Koulení pod státním dozorem

Po dvouměsíční přestávce se sešli členové plzeňského sdružení KVL ČR na svém oblíbeném koulování. Tentokrát jsme toto setkání pojali edukativně, neboť váženými hosty byli MVDr. Pavel Brož, vrchní inspektor ekologie, vedlejších živočišných produktů a léčivých přípravků, z místně příslušné Krajské veterinární správy pro Plzeňský kraj a z detašovaného lounského pracoviště ÚSKVBL Brno MVDr. Lenka Koutecká. Tito vážení hosté nás obeznámili stručnou prezentací s povinnostmi veterinárních lékařů vyplývajícími ze zákona o léčivech. Osvětlili nám okruhy, na které by měl být praktický veterinární lékař připraven, pokud bude u něho provedena úřední kontrola používání veterinárních léčiv. Obeznámeni jsme byli s rozdělením veterinárních léčivých přípravků podle výdeje a používání, výjimkami z registrace povolovanými jednotlivými institucemi (ÚSKVBL, SVS ČR), postupy při použití léčivých přípravků, které nemají registraci na našem území v případě ohrožení zdraví či života zvířete. Stručně jsme byli zasvěceni do zásad používání, předepisování a výdeje veterinárních léčivých přípravků, do postupů používání léčivých přípravků u nepotravinových zvířat při poskytování veterinární péče. Nejvíce diskutovaným tématem byly záznamy vedené o použití, předepisování, evidenci, uchovávání a výdeji léčivých přípravků soukromým veterinárním lékařem. Detailně jsme byli seznámeni se zásadami, které musíme respektovat při záznamech o kontrole podmínek uchovávání léčiv. V průběhu chutného občerstvení jsme diskutovali na přednášená témata a vyjasňovali jsme si povinnosti pro nás vyplývají, ze současné platné legislativy. Po vyčerpávající diskusi se naše společenství rozdělilo na tři tábory: koulaři – ti šli koulet, pivaři – ti ohnivě diskutovali na témata, která nás nejvíce pálí, a diskutéři – kteří kolegyni Kouteckou podrobili palbě otázek souvisejících se specifickými problémy používání léčiv na jednotlivých veterinárních pracovištích. Osobně jsem se stal aktivním návštěvníkem všech táborů a poslední koulaře jsem vyprovodil do vlahé noci, za svitu hvězd s povzdechem: „Jak by tu bylo krásně, kdyby tu nebyly ty z……ý zákony.“

Druhý den ráno jsem usilovně přemýšlel, jak se z této šlamastiky dostat ven, a svoji činnost zefektivnit tak, abych případné kontroly přežil bez ztráty kytičky. Problémy, které mi leží v hlavě, jsou následující: dokumentace v souladu se zákonem o léčivech se uchovává po dobu pěti let, teploměr v lékárně, maximominimální teploměr v lednici, evidence použitých léčiv.

Pokud bych respektoval pětiletou archivaci, budu si muset pronajmout archiv, protože jinak se ve svém skladu léčiv a dokumentačním archivu nepohnu. Stále mi není jasné, proč bych měl pět let archivovat záznamy o lécích, protože při podrobném studiu dodacích listů jsem nenarazil na léčivý přípravek, který má datum s pětiletou exspirací. Logiku věci by mělo asi znění zákona, kde bude uvedeno, že jsme povinni archivovat dokumenty o použití léčiv pouze po dobu jejich exspirace prodlouženou o dvojnásobek uvedené ochranné lhůty. Protože při dokumentační kontrole použití léčiv by se měla kontrolovat především data expirace a následná doba ochranné lhůty. Dvojnásobek ochranné lhůty by měl být brán jako rezerva pro případné nežádoucí účinky léčiv.

Teploměry pro použití v lékárně a maximominimální v ledničce by byl určitě smysluplný prezent od KVL ČR nežli ručník, tričko, propiska s logem KVL ČR. Jako přínos pro členy KVL ČR bych přivítal od KVL ČR hromadný nákup tzv. dataloggerů. Dataloggery slouží ke snímání teplot a ukládání naměřených hodnot na paměťové médium. Je to taková malá krabička, která podle nastavení snímá teplotu v určitých časových intervalech, a pak je schopna graficky zobrazit tyto hodnoty. Při hromadné objednávce by se dala usmlouvat určitě nižší cena a stačila by pouze jedna instalace softwaru, kterou by obsluhoval zodpovědný pracovník tzv. oddělení služeb pro členy KVL ČR. V popisu práce by tento pracovník měl za úplatu zasílat buď v tištěné formě, nebo na paměťovém médiu záznamy teplot datalongeru konkrétního veterinárního lékaře – člena KVL ČR. Za tuto službu by zaplatil člen KVL ČR poplatek, který by zajistil samofinancování této služby. Pro mě by to znamenalo určitě úsporu času, protože nebudu muset každý den zapisovat teploty v lékárně a v lednici. Pro chod mé ordinace stačí pohled na kontrolní teploměr, který mi sdělí, při jaké teplotě skladuji léčiva. Kontrolní orgány by měly k dispozici záznamy v přehledné formě splňující požadavky platné legislativy především v situaci, kdy je povinna prošetřit případy nežádoucích účinků veterinárních léčiv. Alarmující by byl určitě příklad, kdy po aplikaci vakcíny dojde ve velkochovu k úhynu očkovaných zvířat. Majitel by se určitě dožadoval úhrady za ztrátu způsobenou vakcinací. V tom případě se všechny zúčastněné strany budou snažit z této nepříjemné záležitosti vyvinit. Od výrobce, distributora, přepravce až po veterinárního lékaře, kteří vakcíny skladovali a manipulovali s nimi. Těžko by se asi vyvinil praktický veterinární lékař s umolousaným sdělníčkem se záznamy teplot, které jsou čitelné pouze jemu a znalci písma údolí řeky Eufrat. KVL ČR by svým členům poskytla službu, která nám umožní konečně se věnovat tomu, čemu rozumíme a co nás baví – „léčit a uzdravovat“ a ne „měřit a zapisovat“.

V oblasti evidence léčiv by měla KVL ČR podpořit vývoj softwaru pro veterinární lékaře, který by splňoval požadavky zákona o lécích formou školení, veřejného připomínkování těchto programů, případně podpořit vývoj programu umožňujícího rychlou dosledovatelnost použitých léčiv s minimálními požadavky na počítačovou gramotnost uživatele.

Snad výše uvedené myšlenky padnou na úrodnou půdu v období předvolebních slibů a hledání jasné koncepce, smysluplnosti a nepostradatelnosti naší komory jako stavovské organizace chránící zájmy svých členů.