Úvodník – MVDr. Ondřej Rychlík

Stejně postupuji i v klinické praxi. Nedělá mně nejmenší potíže říct klientovi: „Nevím.“ Nevím. Zjistím. Nebo se o to aspoň pokusím. Jsem duší liberál, nijak jsem neustoupil od svých liberálních zásad a ani mě k tomu nikdo a nic nenutí. A to jak v životě občanském, tak profesním. Ano, jsem stále zastáncem nepovinného členství, volného vzdělávání atp. Nejsem však žádný revolucionář, plně respektuji zásady kolektivního rozhodování, demokratickou diskusi a vždy se snažím být loajální ke sboru, jehož jsem členem. Chci uvážlivě postupovat ve všech věcech, které ovlivňují život soukromých veterinárních lékařů, opatrně zvažovat všechny možné souvislosti a nedělat žádná ukvapená rozhodnutí a závěry. Rád budu spolupracovat se všemi partnery, s každou institucí i jednotlivci, kteří budou mít shodný, či obdobný cíl – zlepšovat život veterinárním lékařům. A když ne zlepšovat, tak alespoň neškodit. Tradičními partnery pro spolupráci jsou SVS ČR, naše alma mater, ostatní – zákonem dané profesní komory doma a samozřejmě profesní organizace veterinářů v zahraničí, zejména u sousedů. V těchto institucích je největší potenciál pro spolupráci a já prosím každého, kdo může, aby pomohl tento potenciál využít. Uvědomuji si, že ne vždy musí být naše zájmy shodné. Jistě budeme nadále narážet na různé kontroverze. Například s Českou lékárnickou komorou nás pojí mnoho společných i celospolečensky důležitých zájmů. Jistě se shodneme na nutnosti efektivního systému distribuce a výdeje léčiv, který bude chránit pacienty. Neshodneme se však třeba na účelnosti jednotného systému distribuce humánních a veterinárních léčiv. Úplně ve všem se nemůžeme shodnout s nikým. Kdyby tomu tak bylo, musela by naše Komora splynout s jinou institucí. Nemyslím si, že je špatné zachovat si autonomní postoj ve věcech, na které máme odlišný pohled a odlišné zájmy. Naopak, tam kde tomu tak je, autonomní stanovisko veřejně prezentovat, v jeho prospěch argumentovat a pokusit se jej obhájit. Nemá cenu si zastírat, že odlišné zájmy, či přinejmenším jiné priority mají různé skupiny veterinárních lékařů i uvnitř naší Komory. Typickým příkladem je „rozvírání nůžek“ mezi kolegyněmi a kolegy „malých“ a „velkých“ praxí. Pro prvně jmenované je např. vztah Komory a SVS bezvýznamnou záležitostí, která jejich životy ovlivňuje minimálně, pro druhé je velmi důležitý. Pro prvně jmenované je problematika vzdělávání alfou a omegou, pro druhé je jen jednou z důležitých agend.

Komora je docela pestré společenství lidí různých názorů. Různí kolegové mají různé zkušenosti, různé preference, a pravda, i různé předsudky. Představenstvo je, nebo by aspoň být mělo, reprezentantem této „různosti“. Na hodnocení – po prvním setkání – je samozřejmě ještě brzy, ale zdá se mně, že nacházet shodu se přeci jen bude dařit. Držte nám palce.

Zdraví