Kromě členů polského představenstva byli přizváni rovněž předsedové jednotlivých regionálních (vojvodských) komor, ředitelé některých vojvodských veterinárních správ, ředitel polské státní veterinární správy, stálý zástupce polské veterinární správy při polské misi v Bruselu a právnička polského Ústavního soudu. Významným rozdílem mezi českou a polskou komorou veterinárních lékařů je, že komora polská je povinná pro všechny veterinární lékaře bez rozdílu jestli působí v soukromém nebo ve státním sektoru. Členské příspěvky vybírají jednotlivé regionální (vojvodské) komory s vlastní právní subjektivitou, a ty potom určitým procentem přispívají celonárodnímu komorovému centru. Z hlediska výkonu povolání je také dosti významným rozdílem, že oblast hygieny potravin (prohlídka masa včetně osvědčování, uvolňování do prodeje atd.) je z převážné části vykonávána soukromými veterinárními lékaři na základě smlouvy s vojvodskými veterinárními správami. Pro praktické kolegy z Polska tak tvoří příjmy „ze státní zakázky“ – ať již z oblasti hygieny potravin nebo z oblasti epizootologického monitoringu – významnou část příjmů; běžně i několik desítek procent z tržeb. Z tohoto důvodu jsou ceny za „státní zakázku“ v Polsku citlivým a každoročně diskutovaným problémem. Tyto ceny – v ceníku jsou pravděpodobně optimisticky uváděny jako minimální, stanovuje každoročně ministr zemědělství a jejich výše je samozřejmě předmětem významných diskusí ve veterinární profesi. V současné době má smlouvy na státní zakázku pro rok 2009 uzavřeno pouze zhruba 10 % veterinárních lékařů, ostatní, zdá se, vyčkávají dalšího vývoje událostí. Loni proběhla v Polsku na podporu cenových požadavků veterinárních lékařů týdenní stávka. Po tuto dobu soukromí veterinární lékaři neprováděli žádné akce epizootologického monitoringu ani prohlídky masa na jatkách a ve výrobních závodech. Součástí stávky byly rovněž demonstrace veterinárních lékařů ve významných administrativních centrech. V průběhu jednání schůze představenstva byly požadavky soukromých veterinárních lékařů vesměs oponovány veterinárními lékaři – zaměstnanci státu. Nutno v této souvislosti podotknout, že lépe ovládajícími „byrokratické technologie“. Jejich hlavní argumenty byly: pokud soukromí veterinární lékaři neuzavřou se státem smlouvy, nevyčerpané částky vláda ve druhém pololetí ráda využije na řešení krize; nebo: v současné době je pozdě jakkoliv vyjednávat o roce 2009, protože rozpočet ministerstva je uzavřen – pojďme nyní společně za ministrem řešit požadavky na rok 2010. Z hlediska zkušeností českých veterinárních lékařů stojí za zmínku vystoupení právničky Ústavního soudu, která uvedla: „platby státu soukromým veterinárním lékařům jsou netto náhrady za jejich úřední činnost a jako takové nemají být podrobovány DPH“. Zajímavá byla také slova stálého zástupce při polské misi v Bruselu: „… pokud by se nám podařilo ošetřit všechny významné oblasti z hlediska cross compliance, a to včetně spolehlivého systému registrace farmových zvířat, Polsko samotné by čerpalo polovinu unijních dotací do zemědělství“. Hlavní otázky polských kolegů na mne, jako zástupce českých kolegů, směřovaly ke struktuře a aktivitám české veterinární Komory, k rozsahu a způsobu plateb soukromým veterinárním lékařům za činnosti prováděné v rámci Metodiky ochrany zdraví (ex-státní zakázka) a ke zkušenostem z proběhlé celostátní vakcinace proti katarální horečce.
|