Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Obama a nosorožci

  INFORMACE, ZPRÁVY, VÝZVY

Tento bulvární titulek k rozhovoru s MVDr. Milošem Štěpánem jsem zvolil záměrně, přestože má s tématem rozhovoru jen pramálo společného. S doktorem Štěpánem jsem se sešel v jeho kanceláři na královéhradeckém inspektorátu Státní veterinární správy především proto, že byl z české strany garantem velkého cestování bílých nosorožců do tajemné Afriky. Během setkání jsem pochopil, že by se našlo více témat, která by stála za rozhovor.

MVDr. Miloš Štěpán

 

Pane doktore, záměr stěhovat a samo stěhování, to obojí vyvolalo velký zájem médií i veřejnosti. Některé skupiny však obviňovaly ZOO ve Dvoře Králové ze všeho možného i nemožného. Od narušení pohody a welfare zvířat přes ohrožení jejich zdraví až po vývoz národního bohatství a obchod s ohroženými druhy.

Mohl byste pro kolegy veterináře shrnout podstatu věci?

Máte pravdu. Nedorozumění a dezinformace v tomto případě překročily běžnou míru a část veřejnosti spíš nedůvěřovala, než by chápala tuto významnou a nutnou akci.

Můžete to tedy uvést na pravou míru?

Severní varianta bílého nosorožce velkohubého prakticky vyhynula. Mimo Dvůr Králové jsou pouze dvě zvířata v kalifornském San Diegu a v přírodě byly v poslední době z letadla objeveny asi tři kusy na území Súdánu. A to je všechno. Poslední mládě se v našem ZOO podařilo odchovat v roce 2000 a v San Diegu žádné.

Nezdařily se ani pokusy o umělé oplodnění. Chtěl bych podotknout, že i tyto pokusy probíhaly v mezinárodním měřítku a inseminaci prováděli specialisté z Berlína. Lze tedy říci, že přestěhování zvířat do jejich přirozeného prostředí je posledním pokusem zachránit tento živočišný druh.

Rozumím. Z které strany vzešla tato iniciativa?

Je třeba si uvědomit, že každý ohrožený druh má svého garanta, tedy odborníka, který problematiku řeší v celosvětovém měřítku. Stejné to je i v tomto případě. Iniciativa přišla ze strany ředitelky a odborníků ze ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a již zmíněným garantem byla plně podpořena.

Bylo tedy rozhodnuto pro Keňu.

Nakonec ano. Ale rozhodování bylo poněkud složitější. V zásadě bylo možno nosorožce převézt do některé ze tří zemí. V úvahu přicházely Namibie, Tanzanie a Keňa. V úvahu byly vzaty všechny požadavky našich i zahraničních expertů. Pro Keňu rozhodl především fakt, že národní park Ol Pejeta leží ve výšce 1900 metrů nad mořem a teplotní podmínky v této nadmořské výšce jsou optimální. Noční teploty se celoročně pohybují mezi 6–10 °C a denní výjimečně přesáhnou třicítku. Významnou roli sehrát i fakt, že park je dobře chráněn proti pytlákům. Sám jsem při rozhodování výběr Keni podpořil.

Zúčastnil jste se již rozhodovacího procesu a poté jste byl i garantem samotného stěhování. Proč právě vy?

 

Především proto, že je to moje práce. Již šest let vykonávám v ZOO Dvůr Králové státní veterinární dozor, ale k úvahám o volbě destinace jsem byl přizván i proto, že mám s Afrikou osobní zkušenost. Dvakrát jsem po několik let pracoval v sousedním Somálsku a Keňu jsem několikrát navštívil pracovně a trávil jsem tam i dovolenou. Rovněž znalost jazyka zjednodušila komunikaci s keňskými úřady.

To je zajímavé a věřím, že se někdy dostaneme i k rozhovoru na toto téma. Ale zpátky k nosorožcům.

Z pohledu veterinárního dozoru bylo nutné v první řadě vypracovat exportní permit, tedy garantovat splnění podmínek, které vždy stanoví přijímající strana. V tomto případě nemají nakažlivé nemoci a jsou prosta ektoparazitů i endoparazitů. Toto vývozní povolení je nutným předpokladem, aby bylo možno začít připravovat samotný přesun.

Jaké požadavky pro vystavení permitu stanovila keňská strana? Můžete i odborněji, veterináři jistě porozumí.

Pokud se jedná o nakažlivé choroby, bylo pro keňskou stranu rozhodující, že zvířata přicházejí z regionu, kde se nemohla setkat především se slintavkou, tuberkulózou, brucelózou a podobně. Ektoparazité se v našich podmínkách u nosorožců prakticky nevyskytují. A ani endoparazity vzhledem k odčervování laboratorně zkoumaný trus neobsahoval.

