Pozvánka – XVIII. Sněm Komory veterinárních lékařů České republiky

Tiskovou zprávu rozesílá: EURO P.R. s.r.o.
European Marketing & Media House, 533 53 Pardubice – Semtín
Tel./fax: 466 611 139, 777 100 388, e-mail: europr@europr.cz

POZVÁNKA – XVIII. SNĚM KOMORY VETERINÁRNÍCH LÉKAŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY

Vážení kolegové, novináři,

dovolujeme si Vás jménem prezidenta Komory veterinárních lékařů České republiky MVDr. Karla Daniela

pozvat na

XVIII. sněm Komory veterinárních lékařů ČR,

který se uskuteční

v sobotu 12. září 2009 od 13 hodin v hotelu Dvořák, Tábor (http://www.orea.cz/dvorakta/).

Jako čestní hosté XVIII. sněmu vystoupí:

Dr. Tjeerd Jorna – prezident Světové veterinární asociace / World Veterinary Association

Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc. – rektor Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

doc. MVDr. Milan Malena, Ph.D. – ústřední ředitel Státní veterinární správy ČR

MVDr. Jiří Bureš – vedoucí sekce Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv

prezident ČMKÚ MVDr. Lubomír Široký a ředitelé některých krajských správ SVS ČR

Na programu XVIII. sněmu bude především vystoupení prezidenta Světové veterinární asociace, dále korespondenční volby do orgánů komory nebo návrh rozpočtu KVL ČR na rok 2010.

Rozhovor, který Dr. Tjeerd Jorna poskytl Evropským novinám

„Zdraví zvířat a veřejné zdraví nelze v dnešním světě oddělovat,“

říká Tjeerd Jorna, předseda Světové veterinární asociace.

Tjeerd Jorna vystudoval v letech 1967 – 1974 veterinární obor velkých zvířat na univerzitě v Utrechtu. Poté pracoval 16 let na veterinárním středisku v Bovine. Od roku 1990 byl tajemníkem Nizozemské asociace veterinárních lékařů a v letech 2003 – 2007 byl prezidentem Federace veterinářů Evropy. V roce 2008 byl zvolen předsedou světové veterinární asociace. Je předsedou Světové veterinární asociace WVA.

Jakým způsobem spolupracuje WVA s Komorovou veterinárních lékařů ČR?

Spolupráce s českou Komorou veterinárních lékařů byla doposud velmi úzká, její prezident byl po tři období členem Rady WVA se spoustou podrobných informací o její činnosti a společných zájmech. Pro mě samotného je výzvou jak dostat informace o Světové asociaci až dolů – k jednotlivým veterinářům. Vedení jednotlivých asociací či komor o ní přinejmenším něco ví, ale bezpochyby spousta veterinárních lékařů nemá ponětí o existenci WVA. Je na vedení národních asociací či komor posouvat tyto informace ke svým členům. To je samozřejmě náročné, protože jazykem WVA je pouze angličtina. Já sám se neustále snažím zlepšovat komunikaci s členskými národními asociacemi i s oborovými asociacemi specialistů.

Co považujete za svůj největší úspěch v roli prezidenta WVA?

Hlavním úspěchem by bylo daleko větší zviditelnění WVA jako vedoucí veterinární globální asociace, a to pro veterináře i u veřejnosti obecně. Úspěchů tohoto druhu nelze dosáhnout za jeden rok. Doposud se to zdá se daří v Evropě, Severní a Jižní Americe, částích Asie a Austrálii. V září se setkám s veterináři v Africe. Doufám, že moje sdělení jejich představitelům se dostane až k jednotlivým členům. Za doposud velký úspěch považuji dobré vztahy s ostatními globálními asociacemi i se Světovou organizací veterinárních lékařů malých zvířat – největší světovou oborovou veterinární organizací. Postup podle strategického plánu pokračuje, ale takovéto záležitosti vyžadují především čas. Mám také spoustu kontaktů s veterinárními asociacemi, které nejsou členy WVA. Problém pro řadu z nich jsou členské příspěvky. Podle mého názoru by však peníze či dostupnost prostředků neměly být faktorem, který nás rozděluje. Zde musíme najít východisko.

