Euro PR
Jan Bicek – Narodil se 11. 4. 1977 jako syn veterináře a lékařky, což do jisté míry předurčilo jeho profesní osud.
|
… romantika, který si to nechce přiznat, vždycky nakonec prozradí, zvláště, když je v pozadí cíl vánočního výletu, vidět zasněžený českokrumlovský zámek
|
|
Setkat se s panem doktorem Janem Bickem se mně nepodařilo ani na sněmu v Darovanském dvoře, kterého se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Rozhovor, přislíbený pro šesté číslo Zvěrokruhu, jsme proto uskutečnili opět elektronickou poštou. Díky přístupu doktora Bicka to vlastně nebyl žádný problém.
Pane doktore, začneme obligátní otázkou. Zvěrolékařem jste se stal shodou okolností, racionálním výběrem nebo rodinným předurčením?
Vzhledem k tomu, že jsem se narodil 11. 4. 1977 (ve znamení Berana) jako syn veterináře a lékařky, určitě to do jisté míry předurčilo můj profesní osud. O své profesi jsem rozhodl až během studia na gymnáziu, kdy otec začínal soukromě podnikat ve své smíšené praxi a dá se říci, že romantický aspekt této profese si mě získal. Nejsem fanatický milovník zvířat, své pacienty vnímám jako partnery, kteří vyžadují určitou pomoc, a tak jsem k tomu od začátku přistupoval. |
Myslím si, že právě tomuto přístupu vděčím za jakousi důvěru, kterou mi pacienti projevují (zde mluvím o pacientech, nikoliv o klientech). Na druhé straně doma mám dvě kočky, ke kterým přistupuji jako běžný klient, se strachem a bázní sleduji jejich sebemenší zdravotní problém a ve vztahu k nim nejsem schopen racionálního myšlení.
Děkuji, že jste mi ušetřit otázku, jaké zkušenosti máte se zvířaty jako majitel. Máme doma také dvě kočky, tak to naprosto chápu, ale u zvěrolékaře mi to přece jen nedá. Za kým utíkáte, když onemocní vaše kočka?
To je otázka, která se dotýká mých slabostí. Sám jsem sice zvyklý následkem svých zdravotních peripetií podstupovat se svým tělem více či méně invazivní procedury, ale pokud se problém dotýká mých zvířátek, chovám se poněkud sentimentálně. Bohudík, jsme zatím žádné vážnější problémy neřešili, frakturu tibie jsme opravili a když se objeví něco dalšího, já zavírám oči a utíkám a řešení ponechám na své přítelkyni.
Zatím jsme se dostali ke studiím. Většina vašich kolegů (i kolegyň) dokáže z hlavy vyjmenovat desítku hospod a hospůdek, které během šesti let navštěvovali stejně často jako přednášky a praktika.
Jsem zvyklý na tvrdý pracovní dril, což jsem aplikoval již během svých studií a neprožil jsem tedy typický studentský život, jako většina mých spolužáků. Charakterizoval bych se jako nenápadný student v bezproblémovém režimu.
Dalším oblíbeným tématem, u pánů veterinářů, je povinná vojna. Té jste se díky mládí naštěstí vyhnul, takže rovnýma nohama k vaší profesi.
Po absolvování FVL VFU v roce 2001 jsem začal pracovat jako lékař v malé praxi a takto činím dosud. V současné době pracuji se třemi dalšími kolegy na veterinární klinice na Mírovém náměstí v Písku, kde se věnuji převážně ortopedickým pacientům. Jsem členem ČAVLMZ, členem Klubu posuzovatelů dědičných ortopedických vad KVL ČR, členem KVL od roku 2001 a od loňského roku členem představenstva, v představenstvu dále poté vzdělávací komise. |
|
… dvakrát měř a jednou řež platí sice v přeneseném slova smyslu u mnoha profesí, ale u chirurga dvojnásob. Omylem vyoperovaná ledvina je dobrá tak leda na knedlíčky
|
|
… dramatické i romantické. Scenérie, kterých může fotograf na Kypru zachytit nepočítaně
|
|
Opět jste mi ušetřil otázku, ale tak rychle vás od tématu nepustím. Kdy, proč a s jakým cílem jste se rozhodl do představenstva kandidovat?
Byl jsem nominován na zasedání OS KVL v Písku v loňském roce, kde jsme se částečně dotýkali témat, která mě zajímají. Proto jsem s nominací souhlasil, ale přehnané ambice jsem neměl a po pravdě jsem příliš nepočítal s tím, že bych ve volbách dostal potřebný počet hlasů.
