Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Informace k problematice toulavých a opuštěných zvířat, handicapovaných zvířat

  INFORMACE, ZPRÁVY, VÝZVY

– kam se obrátit při podezření na týrání zvířat

Ministerstvo zemědělství, odbor živočišných komodit, oddělení ochrany zvířat (dále též jen „Ministerstvo zemědělství“) je gestorem zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), a také je podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany zvířat a organizuje, řídí a kontroluje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. V souladu s touto svojí funkcí vydalo Ministerstvo zemědělství následující informaci k problematice toulavých a opuštěných zvířat, handicapovaných zvířat, kam se obrátit při podezření na jejich týrání.

I. Opuštěná zvířata

Opuštěným zvířetem je zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo jej vyhnal (§ 3 písm. i) zákona na ochranu zvířat). Příkladem mohou být zvířata uvázaná na nějakém místě dlouhou dobu či na opuštěném místě nebo zvířata pohybující se řadu dní bez svého chovatele a hladovějící. Je tedy zřejmé, že se nejedná o zvíře, které jen dočasně uteklo svému chovateli.

Za týrání se považuje opustit zvíře, s výjimkou zvířete volně žijícího, s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat (§ 4 odst. 1 písm. s) zákona na ochranu zvířat). Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí (§ 6 zákona na ochranu zvířat). Kdo poruší toto ustanovení, dopustí se správního deliktu podle zákona na ochranu zvířat a může mu být uložena pokuta.

Opuštěné zvíře si nálezce nemůže ponechat. Podle našeho právního řádu je zvíře věc, a proto se na něj vztahuje ustanovení § 135 zákona č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Nálezce je povinen odevzdat opuštěné zvíře obci, na jejímž území k nálezu došlo. V případě opuštěných zvířat zaniklo vlastnické právo původního chovatele okamžikem opuštění zvířete a vzniklo vlastnické právo obce. Opuštěné zvíře je tedy nutné odevzdat na obecním úřadě nebo je předat do obecního útulku. Obecní úřad má povinnost se o zvíře postarat. Utrácení opuštěných zvířat po určité době, např. po uplynutí karantény, zákon nedovoluje, nejde-li o zákonem stanovený důvod k usmrcení.

II. Toulavá zvířata

Toulavým zvířetem je zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele (§ 3 písm. h) zákona na ochranu zvířat). Jedná se především o zvířata, která jejich chovatel nezabezpečil proti úniku, např. může jít o volně pobíhající psy. Jde o situaci, kdy chovatel nehodlá zvíře opustit či se jej zbavit, ale zvíře jen dočasně uteklo svému chovateli. Významná je v této souvislosti evidence zvířat, která umožní návrat toulavého zvířete k jeho chovateli, aniž by zvíře muselo skončit v útulku jako zvíře opuštěné.

Kdo neučiní opatření proti úniku zvířat, poruší zákon na ochranu zvířat. Podle ustanovení § 13 tohoto zákona je každý povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat. Podle § 11 odst. 2 zákona na ochranu zvířat je chovatel povinen učinit opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat.

Zabránit úniku zvířat je důležité mimo jiné pro bezpečnost zvířete. Toulavé zvíře může být usmrceno podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 10 odst. 1 zákona o myslivosti je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.

Myslivecká stráž je oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Myslivecká stráž je dále oprávněna usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Myslivecká stráž je také oprávněna usmrcovat po předchozím oznámení místně příslušnému obecnímu úřadu zdivočelá hospodářská zvířata a dále volně se pohybující označená zvířata z farmových chovů zvěře ve vzdálenosti větší než 200 m od nehonebního pozemku, na němž je farmový chov provozován. Myslivecký hospodář je oprávněn usmrcovat toulavé psy a kočky, další zvířata škodlivá myslivosti, zdivočelá domácí zvířata a volně se pohybující zvířata z farmových chovů zvěře. Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, zdivočelé hospodářské zvíře nebo označené zvíře z farmového chovu zvěře, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit.

Naopak není možné, aby např. obec ve své obecně závazné vyhlášce či jinak stanovila, že toulavá zvířata budou usmrcena. Usmrcení zvířete je možné jen tehdy, je-li dán některý z důvodů k usmrcení dle § 5 zákona na ochranu zvířat.

Ustanovení § 60 odst. 11 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) stanoví, že vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci.

Z ustanovení § 135 občanského zákoníku plyne, že kdo najde toulavé zvíře, je povinen je vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat toulavé zvíře obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásíli se o toulavé zvíře vlastník do šesti měsíců od jeho odevzdání, připadá zvíře do vlastnictví této obce. Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil. Přihlásí-li se vlastník toulavého zvířete, které bylo odevzdáno obci podle výše uvedeného, před uplynutím lhůty šesti měsíců od jeho odevzdání obci, je vlastník zvířete povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním zvířete vznikly.

Kdo si ponechá nalezené zvíře (opuštěné nebo toulavé zvíře), vystavuje se možnosti postihu podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, nebo podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění. Kdo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby, bude postižen za přestupek proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích. Kdo si ponechá opuštěné zvíře, jehož hodnota je vyšší než 5000 Kč, může se dopustit trestného činu zatajení věci podle § 254 trestního zákona. Potrestán bude ten, kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem.

