Je mnoho teorií, které se pokoušejí objasnit, jak probíhá přirozený výběr potravy u koček ve volné přírodě, podle čeho se zvířata rozhodují, jakou si vyberou kořist, které části těla ulovené kořisti budou konzumovat a v jakém množství a jaký mají tyto preference vliv na kvalitu výživy jako takové. Nastoluje se otázka, zda jsou kočky schopny při výběru potravy ovlivnit její nutriční složení a kompletnost své diety. Model “přirozeného” krmení pro domestikované kočky Řada publikovaných studií popsala složení živin v krmení divokých koček. Tato data jsou obecně aplikovatelná na domestikované kočky vzhledem ke krátké době domestikace. Starší studie teoretizovaly, že zvířata se orientují pouze množstvím energie a vybírají kořist, tak aby obdržela co největší množství energie s co nejmenším úsilím. Studie v 90. letech 20. století však potvrdily, že kočky jsou schopny regulovat také příjem jednotlivých aminokyselin, pokud je jim to umožněno tak zvanou elementární dietou. Je tedy možné , že kočky selektují svou dietu také podle obsahu živin – a to ne jen makro (bílkovin, tuků) ale také mikro (aminokyselin, mastných kyselin, vitamínů, minerálů…)? Je to jedním z důvodů proč divoce žijící kočky nikdy neloví pouze jeden druh kořisti? Na tyto otázky se snažilo najít odpověď mnoho studií. Je velké množství publikací , které dokumentují složení stravy divokých a zdivočelých koček. Je zajímavé, že typ úlovků se liší nejen podle světadílu zmíněné studie (Austrálie, Střední Amerika, jižní Evropa), ale výsledky poukazují i na to, že zeměpisná situace oblasti (např. potoky s výskytem drobných ryb a obojživelníků) a osobní preference (zda je jedinec schopen ulovit a zbavit peří drobné ptáky) ovlivňují do značné míry kompozici diety. Jeden fakt však zůstává konstantní. Jedná se o to, že kočky, na rozdíl od vlků, silně preferují lov širokého spektra živočichů. Složení diety volně žijící kočky malí savci/hlodavci . . . . . . . . .70–90 % (Fitzgerald a Karl, 1979, Jones a Cornan 1981, Campos, Esteves, Ferraz, Crawshaw, Verdade, 2007).
Srovnáme-li nutriční profil většiny obvyk-lých kořistí koček, můžeme jasně vidět vysoký obsah proteinu (>50 % DM), střední obsah tuku (~30 % DM) a relativně nízký obsah karbohydrátů (tab. 1) Poněvadž kočky, na rozdíl od vlků nebo psů, jsou jednotlivými lovci, a proto loví malé kořisti několikrát za den a celá kořist je konzumována bezprostředně po zabití, tato analýza je považována za precizní model kočičí preference makroživin. Přestože je toto akceptováno, nelze říci, že jejich krmení je 100% vybalancované optimálně pro všechny živiny. Jelikož je délka života divokých koček mnohem kratší ve srovnání s domestikovanými kočkami, akceptovali jsme, že metabolické procesy kočky, a tím i její potřeby, se vyvinuly a přizpůsobily takovému krmení. Kočky jsou obligátní masožravci a jako takové nemohou žít bez některých živin, jako je taurin nebo arachidonová kyselina, které se nacházejí jen v mase. Je naprosto evidentní, že kočka nemůže být vegetarián. Metabolismus kočky je adaptován na asimilaci krmení s vysokým obsahem proteinů a vykazuje vysokou glukoneogenní kapacitu ve snaze udržet krevní hladinu glukózy. Uvolňování inzulinu proto může být stimulováno více aminokyselinami než glukózou. Bylo popsáno, hladina glukózy v krvi je vyšší u koček, které konzumují krmení s vysokým obsahem karbohydrátů ve srovnání s těmi, které dostávají krmení s vysokým obsahem proteinu nebo tuku (Farrow et al., 2002). Dospělé kočky mají přirozeně nižší hladinu amylázy, maltázy, isomaltázy a sacharázy než psi (Kienzle, 1993).
Je zajímavé, že i přes tyto metabolické adaptace jsou kočky schopny trávit různé karbohydráty (s popsanou stravitelností 94 až 99 %, Morris, 1997), pokud jsou tepelně upraveny. Nicméně krmení s vysokým obsahem karbohydrátrů má potenciálně negativní účinek na kočičí metabolismus v podobě chybějícího inzulinu v endokrinním pankreasu, prevalenci obezity. Vvztah kočičího diabetu ke kataraktě a potenciální vztah mezi diabetes, onemocněním ledvin a LUTD jsou v současnosti velmi diskutovány ve vědecké veřejnosti. Doporučení pro praxi Z výsledků výzkumu a dřívějších výzkumných projektů se ukázalo, že můžeme obecně doporučit, aby kompletní krmení domácích koček odráželo přirozené chování koček. Kde je to možné, majitelé musí vybrat vysoce kvalitní suché krmení s proteiny z masa o obsahu nad 30 %. Kompletní vlhké krmení s obsahem zvířecího proteinu nad 80 % může být uvažováno pro jedince, kteří preferují vlhké krmení nebo jsou náchylní k onemocnění dolních cest močových (i když suché krmení s vysokým obsahem proteinu a podporou zdraví močového traktu může být podáváno). Širší komunita veterinárních výživářů volá po zvýšené informovanosti o znepokojivém rychlém nárůstu obezity u koček a diabetu. Zdraví ohrožující stavy, které jsou především způsobeny nevhodným krmením a rutinou při krmení (Gun-More, 2007) a tudíž jim můžeme snadno předcházet. Kočka je „svačinový jedlík“ a jako takový musí být krmena několikrát denně dietou, která uspokojuje jak fyziologické potřeby, tak přiměřené množství, abychom zabránili překrmování a zároveň navodili podmínky podobné lovu kořisti v přírodě. Můžeme jednotlivé porce dát na několik míst v bytě, aby je kočka musela vyhledat a „ulovit”. Docílíme tím i zabavení kočky v průběhu dne, kdy většina zvířat zůstává v bytě sama bez majitele. Předejdeme tím stereotypu, který může být příčinou psychických poruch zvířete. Zdroj: *USDA National Nutrient Database; Dierenfeld, Alcorn, Jacobsen, Nutrient Composition of Whole Vertebrate Prey (Excluding fish) in ZOOS Tyto vědecké objevy jsou samozřejmě ovlivněny způsobem úsudků, když je aplikujeme na denní režim krmení našeho zvířete a také přímo, nebo nepřímo do výroby krmení pro zvířata. Cílem všech odpovědných výrobců kvalitních krmiv pro zvířata je vždy předkládat co nejlepší výživu, vyrobit optimální krmení, které nejen udržuje všechny jejich fyziologické potřeby, ale i podporuje zdraví a dlouhověkost za použití posledních objevů ve světě výživy.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
