Reakce na článek

Formou rozhovoru redaktora Lukáše Rytiny s vedoucím odboru Českomoravské společnosti chovatelů, a. s., Ing. Petrem Pytlounem jsou na str. 6 tohoto časopisu chovatelé nabádáni, jak ušetřit náklady na veterinárního lékaře.

Ing. Pytloun v závěru článku nabádá chovatele, aby svého veterináře oslovili a přesvědčili ho, že v rámci trojstranné dohody bude už další objednávky léčiv směrovat na Hradišťko.

Na rozdíl od Ing. Pytlouna se nedomnívám, že veterinární lékaři, zvyklí žít především z marží a bonusů získaných prodejem léčiv chovatelů, jsou mnozí!

To by znamenalo, že v takovém chovu se léčiv používá značné množství – tedy v chovu je zhoršený zdravotní stav. Tento chov z důvodu takto zvýšených nákladů patrně v současné i budoucí konkurenci neobstojí a skončí. A s ním skončí i takový veterinář. Pochybuji, že by se chovatel se svým veterinářem nedohodl na rozumných obvyklých cenách za léčiva. Je totiž svobodný ve výběru praktického veterinárního lékaře.

Zároveň nevidím důvod, proč by praktický veterinární lékař, po dohodě s chovatelem, nemohl prodat spolu se svými znalostmi a dovedností i léčiva potřebná k léčbě zvířat. Naopak, druhou stranou této mince je, podle mého soudu, snaha (ČMSCH) praktického veterinárního lékaře co nejúplněji finančně kontrolovat a diktovat, kde a jaká léčiva má objednávat.

Pro praktického veterinárního lékaře může být důsledkem pokles jeho možností nezávislého rozhodování při léčbě zvířat.

Pro KVL ČR to, doufám, bude důvod k projednání, zda se nejedná – díky časopisu s celostátní dostupností – o kartelové ovlivňování trhu a distribuce léčiv v této republice (dále ÚOHS).

V rozhovoru redaktora Lukáše Rytiny s vedoucím odboru Českomoravské společnosti chovatelů, a. s., Ing. Petrem Pytlounem jsou čtenáři tohoto časopisu pobízeni k využití služeb distribuční společnosti Českomoravské společnosti chovatelů, a. s., v Hradištku, a to s cílem ušetřit náklady na veterinární léčiva.

Při uzavírání tzv. trojstranných dohod mezi chovatelem, praktickým veterinárním lékařem a distributorem léčiv Českomoravské společnosti chovatelů, a. s., v Hradištku může podle Ing. Pytlouna být chovatel přímým plátcem léčiv, a mít tak kontrolu nad výdaji za léčiva. Dominantní činností veterináře se tak má stát preventivní medicína aplikovaná plošně. Taková odborná veterinární činnost může být honorována např. paušálně, v předem dohodnuté výši. Navrhovaný způsob distribuce má být cestou k narovnání pokřivených vztahů, kdy mnozí veterináři jsou údajně dosud zvyklí žít z marží a bonusů za léčiva dodávaná chovatelům.

Za otevření tohoto tématu na stránkách chovatelského periodika je autorům bezesporu nutno poděkovat. A bylo by také výborné, kdyby věci podle představy Ing. Pytlouna i fungovaly. Veterinární lékaři by se – stejně jako například v Dánsku – nezabývali výdejem léčiv v navštíveném chovu, jednou měsíčně by podle zakotvené povinnosti chov navštívili, provedli nezbytnou diagnostiku, předepsali léčiva na následující měsíční období, dostali zaplaceno 1000 až 1400 dánských korun za hodinu takovéto „konzultační činnosti“ a na shledanou. Veterináři by neměli svůj běžný účet zatížen obrovskými pohledávkami – souvisejícími především s dodávkami léčiv pro hospodářská zvířata – bohužel vesměs řadu měsíců po splatnosti, nestarali by se valně kde, kdy a za jakých okolností bude veterinární léčivo pro určité zvíře či skupinu zvířat objednáváno, skladováno, převáženo, uchováváno, používáno a o jeho použití vedeny záznamy.

Je však česká chovatelská veřejnost na podobný systém připravena?

Fakturace veterinárních lékařů za odbornou činnost v chovech hospodářských zvířat zpravidla zahrnují sazbu za úkony, sazbu za léčiva a sazbu za cestovné. Na trhu veterinárních služeb si v České republice konkuruje více než 3000 praktických veterinárních lékařů. Ve své cenové politice někteří z nich akcentují složku úkonovou, někteří marže na prodávaných léčivech. Ceny, které chovatel platí za léčiva, jsou odrazem výše řečeného.

Avšak jediným racionálním zhodnocením nákladů na veterinární služby v chovu jsou celkové veterinární náklady na jednotku produkce; tj. na jedno prodané prase, či na jeden litr dodaného mléka. Bohužel však ani tato čísla nevyjadřují návratnost vynaložených nákladů. U výše hodnocených veterinářů je tato návratnost vesměs lepší. Toto je abeceda, kterou ovládá každý úsekový zootechnik. Předpoklad, že veterinární lékaři do chovů dodávají něco jiného nebo něco navíc, než chovatel poptává a objednává, je absurdní konstrukcí a svým způsobem urážkou nejen většiny praktických veterinárních lékařů, ale také množství chovatelů.

