Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Zabíjačka podle pravidel

  INFORMACE, ZPRÁVY, VÝZVY

Oběd
Zabít, uvařit a sníst,
je to kruté? Jsi si jist?
Kruté je umřít hlady,
a v poledne, a tady…

Právě v tomto ročním období nastává čas zabíjaček, je tedy dobré pohlédnout reálně na tuto v našich končinách tradiční praxi. Veterinární legislativa ji umožňuje, ale má to svá pravidla. Ta jsou prakticky léta stále stejná.

Veterinární zákon říká, že jatečná zvířata s výjimkou skotu včetně telat, koní, oslů a jejich kříženců a jelenovitých z farmového chovu mohou být poražena v hospodářství chovatele, jsou-li jejich maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele, to znamená, že splňují podmínky domácí porážky. V případě nějakých patologických či jinak podezřelých nálezů může chovatel požádat o veterinární vyšetření – prohlídku.

 

Vyšetření může ve zvláštním případě v rámci mimořádných veterinárních opatření nařídit místně příslušná veterinární správa, pokud by byla nepříznivá nákazová situace.

To znamená, že pro účely spotřeby v domácnosti chovatele je povoleno doma porazit prase a samozřejmě veškerou drůbež, ale i holuby a také například králíky nebo nutrie. Ale v rámci domácí porážky lze též porážet ovce a kozy. Pokud jde o některé nově chované druhy zvířat, například pštrosy, ti musejí být poráženi na jatkách, nikoli doma.

Pozor ale na pořádání „obecní zabíjačky“ jako „atrakce“. Za prvé, veřejné usmrcování zvířat není žádná atrakce a za druhé, pokud jde o argument, že jde o starou tradici, tak tento argument neobstojí. Navíc zákon takovýto pojem nezná. Zná pouze domácí porážku v hospodářství chovatele, přičemž maso a produkty jsou určeny k využití v jeho domácnosti, a pak porážku jen ve schválených zařízeních či závodech, a to jsou jatka.

Takže výroba tzv. zabíjačkových specialit za účelem uvedení do oběhu je možná pouze ve schválených prostorách (např. jatek) nebo v registrované prodejně (řeznictví). A uvést do oběhu (prodat nebo rozdat) lze v krajskou veterinární správou schváleném místě.

Pokud jde o přípravu pokrmů, to již není předmětem státního veterinárního dozoru, ale jiných kontrolních orgánů, například veřejného zdraví (hygienická služba). Všechny tyto aspekty musí při úmyslu pořádat nějakou „obecní akci s masem“ vzít v potaz organizátor, například obec.

 
Josef Duben,
tiskový mluvčí SVS ČR

Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz