoři v nedávno dostavěném pavilonu (budova anatomie a hygieny) ve 30. letech. Mladý MVDr. Jan Hökl kultivuje ze vzorků kůže s podezřením na antrax. V pozadí práci sleduje profesor Lenfeld (foto archiv VFU)
|
Až v roce 1932 nalezl své trvalé umístění v právě dokončované novostavbě v druhém poschodí a v suterénu této budovy (dnes budova č. 34). V této nově postavené budově se v přízemí a v prvním poschodí rozvíjel i Koldův anatomický ústav. Profesor Lenfeld se intenzivně pustil do budování ústavu v nových prostorách, a to jak po stránce materiální, tak i odborné.
|
Mladý MVDr. Jan Lenfeld na frontě v Haliči jako zvěrolékař (foto archiv VFU)
|
|
Oproti běžným trendům ve výzkumu i ve výuce, zavedl předmět technologie potravin a surovin živočišného původu, což nebylo ve světě běžné. Prosazoval též rozsáhlejší účast veterinářů v potravinářství. Podle jeho pojetí k činnosti zvěrolékařů v potravinářství přísluší nejen funkce dozorčího orgánu na plnění hygienických norem, ale veterináři by se měli uplatňovat i při hodnocení vlivu výrobních technologií na nezávadnost potravin. Společenská aktivita profesora Lenfelda byla též bohatá. Velice se angažoval v sokolském hnutí a to již za studií ve Vídni, kde cvičil v Sokole pod pseudonymem Miloš Březina (kvůli utajení). Pod stejným pseudonymem byl veden i ve Spolku Komenského ve Vídni. Účastnil se sokolského sletu v Praze již v roce 1907.
|
Rovněž po návratu do vlasti v roce 1920 navázal kontakt se sokolským hnutím a po příchodu do Brna na Vysokou školu zvěrolékařskou byl členem výboru Sokola Králova Pole, starostou Sokolské župy dr. Jindřicha Vaníčka a členem výboru Československé obce sokolské. Byl i zakládajícím členem Spolku veterinárních mediků a členem výboru Kounicových studentských kolejí, neboť měl velmi dobré vztahy se studenty. Právě profesor Lenfeld spolu s profesorem Tomášem Vackem z Ústavu fyziologie byli velmi aktivními spolupracovníky s touto studentskou organizací. Spolek veterinárních mediků byl založen již 1. července 1919 a byl velmi progresivním organizátorem života studentů na nově založené vysoké škole. Pracoval v celé řadě sekcí. Byla to sekce tělovýchovná, jezdecká a filmová. Dále sekce zahraniční, která pořádala zájezdy, sekce společenská organizovala taneční večery a téměř každým rokem slavnostní ples. 1. reprezentační ples Spolku veterinárních mediků v Brně byl podle profesora Kábrta konán pod záštitou celého profesorského sboru v čele s profesorem Babákem. Bylo to v Besedním domě v Králově Poli v roce 1921. Účinkovala zde vojenská posádková hudba z Brna. Sekce pro učební pomůcky pečovala o vydávání učebních textů a skript, byla i pořádaná diskusní sezení o aktuálních otázkách biologických věd.
Lenfeldovy první výzkumné práce byly zaměřené na mikrobiologii a sérologii. Již v době jeho působení na frontě v letech 1914 – 1920 byly jeho práce zaměřeny též na diagnostiku vozhřivky a na výzkum leishmaniózy, nebezpečné antropozoonózy vyskytující se v Taškentu u psů a lidí. Zde tato choroba působila pod názvem „černá horečka“ velmi zhoubně. Věnoval se jejímu zkoumání s plným nasazením i ve spolupráci s místními zdravotnickými zařízeními a místními veterináři. Svá bádání dokončoval i na lodi při cestě z Vladivostoku do Terstu. Dále jeho výzkumné práce řešily aktuální problémy moderně budované hygieny potravin v této době. Zvláště významné a prioritní byly jeho studie a publikace o změnách pH ve zrajícím mase a uvedení těchto kritérií do posuzování kvality masa u nás zavedených jako prvních na světě již ve 20. letech minulého století. Byly to i prioritní publikace o mikroflóře nakládacích láků masa.
Řada dalších prací publikovaných doma i v zahraničí získala kladné zhodnocení a uznání. Lenfeld velmi úzce spolupracoval s výrobci v potravinářském průmyslu a svými znalostmi a autoritou osobnosti ovlivňoval a prosazoval řadu změn a opatření v technologii potravin, především z hlediska hygienika a nabízel a uplatňoval i nezištnou činnost poradenskou. Již v roce 1922 přednášel Lenfeld spolu s profesorem Bečkou, Kloboukem a Hanszlianem na seminářích dalšího vzdělávání veterinárních lékařů, pořádaných Ústřední jednotou československých veterinářů.