III. Zraněná volně žijící zvířata – handicapovaná zvířata

Podle § 3 písm. f) zákona na ochranu zvířat se handicapovaným zvířetem rozumí volně žijící zvíře, které je v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně či trvale neschopno přežít ve volné přírodě. V případě handicapovaného zvířete se vždy musí jednat o jedince volně žijícího druhu a zároveň o zvíře, které z různých příčin (např. poranění, nemoc, vyhladovění, úhyn matky) není schopné samostatné existence v přírodě. V praxi dochází často k záměně handicapovaných zvířat s toulavými zvířaty v zájmových chovech (psi, kočky, slepice, ovce apod.).

Zásady první pomoci handicapovaným zvířatům viz Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat „Pomoc zvířatům z naší přírody v nouzi“, které je k dispozici na webové adrese www.oz.mze.cz.

Poradit by v případě nálezu handicapovaného zvířete měly příslušné orgány veterinární správy, odbory životního prostředí krajských úřadů a obecních úřadů, Český svaz ochránců přírody, orgány Policie ČR a obecní či městské policie. Viz adresář subjektů zabývajících se ochranou zvířat, který je k dispozici na webové adrese www.oz.mze.cz.

V případě nálezu handicapovaného zvířete doporučujeme obrátit se na záchrannou stanici nebo kontaktovat některou zoologickou zahradu. Není vhodné se s nalezenými volně žijícími zvířaty obracet na útulky určené pro psy a kočky, neboť nejsou vybaveny k péči o tato zvířata.

Péče o handicapovaná zvířata může být poskytována v záchranných stanicích i mimo tyto stanice (např. jednotlivými fyzickými osobami), s výjimkami, které upravují jiné právní předpisy, viz níže.

Záchranná stanice je podle novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zařízení, které zajišťuje komplexní péči o živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů.

Podmínky péče o handicapovaná zvířata upravuje § 14b zákona na ochranu zvířat. S tímto ustanovením se musí seznámit a dodržovat ho každý, kdo hodlá poskytovat péči handicapovanému zvířeti. Otázky související s péči o zraněná volně žijící zvířata jsou dále upraveny zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. V průběhu roku 2009 vydá Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí vyhlášky, které budou podrobněji upravovat podmínky péče o handicapovaná zvířata.

IV. Ponechání zvířete v uzavřeném bytě

Orgán nebo jiná osoba, která provádí zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet, je povinna se ujistit, že v bytě nebo jiném prostoru nezůstane živé zvíře, které by mohlo být týráno v důsledku omezení jeho výživy a napájení. Pokud zjistí, že takové ohrožení existuje, neprodleně to oznámí příslušnému obecnímu úřadu nebo úřadu městské části. Tento úřad bezodkladně zajistí zvířeti potřebnou péči, popřípadě je za tímto účelem umístí do náhradní péče; účelně vynaložené náklady spojené s touto péčí hradí stát. Vlastník zvířete je povinen nahradit státu náklady, které byly vynaloženy na úhradu nákladů spojených se zajištěním náhradní péče o zvíře (§ 25 odst. 6 zákona na ochranu zvířat).

V. Na který orgán se obrátit při podezření na týrání zvířat nebo při podezření na jiné porušení zákona na ochranu zvířat

 Příslušné orgány veterinární správy – tedy Krajské veterinární správy – vykonávají dozor nad dodržováním povinností v oblasti ochrany zvířat. Zjistí-li, že dochází k týrání zvířat nebo k jinému porušení zákona na ochranu zvířat, informují obec, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Policii ČR, aby mohlo být zahájeno řízení. Příslušní odborní pracovníci veterinární správy posoudí, zda skutečně dochází k týrání zvířete, proto je vhodné obrátit se v případě podezření na týrání zvířat nebo na jiné porušení zákona na ochranu zvířat nejen na obec či orgány Policie ČR, ale také na ně. Upozornit na týrání zvířat příslušné orgány veterinární správy je vhodné také proto, že na návrh příslušného orgánu veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím nařídit zvláštní opatření (§ 28a zákona na ochranu zvířat), tedy nařídit odebrání týraného zvířete, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav, nařídit snížení počtu hospodářských zvířat, včetně jejich usmrcení, nebo nařídit chovateli pozastavení činnosti, při které dochází k týrání zvířat.

 Obecní úřady obcí s rozšířenou působností projednávají přestupky a správní delikty na úseku ochrany zvířat a ukládají pokuty chovatelům podle zákona na ochranu zvířat, a to v případě, kdy dojde k porušení povinností stanovených zákonem na ochranu zvířat nebo stanovených vyhláškou, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.

 Obce projednávají porušení obecně závazných vyhlášek, které vydaly na základě zákona na ochranu zvířat, a ukládají za taková porušení pokuty.

 Orgány Policie ČR se zabývají případy, kdy je podezření, že došlo k trestnému činu týrání zvířat podle ustanovení § 203 trestního zákona, popřípadě k dalším trestným činům, které souvisejí s ochranou zvířat.

VI. Závěr

Blíže k problematice úniku zvířat a jeho postihu, k otázkám toulavých a opuštěných zvířat, k aplikaci § 135 občanského zákoníku (vlastnické právo k toulavým a opuštěným zvířatům) viz stanoviska Ústřední komise pro ochranu zvířat a vyjádření Ministerstva zemědělství, odboru živočišných komodit – webová adresa www.oz.mze.cz.

Tato informace Ministerstva zemědělství není právně závazná a Ministerstvo zemědělství ji vydalo s vědomím, že výklad právních předpisů je v České republice oprávněn provádět pouze soud. Vyjadřuje však odborný názor Ministerstva zemědělství na tuto problematiku, a to podle právního stavu ke dni jeho zpracování.

 
Ing. Jiří Machek
ředitel odboru živočišných komodit, MZe