Jan Bernardy Veterinární lékaři ostrovního království jsou podobně jako čeští zvěrolékaři pod profesním tlakem a ocitají se tak občas v krizi. Vysoká prevalence depresivních stavů a sebevražd mezi ostrovními veterinárními lékaři je na rozdíl od situace v ČR dobře dokumentovaná a sledovaná. V Británii je sebevražednost veterinárních lékařů čtyřikrát vyšší než u ostatního obyvatelstva a dvakrát vyšší než u rizikových skupin, mezi které paří farmáři a lékaři, udává Britská veterinární asociace (BVA). Příčinou se zdá být dlouhá pracovní doba, riziko profesního pochybení, vzrůstající očekávání klientů a narůstající administrativa, které vedou ke zvyšování úzkostných stavů a příznakům deprese.
Poměrně vysoká míra pracovního zatížení a další stresující faktory doléhají i na české veterinární lékaře. Z údajů KVL vyplývá, že jen za posledních 5 let se nedožilo šedesátky 48 % veterinárních lékařů – členů Komory a dokonce padesátin se nedožilo celých 12 %.
Faktory či paradoxy, které jsou považovány za zvýšeně rizikové v profesi veterinárního lékaře – Práce v obtížných pracovních podmínkách (dlouhé ordinační hodiny, rychlé pracovní tempo, množství a komplikovanost vykonávané práce) – Práce v duševní a fyzické izolovanosti – Malá podpora v rodinném prostředí, zpravidla jako následek dlouhých pracovních hodin – Nedostatek pozitivní zpětné vazby (na rozdíl od negativních zpětných vazeb ve formě stížností pacientů a případně nízké úrovně kolegiality) – Zatížení množstvím administrativy vyžadované státem a měnící se požadavky – Neochota požádat o pomoc nebo pocit, že nabízená pomoc není dostatečně účinná – Utrácení zvířat – součástí veterinární profese je eutanazie zvířat, která je sice účinným nástrojem k ukončení utrpení zvířete, ale je zároveň vysoce rizikovým úkonem z hlediska duševní vyrovnanosti veterinárního lékaře – Paradox 1: Od dobrého veterinárního lékaře je očekáván soucit s léčenými zvířaty (schopnost empatie a humanity), zatímco pro emocionální přežití se musí veterinář citově oprostit od působení bolesti a utrpení. – Paradox 2: Vyšší schopnost sebekritičnosti je spojená s vyšším sklonem k depresi. Veterinární lékař musí být zvýšeně sebekritický, aby se poučil ze svých omylů a zabránil jejich opakování, ale musí působit sebejistým dojmem, aby si udržel své klienty. Jak si můžeš pomoci sám – Nezapírej si vědomí vlastního problému. Uvědomění si problému a včasná opatření mohou zabránit mnoha pozdějším neřešitelným situacím – Strach z pracovních úkolů a pocit vyloučení ze společnosti ti nesmí zabránit požádat o pomoc – Poděl se o svůj problém s rodinou, přáteli a kolegy. Připusť si vlastní zranitelnost. – Psychoterapie a sociální poradenství ti také můžou pomoct. – Pokud nic nepomáhá, svěř se se svými stavy praktickému lékaři. Co ti pomůže ubránit se stresu? – Utvoř si hranice, za které nebudeš ochoten zajít. Nedovol si brát víc, než jsi schopen zvládnout. – Vytvářej situace, které umožňují vždy několik východisek. – Na svém pracovišti si zachovej kontrolu – Výzvy přijímej jen takové, které ti nezpůsobují další stres. – Zajisti si podporu ve svém pracovním prostředí – Nauč se zvládat stresující situace a nedovol stresu ovládnout svojí psychiku. – Udělej si prostor pro sebe. – Vytvoř si zájmovou činnost a dbej na své koníčky (kromě práce).
|