Dodávka léčiv je druhem služby.

Základními atributy této služby jsou: výběr produktů či sortimentní nabídka, termíny dodání, platební podmínky včetně ceny a dodatkové služby. Obávám se, že bohužel ani v jednom z těchto atributů neprokázala zatím distribuční společnost ČMSCH svoji výraznou konkurenceschopnost. Ponecháme- li stranou sortimentní nabídku v reálném čase a termíny dodání, stejně jako dodatkové služby, např. likvidaci nespotřebovaných či prošlých léčiv a prázdných obalů, a soustředíme se pouze na finanční aspekty dodávky léčiv, zjistíme, že přes krásná slova ani zde nově konstituovaná distribuční společnost příliš neobstojí. Deklarované nízké marže? Možná. Kdo to ověří? Ale co splatnosti a převod vlastnictví k dodanému produktu. Z politování nad tím, že málo chovatelů služeb distribuční společnosti ČMSCH dosud využilo, se dá odvodit, že i chovatelé pozorně čtou nabízené podmínky a „trojdohody“.

Pro množství veterinářů by bylo bezpochyby výborné, kdyby se koncept distribuční společnosti ČMSCH povedlo rozběhnout. Nezatěžovali by nadále svůj účet vysokými obraty za léčiva a obrovskými pohledávkami. Podle dostupných odhadů se celkové pohledávky veterinárních lékařů u chovatelů pohybují v současné době v částce vysoko přes jednu miliardu korun. Nedovedu si představit situaci, kdy by značná část z nich řekla: fajn, proč se nadále zabývat těžko dobyvatelnými pohledávkami. A obrátila se na své zákazníky s návrhem: uhraďte svoje dluhy a přejdeme na nový systém. Nebo začala hromadně realizovat svoje pohledávky postoupením, prodejem nebo jakkoliv jinak. Je distribuční společnost ČMSCH opravdu připravena začít podobným způsobem a v odpovídající výši pohledávek řadu měsíců po splatnosti „podržet“ či „zálohovat“ svoje potenciální odběratele, jako to doposud činí praktičtí veterinární lékaři?

Ani výrobci, ani distributoři, ani veterinární lékaři nemohou v reálném životě pracovat s nulovými maržemi a pokrývat náklady spojené s dodávkami léčiv „odkudsi odjinud“.

Veterinární služba v chovech hospodářských zvířat je jemným předivem vztahů odborných, finančních i osobních. Domnívat se, že na trhu prorazím nikoliv kvalitou služby, ale kalením vody mezi chovateli a veterinárními lékaři, je zpozdilé. Naprostá většina praktických veterinárních lékařů vychází velmi dobře se svými zákazníky – a jak také jinak, vždyť by nepoptávali jejich služby. Je škoda, že přístup prezentovaný Ing. Pytlounem a některými chovatelskými špičkami jakoby cíleně vrážel klín mezi veterinární lékaře a jejich zákazníky. Ale ku prospěchu čeho?

Pro velká chovatelská seskupení – významné zákazníky veterinárních lékařů i zavedených distribučních sítí – je aktivita distribuční společnosti ČMSCH stejně okrajová či bezvýznamná. Ti již výhodné individuální podmínky se svými dodavateli veterinárními lékaři i distributory dohodnuty a zavedeny dávno mají.

Na jedné straně je za současného stavu obchodního modelu distribuční společnosti ČMSCH naprostou iluzí domněnka, že využíváním jejích služeb lze významně zvýšit dostupnost veterinárních léčiv chovatelům; na druhé straně stojí za zaznamenání také – zvláště pro toho, kdo pracuje v terénu – naprosto absurdní úvaha, že zvýšením dostupnosti veterinárních léčiv chovatelům snížíme jejich spotřebu.

I právní stránka distribučního modelu vykazuje celou řadu významných otazníků. A to na straně chovatelů: podpisem „trojdohody“ se nelze zbavit odpovědnosti za zboží vyžadující zvláštní zacházení; tj. za podmínky objednávání, skladování, zacházení, používání, neškodné likvidace a vedení záznamů ve vztahu k veterinárním léčivům ve vlastnictví chovatele. Na straně veterinárních lékařů: zcela formální převzetí odpovědnosti za věc, která není mým vlastnictvím a jejíž používání nejsem v reálné situaci schopen kontrolovat. Ale i na straně distribuční společnosti ČMSCH: svérázný způsob využívání informací pocházejících z oblasti přenesených pravomocí při vedení registrů, tendence k ´nekalosoutěžnímu´ jednání, v určitých oblastech konflikt zájmů či otevřeně prezentované snahy směřující k monopolizaci.

Přál bych distribuční společnosti ČMSCH, aby postupně našla svoje místo na trhu, a to nabídkou služeb odpovídající kvality. A byla tak schopna ulehčit těm veterinárním lékařům, pro něž se pohledávky u chovatelů stávají někdy příliš těžkým břemenem.