Do představenstva jsem vstupoval s cílem pokusit se aproximovat systém poskytování léčebné péče ve veterinární praxi k systému humánnímu. Nelíbí se mi absence specializací a garantované úrovně poskytované péče u nás. V našich podmínkách neexistují regule, které by opravňovaly k provádění některých úkonů pouze určitá pracoviště. Situace je totožná, jako kdyby praktický humánní lékař ve své ordinaci vyšetřil bolavý krk jednomu pacientovi a vzápětí provedl složitou laparotomickou proceduru dalšímu. Nesdílím názor většiny kolegů z představenstva, že regulačním prvkem je sám trh. Připadá mi to nefér vůči pacientům a laickým klientům, kteří se na nás v primokontaktu obracejí a nejsou schopni posoudit oprávněnost nabízených postupů a korektnost sdělovaných informací.
A jak se vám daří tyto deklarované cíle ve vedení Komory prosazovat?
Bohužel, v představenstvu není v současné době vůle v tomto směru někam postoupit a situace se tedy nezmění. V další činnosti představenstva, tj. mezinárodní setkávání různých komisí, evaluačních spolků, tvorbě legislativy a žabomyších válkách o platnosti hlasů nenalézám žádnou zálibu a do ekonomických tajů se mi pronikat nechce. |
Co vás tedy na práci představenstva zajímá dnes, tři čtvrtě roku po volbách? Jsem spíše kritický k financování určitých aktivit, jako jsou podle mého názoru zbytečné zahraniční cesty, a nejsem přesvědčený o tom, že další vynaložené prostředky (např. cena za PR aktivity, a to tam prosím napište) zvyšují kredit KVL ČR. Myslím si, že složení a aktivita představenstva by měly více odrážet současné rozložení „sil“ v soukromé veterinární sféře a věnovat se více oprávněným zájmům kolegů v praxi malých zvířat. Touto cestou bych chtěl … nedělejte si iluze. Po stokilometrové etapě bolí obě nohy stejně proto apelovat na kolegy, kteří smýšlejí podobně, aby kandidovali do představenstva a účastnili se příštích voleb do orgánů KVL. Věřím, ž e vá š ape l padne na úrodnou půdu, protože i já jsem přesvědčen, že zájem o práci Komory a tedy i účast ve volbách se pohybuje v procentech, která opravdu nejsou důstojná tak vážené profese, kterou jsou veterináři v očích veřejnosti. Ale zpátky k vám a vašemu mimoprofesnímu životu. V roce 2005 jsem podstoupil podkolenní amputaci nohy kvůli adamantinomu tibie. To ovlivnilo můj další mimoprofesní život, věnuji se výkonnostnímu sportu na amatérské úrovni, zejména silniční cyklistice a běžeckému lyžování. Mám rád zejména maratónské tratě a libuji si v několikahodinov ých intenzivnějších výkonech, kdy je hladina laktátu v těle vyšší a únava hraničí s vyčerpáním.
Jsem v reprezentačním týmu běžců lyžařů a účastnil jsem se světového poháru v běžeckém lyžování v roce 2007. Úspěchy nemám žádné, tato účast mi umožnila zjistit, že na závodění na této úrovni skutečně nemám a v současné době je sport pouze mým koníčkem. |
|
… nedělejte si iluze. Po stokilometrové etapě bolí obě nohy stejně
|
Jsem členem cyklistického týmu Duratec, mám instruktorské zkoušky pro spinning a působím v klubu Harmony v Písku jako spinning instruktor.
No to je skvělé a věřím, že v dohledné době uděláme rozhovor pro rubriku „Nejen veterinou žije veterinář“, ale tohle stále ještě není soukromí.
Moje přítelkyně Kateřina je taktéž veterinární lékařka, takže odborné diskuse můžeme vést i doma, i když se to snažíme eliminovat a věnovat se společným koníčkům, tedy cestování a sportu.
V domácnosti s námi žijí kromě zmíněných dvou koček také tři želvy, dvě suchozemské a jedna vodní, přechodně několik oblovek a na zahradě vzniká malý útulek a záchytná stanice pro hladové kočky. Ve zbývajícím volném čase se rád věnuji četbě. Kromě odborné literatury preferuji moderní zahraniční prózu, protože jsem přesvědčen, že moji averzi vůči poezii a starším prozaikům úspěšně vypěstovala naše gymnazijní češtinářka.
Teď, pane doktore, trochu odbočím. Ve fotomateriálu, který jste mi poskytl, jsem objevil fotografi e z Kypru. Máte snad k tomuto ostrovu nějaký zvláštní vztah? Profesně nebo privátně?
O vztahu se tady snad nedá mluvit. Cestování je mým velkým koníčkem. A řada cest je spjata s návštěvou veterinárních pracovišť. Takto jsem již v minulosti navštívil kliniku Happy Valley dr. Lambrose Lambrou na Kypru, odkud pochází ilustrační foto, pařížskou referenční kliniku Frégis či nejnověji veterinární nemocnici v Postojné, ve Slovinsku. Kromě posledně zmiňované, kde jsem byl na stáži, to byly opravdu pouze návštěvy.
Pane doktore, opravdu srdečně vám děkuji za rozhovor.
| |
|
Zdenek Stehno, EURO P. R.
|
|