|
Též kurzy v hygieně masa a mléka byly realizovány Lenfeldem na Vysoké škole zvěrolékařské v roce 1933 a záhy nato Lenfeld zavedl na svém ústavu Seminární rozpravy v hygieně masa, mléka a potravin. Tato odborná setkání se postupně vyvinula v organizovaná sympozia. Jeho snem bylo zřízení a vybudování samostatného výzkumného ústavu pro maso a masné výrobky. To se však podařilo až jeho nástupci docentu Janu Hőklovi v poválečných letech (po roce 1945), kdy založil v areálu Vysoké školy zvěrolékařské Výzkumný ústav pro maso a ryby. Publikační aktivita profesora Lenfelda je velmi bohatá a čítá přes 120 titulů. Ze svých spolupracovníků, asistentů, demonstrátorů a doktorandů vytvořil kolektiv nadšenců, které metodicky vedl vždy k dosažení úspěchů. Nebylo jich málo, bylo to kolem 35 zvěrolékařů co se za léta jeho působení na ústavu aktivně zapojili do výuky a výzkumu.
|
|
Prof. Lenfeld s manželkou a účastníky kurzu (foto archiv VFU)
|
Po dobu deseti let v letech 1928 až 1938 působil na ústavu u profesora Lenfelda MVDr. et RNDr. Jan Hőkl. Zpočátku zde krátce působil jako pomocný asistent. Brzy se však vypracoval na místo prvního asistenta a byl nejbližším spolupracovníkem profesora Lenfelda.
|
Prof. Lenfeld (uprostřed skupiny v tmavém plášti) se svými spolupracovníky v laboratoři v provizorních prostorách v Ústavu lékařské chemie. (foto archiv VFU)
|
|
Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 se vrátil na zvěrolékařskou školu do Brna a záhy navázal na Lenfeldovy cíle v budování disciplíny, hygieny a technologie potravin jako jeho žák, neboť profesor Lenfeld těsně po obsazení Československé republiky v září 1939 fašistickými vojsky Německa byl již těžce nemocen a konce války a osvobození se nedožil. Za svou aktivitu v Sokole a vlastenectví, které v životě prokázal, byl na seznamu pronásledovaných fašisty. Nestačili ho však již zatknout a uvěznit, neboť když pro něho přišli, nebyl již schopen transportu a krátce na to zemřel. Jeho nástupcem se stal na krátkou dobu doc. MVDr. Richard Harnach a v roce 1940, po uzavření Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, převzal vedení na ústavu a provozu kontroly potravin Ústavu hygieny profesor MVDr. Karel Macek.
|
Na profesora Lenfelda vzpomínají jeho pokračovatelé, bývalí i současní, jako na vynikajícího učitele, vědce a organizátora, který zasvětil plných 18 let neúnavné a houževnaté práce jemu svěřenému oboru na nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně.
|
Vyvinul i nemalé úsilí při dozorování stavby nových budov a pavilonu, v němž vznikal jeho Ústav pro hygienu masa, mléka, potravin a surovin živočišného původu. Profesor Lenfeld byl prvním přednostou a představitelem tohoto oboru. Je třeba připomenout, že i když byl hygienik, nepřestal být svým myšlením veterinářem s praktickými zkušenostmi, a proto se vždy dokázal ke klinickým problémům, nákazám a medicínským otázkám vůbec erudovaně vyjadřovat a dávat do souvislosti s péčí o zdravou a nezávadnou potravinu. Hájil vždy zásadu: „Péčí o zdraví zvířat ku zdraví člověka“ (Sanitas animalium pro salute hominis). Byl to průkopník nových směrů v hygieně potravin a skutečný zakladatel a budovatel Československé školy veterinární hygieny.
|
|
Vstupní prostor do Lenfeldova pavilonu s informační tabulí (foto Sylva Skálová – Komora veterinárních lékařů ČR)
|
Jeho prioritou zůstává i to, že prosazoval ve svém oboru nový směr, a to zavedení veterinárního hygienického dozoru i na výrobní a zpracovatelské technologie potravinářství a zavedl do výuky veterinární medicíny obor technologie potravin.
|
Nedávno postavený pavilon prof. Lenfelda, kde sídlí Ústav hygieny a technologie masa a Ústav hygieny a technologie mléka (foto Sylva Skálová – Komora veterinárních lékařů ČR)
|
|
Jeho bezprostředním pokračovatelem byl docent MVDr. et RNDr. Jan Hőkl. Pod Lenfeldovým a Hőklovým jménem a záštitou je téměř každoročně pořádáno odborné sympozium za bohaté účasti veterinárních hygieniků z terénu a z výzkumných veterinárních pracovišť a pracovišť příbuzných oborů našich i zahraničních. Jsou to Lenfeldovy a Hőklovy dny, v minulém roce se konaly v pořadí již XXXVIII. V rámci budování Fakulty veterinární hygieny a ekologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně byl vybudován nový pavilon, který se stal centrem výuky a výzkumu řady oborů veterinární hygieny. Byl pojmenován po zakladateli oboru – Pavilon profesora Jana Lenfelda. Docent Jan Hőkl v roce 1947 při vzpomínce na svého učitele napsal: „Profesor MVDr. Jan Lenfeld náleží mezi nejsvětlejší jevy našeho potravinářství. Byl bych rád, kdybychom každého roku jeden z našich seminářů věnovali jeho památce.“ A tak se také na jeho počest stává v době současné.
|
| |
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
Klub dějin veterinární mediciny a farmacie VFU Brno
|
|
