Sněm KVL SR

Vážené kolegyně, vážení kolegové, Dne 21. 11. 2009 jsem se zúčastnil na pozvání MVDr. Ladislava Stodoly, prezidenta KVL SR, sněmu komory, nám asi nejbližší. Sněm se konal v pěkném, moderním kongresovém sále hotelu Palace v Novém Smokovci v překrásném prostředí Vysokých Tater, byť stále ještě – po pěti letech – značně zdevastovaných.

Večer před sněmem byl zasvěcen křtu publikace Ladislava Husára a kolektivu „Od zverolekárskych spolkov po Komoru veterinárních lekárov Slovenskej republiky 1876 – 2009“. Kniha je velmi pěkná, obsahem i polygraficky. Byla vydána v nákladu 1700 ks a pan prezident Stodola mně přislíbil, že kromě výtisku, který mi věnoval, dostaneme další výtisky pro naši Komoru. Samozřejmě jsem si hned vzpomněl na naše peripetie s Almanachem a musel jsem – rád – našim kolegům poblahopřát. Zejména první polovina knihy zpracovaná kolegou Husárem je i pro nás velmi zajímavá.

To se samozřejmě ještě nikdy nestalo. Není-li přítomna alespoň polovina, konstatuje se neusnášeníschopnou a od té chvíle platí minimálně hodinový odstup, kdy se koná jakési „druhé kolo svolání“ a pak se pak usnáší prostou většinou přítomných. Průběh jednání byl velmi podobný jednání našich sněmů. Jednání umně řídil člen prezidia MVDr. Novotný. Nejprve dal prostor standardním zdravicím a proslovům čestných hostů. Mezi ně jsem byl zařazen i já. Po poměrně obsáhlých proslovech některých svých předřečníků (ústředního ředitele SVS SR, rektora VŠV v Košicích, ředitele ÚŠKVBL v Nitře, prezidenta polské komory atp.) jsem chtěl nějak slovenské kolegy potěšit a zkrátil jsem svůj proslov na dvě minuty. Mám za to, že naše vztahy jsou natolik očividně přátelské, intenzivní a přitom naprosto bezkonfliktní, že jakékoliv opakování daného stavu by bývalo bylo pouze dalším zdržováním programu. Samozřejmě, tak jako u nás, i v Tatrách měli kolegové potíž s dodržováním plánovaného minutového harmonogramu. Předsedající si však bryskně poradil, dal odhlasovat zrušení přestávek, a tak mohl sněm jednat bez přerušení. Za představenstvo (prezidium) přednesl zprávu prezident. V úvodu vtipně ohlásil, že se rozhodl pro urychlení jednání sněmu zprávu, původně koncipovanou jako čtyřhodinovou, zkrátit na dvouhodinovou. Po spatřeném osmnáctihlase, druhá věc, která mě překvapila, byla zpráva disciplinární komise, která obsahovala výčet všech disciplinárních výroků nad „odsouzenými“. Napadlo mě, kdyby byla podobně prezentována zpráva naší čestné rady, museli bychom mít sněm alespoň třídenní. Na druhé straně, sankce – pokuty, ve zprávě oznámené, nominálně převyšují naše. Jinými slovy, pokuta 7000 eur na Slovensku proti 5000 Kč u nás. Další jednání už probíhalo bez mé účasti, neboť my – čestní hosté – jsme byli pozvání k separátnímu jednání s částí prezidia. Na něm jsme dohodli některé společné akce veterinárních komor Viszegrádu. Jako nejdůležitější musím uvést plánované společné zasedání prezidentů komor právě ve Viszegrádu v květnu příštího roku. Mimo to bylo domluveno zmezinárodnění některých sportovních aktivit. Kromě již na Slovensku organizovaných lyžařských závodů v Dolním Kubíně bude na Mazurských jezerech polskou komorou zorganizován závod jachet a já přislíbil povýšit na mezinárodní náš tradiční tenisový turnaj.

Zrekapituluji-li pocit z celého sněmu: Příjemné pobytí u přátel, kteří se znají, nemusí se diplomaticky přetvařovat a při rozloučení se už zase těší, až se uvidí příště.