Nabízí se nám změny k lepšímu? Osmdesát procent voličů bude pro. Že většina z nich neví, jaké změny konkrétně by to vůbec mohly či měly být? A nikdy to ani vědět nebude? Nevadí. Zvolení funkcionáři i politikové jsou totiž ničemní, hamižní a neschopní…“ I v komorovém předvolebním čase stojí určitě za to připomenout varování, směřující ke klasickým projevům potenciálních kandidátů deklamujících hlasitě vůli zapojit se nezištně do práce ve prospěch celku, případně do ní vnést neupřesňovaná pozitiva jako kýžený pokrok, semknutí, změnu či novou dynamiku, a tak dále a tak podobně. Občas to vypadá, že se snad budu muset jménem představenstva omluvit členské základně, že dosavadní vedení Komory si po léta nevšimla, že už vymizely partikulární zájmy veterinárních lékařů působících v oblasti malých domácích zvířat a faremních zvířat, státních veterinárních lékařů a kolegů z akademického prostředí a vůbec se nesnažila veškeré kolegy semknout a sjednotit; že dosavadní vedení Komory nereflektovala oblast vzdělávání a zanedbávala lobbování v oblasti lékové politiky. Nejspíše také za to, že nesemkla a nesjednotila veškerou veterinární službu. Z dalších statí vyplývá, že snad bude nutná omluva i za trvalé odmítání komunikace se členy jednotlivých okresních sdružení a zejména také omluva za dosavadní kladení překážek mladým kolegům, kteří se do práce v orgánech Komory vždy vehementně hlásili. S určitým pobavením sleduji zvýšenou publikační aktivitu takovýchto „kouřových clon“; a nejvíc ze strany těch, kteří bezesporu měli možnost podílet se výrazně na tvorbě profesní politiky. A to daleko dříve a déle než zrovna v komorovém předvolebním čase roku 2009. Přesto této možnosti z takového nebo onakého důvodu nevyužili… V praktické rovině každodenní komorové činnosti však záleží daleko více než na velkých a líbivých slovech kvality jednotlivých kandidátů na: a) objemu volného času, který je ten nebo onen kolega práci v orgánech Komory schopen a ochoten obětovat; b) na jeho celkovém životním přehledu, povědomí o profesní politice, případně znalosti jazyků a komunikačních dovednostech; c) ale především také na osobních povahových vlastnostech se schopností bezkonfliktní souhry v kolektivu vedení, což většinou odráží dosavadní osobní historie. Ať již jen jeden nedostatek nebo jejich kombinace ve zmíněných oblastech může být u některých – byť jinak vesměs výrazně hlasitě se projevujících – kolegů negativně určující. Jako drobnou pomůcku by snad bylo možné doporučit dát hlas těm kolegům, které osobně známe a s kterými bychom případně neváhali působit ve stejné praxi anebo – aniž bych chtěl jakkoliv trivializovat – s nimi například neváhali prožít dovolenou. Jsme relativně malá profese, kde s trochou nadsázky „každý zná každého“. Zopakuji proto na tomto místě svoji prosbu, kterou jsem již vyslovil na minulé schůzi představenstva Komory: „nedopusťme, aby kouře z předvolebních ohňů oslepovaly příliš“; naše současná národní politická scéna určitě není pro politiku profesní a nadcházející komorové volby ideálním příkladem. Občasná volání po efektivním a manažerském vedení Komory jsou pro voliče bezpochyby velmi líbivá. Doufejme, že většina voličů si však naplno uvědomuje, že vedení naší profesní asociace je vedením kolektivním. A členy orgánů nevybírá personální agentura ani prezident či viceprezident, ale volič sám. Ale je to opravdu podle onoho a), b) a c) výše? Pouze tolik k proklamovaným touhám po změně, pokroku a nové dynamice… Přál bych členské základně, aby se jí v následujících volbách podařilo zvolit zástupce, kteří budou schopní rychlých, kompromisních a praktických rozhodnutí, bez extrémních osobních ambicí, bez nesmiřitelných slov, obrovských programových koncepcí a bez aspirací na revoluční zásahy, ohlašované „pro dobro celku“. Ještě se v historii nestalo, že by se takovéto věci nevymstily.
|