V současné době se stále začíná hovořit o hrozbě prasečí chřipky. WVA by jistě měla mít nejaktuálnější a nejpřesnější informace. Jaká je tedy skutečná situace? Co v této situaci mohou udělat veterináři? Samozřejmě nové onemocnění je vždy tématem pro media. Veřejnosti se dostává množství věrohodných informací, ale také řada nesmyslů. WVA, či veterináři, zde nemají hlavní slovo, protože se nejedná o onemocnění zvířat. Silně nesnáším termín „prasečí chřipka“, ale ani slovní spojení s Mexikem není úplně na místě. Jako odborníci mluvíme o chřipce A/H1N1. V době, kdy se na toto téma začalo hovořit, jsem vystupoval na velkém kongresu Veřejné zdraví v Istanbulu a měl jsem nějaký komentář na rozhlasových stanicích. Jedná se o lidské onemocnění a hlavní hlas zde má Světová zdravotnická organizace WHO. Naše úloha začíná při přenosu na zvířata, tak jako se stalo v Kanadě. A ve všech případech se snažíme vydávat pouze realistické informace. Opravdové nebezpečí závisí do značné míry na zemi – či na prostředí – v němž se nacházíte. Dobře, může jít o pandemii se širokým rozšířením, ale doposud je to jen docela mírná chřipka s úmrtností méně než 0.5 %. Hrozbou mohou být okolnosti – sezóna – s kombinací sezónní chřipkové vlny a vlny této nové chřipky. Pro léčbu jsou k dispozici antivirotika s přiměřeně dobrou účinností a pro prevenci bude velmi brzy vakcína. Rolí veterinářů je odpovídající kontrola chovů, vigilance a včasné varování v případě přenosu viru od lidí na zvířata.

Ve světě se objevila nemoc šílených krav, prasečí chřipka…nemoci, ze kterých mělo mnoho lidí na celém světě velké obavy. Jaká je současná situace? Má svět i nadále mít obavy z těchto zákeřných nemocí? Jak se dá proti nim bojovat? Co pro to dělá WVA?

Protože media ráda přináší špatné a senzační zprávy, je samozřejmě mnoho lidí v případě nového onemocnění vyděšeno. Odborníci mívají a veřejně vyjadřují různé zkušenosti a různé názory nebo na začátku nemají k dispozici dostatek informací, aby mohli předvídat nejrůznější scénáře. Tehdy media přebírají nejhorší varianty a později, už když jsou fakta známa, lidé zůstávají vyděšení. I zde je hlavní motto Jeden svět – Jedno zdraví; a veterináři i humánní lékaři musí zvládat zoonotická onemocnění společně. Základem zůstává správná diagnostika, odpovídající monitoring a systémy prevence. Samotný zásah může být léčebný, preventivní pomocí vakcinace či tlakem na eradikaci onemocnění. A zde není zděšení veřejnosti na místě. V případě nemoci šílených krav, ptačí chřipky a dalších onemocnění monitorovací a kontrolní systémy fungují a úmrtí nebylo zdaleka tolik, jak bylo lze předpokládat. Ve většině zemí světa provádí monitoring vládní organizace na základě mezinárodně přijatých metodik OIE a WHO. V tomto systému je role WVA především šíření množství informací ať již pomocí tištěných nebo elektronických medií, ale podle mého názoru tyto informace ne vždy dosáhnou k jednotlivým veterinářům v terénu či k veřejnosti obecně.

Když opustíme oblast nemocí, jaké jsou největší úkoly, se kterými se WVA potýká? Co je v současné době hlavním tématem?

V současné době je nejširší agendou WVA veterinární vzdělávání – nezbytný předpoklad vysoké kvality výkonu profese. Systém osvědčování musí veřejnost přesvědčit, že produkty živočišného původu jsou bezpečné. Dalším významným bodem je součinnost veterinární profese; dnes celosvětově pouze polovina zemí má veterinární profesní asociaci nebo komoru.

Když se zaměříme na veterinární lékaře jako na profesi. Jaké je současné postavení veterinární profese v globální vesnici? V České republice například dochází k úbytku vzdělaných lidí – „mozků“.