Vše probíhá jako na drátkách, stejně jako při návštěvě amerického prezidenta. Jen ochranka chybí

 

Jednou z výhrad proti přesunu zvířat bylo i to, že přesun probíhá v zimních měsících, kdy zvířatům hrozí podchlazení apod. Jaký byl pro toto důvod?

To je právě jedno z těch velkých nedorozumění. Bylo rozhodnuto, že stěhování bude provedeno hned, jak to bude možné. Formality byly vyřízeny, takže to možné bylo. Roční doba na to neměla vliv. Z veterinárního hlediska jsme v tom neviděli problém a taky v tom žádný nebyl.

Ale přesto, když poletíme do Keni my, absolvujeme pár očkování, sbalíme pas a kreditní karty. U nosorožců to bude asi přece jen složitější?

Řekl bych, že naopak. Nosorožci nepotřebují kreditní karty ani zpáteční letenku. A v letadle místo pár sklenek whisky stačí injekce se sedativem.

Ale vážně. Trochu jsme je na to připravili. Několik týdnů procházeli při návratu z výběhu kontejnerem podobným tomu, kterým byli poté převezeni, aby se s tím seznámili. A potom už následoval samotný převoz.

Jak to tedy probíhalo?

Především, transportní kontejnery byly dřevěné a v každém byl umístěn pouze jeden nosorožec. To snižovalo možnost poranění na minimum a ve spojení se sedativy bylo zranění prakticky vyloučené. Chtěl bych připomenout, že celý transport ze ZOO v České republice až do národního parku v Keni probíhal za asistence dvou špičkových specialistů – veterinářů. Doktora Vahaly ze ZOO a doktora Merkela z Jihoafrické republiky, který již přestěhoval více než 300 nosorožců po Africe. Právě on rozhodoval o potřebě a dávkování sedativ během transportu.

Doprovázel jste tedy své svěřence až na letiště?

Ano. Kontejnery byly po dvou naloženy na kamión. Teploměry, které jsem nechal umístit dovnitř všech kontejnerů, ukazovaly 16 °C, přestože venku bylo minus deset. Na přílet letadla čekala zvířata v odletové hale při teplotě 20 °C a vnitřek letadla byl pochopitelně vyhříván. Svůj úkol jsem mohl pokládat za splněný.

Mluvíme spolu na začátku února, takže máme více informací. Jak se vašim svěřencům daří dnes?

 

V současnosti se nosorožcům daří podle slov Dr. Holečkové – ředitelky ZOO – dobře. Právě se vrátila z rezervace Ol Pejeta. Nosorožci mají každý výběh asi 30 x 30m a společný asi 1 ha a od 15. února bude výběh asi 5 ha. Jsou permanentně monitorováni pomocí vysílaček, které mají instalovány v rohu, a celý park je 24 hodin denně chráněn ozbrojenou stráží. Bez problému začali konzumovat trávu z africké savany. Pravidelně budou ošetřováni ektoparazitiky. Zejména klíšťata mohou přenést různé krevní parazitózy.

Zbývá už jen poslední otázka a odpověď na ní bude jistě zajímat každého, kdo o velkém putování bílých nosorožců třeba jen zaslechl.

Mělo celé to dobrodružství smysl? Podaří se v Africe nosorožcům vyvést mladé a zachránit druh? Co vy na to, pane doktore?

Jsem veterinář, ne jasnovidec. Ale že bych si to hrozně přál, o tom snad nikdo nepochybuje. Celá akce má však již dnes velký význam. Vzbudila velký zájem mezi odborníky i informovanou veřejností. Na recepci k 20. výročí založení nadace Tusk Trust, která se věnuje ochraně ohrožených druhů v Africe, tento projekt jmenovitě ocenil i anglický princ William. Dokázali jsme, že i relativně malá země může na tomto poli udělat velký kus dobré práce.

Pane doktore, pro dnešek děkuji za rozhovor a věřím, že si brzy popovídáme o vaší práci v Africe. A vidíte, úplně jsem zapomněl. Jakým letadlem letěli vaši nosorožci do nového domova?

Jumbo Jetem. Boeing 747.

A tím se vracíme k bulvárnímu titulku tohoto rozhovoru. Podle informací z Letiště Praha byl posledním, kdo před našimi nosorožci odletěl z Prahy tímto typem letadla, prezident Obama svým Air Force One.

 
Zdeněk Stehno; EuroPR