Veterinář hraje bezpochyby centrální úlohu ve vztahu mezi zvířaty, chovateli a veřejností. V globální vesnici je „veterinář“ multidisciplinární institucí s hlavním cílem – zmíněné Jedno zdraví. Oblasti aktivit jsou vždy hlavně zdraví zvířat, jejich welfare a veřejné zdraví. Tyto oblasti nelze oddělovat. Tam, kde 80 % infekcí lidí pochází od zvířat, je k dosažení „Jednoho zdraví“ nezbytností spolupráce veterinární a zdravotnické profese. Zdravá zvířata = zdraví lidé. A pro zdraví zvířat je odpovídající welfare nezbytnou podmínkou. V rozvojových zemích vidíme, že na tato základní fakta začínají přicházet. Zdravá zvířata znamenají zdravé potraviny a odpovídající stupeň „veřejného zdraví“. Samozřejmě na některých kontinentech politické konfliktyčiválečnékonflikty působí v tomto smyslu doslova protichůdně.

Jaký je váš názor na volný trh ve spojitosti s bezpečností potravin. Má volný trh vliv na jejich kvalitu?

Otázka volného trhu potravin ve vztahu k jejich bezpečnosti je velmi komplexní. Potraviny jsou produkovány po celém světě a exportovány takřka do všech zemí. Nejsem přesvědčen, že ve všech potraviny produkujících zemích jsou veterinární služby na takové úrovni, aby zajišťovaly odpovídající certifikaci.Totojehlavnírizikopro bezpečné potraviny. Aniž chci jmenovat konkrétní země, můj názor je, že bychom měli vědět, kde úroveň veterinárního vzdělávání nesplňuje základní požadavky, a tím je kvalita výkonu veterinární profese diskutabilní. Veterináři ve faremních praxích a v hygieně, stejně jako veterinární kontrolní instituce musí mít vzdělání k zajištění bezpečnosti potravin. WVA zde musí přispívat k analýze, kde je veterinární vzdělání nedostatečné. Také OIE je zneklidněno kvalitou veterinárního vzdělávání v některých zemích. WVA a OIE nyní na tomto problému spolupracují. příkladem je říjnová globální konference (12-14 října v Paříži) pro děkany veterinárních fakult s titulem “Evolving veterinary education“.

V minulosti také došlo díky volnému obchodu k několika protestům ze strany zemědělců, kteří se bouřili především kvůli nízkým cenám masa či mléka. Myslíte si, že protesty zemědělců jsou oprávněné? Jak vnímáte tuto problematiku?

Při vědomí toho, že v příštích 30-40 letech se potřeba bílkovin živočišného původu zvýší o 50%, bezpochyby potřebujeme určitou ochranu výrobců produkujících kvalitní potraviny. Jakým způsobem, je odlišné světadíl od světadílu. Pokud farmář nepokryje náklady, za které vyrábí mléko, maso a vajíčka, musí skončit. Počet farmářů v množství rozvinutých zemí se snižuje a rozvoj zemědělství ve třetím světě nestačí pokrýt světovou potřebu potravin. Také distribuce potravin je velmi nerovnoměrná. Dostat zemědělství na takovou úroveň, aby většina zemí byla ve výrobě živočišné bílkoviny soběstačná, může trvat nekonečně dlouho. A v této perspektivě, ačkoliv tato záležitost je velmi komplexní, jídlo by nemělo být předmětem soutěže. Také obchod má v tomto smyslu velký díl odpovědnosti svou orientací vesměs na čistý zisk. Z mojí domovské země mám následující zkušenost: pokud farmáři z důvodu vypuknutí onemocnění zvířat ukončí činnost – dopadu na veterinární profesi se nelze vyhnout. Ale nejen na ni. Poptávka po veterinárních službách u faremních zvířat se snižuje stejně jako zájem o ni ze strany veterinářů, a to přináší zejména ve venkovských oblastech problémy s monitorováním a kontrolou nejen nových onemocnění, ale také bezpečnosti potravin. A zde může následovat katastrofa.

Co očekáváte od světového veterinárního kongresu v Praze v roce 2013?

Moje očekávání ve vztahu ke Světovému veterinárnímu kongresu v r. 2013 v Praze souvisí také s oslavami 150. výročí WVA. Tím se liší od dřívějších kongresů. Doufám, že bude možno propagovat WVA jako vedoucí světovou veterinární asociaci a prezentovat novinky z oblasti zdraví zvířat, welfare a veřejného zdraví. Na „politickou“ část kongresu samozřejmě pozveme další globální organizace jako OIE, FAO, WHO a další. Odborně orientované sekce budou ve spolupráci s globálními oborovými asociacemi. Myslím, že na kongresu v roce 2013 musíme dostat na místo množství oborových specialistů, jinými slovy většinu veterinární profese. Takový kongres bude i pro sponzory atraktivní.