Ještě k anketě „Časopis Zvěrokruh“

Martin Grym

Kolik hlav, tolik názorů

Rád bych navázal na komentář kolegyně Radky Vaňousové týkající se výsledků ankety, ve které respondenti hodnotili stavovský časopis (Zvěrokruh č. 6/2016, str. 14).

Jen pro připomenutí: odpovídali celkem 324 veterinární lékaři (z celkového počtu asi 3900 členů Komory); asi 80 % z nich čte časopis pravidelně a 37 % ho používá jako výlučný zdroj informací o komorovém dění. Bezmála 60 % respondentů se časopis líbí s výhradami a 19 % bez výhrad, což považujeme za velmi dobrý výsledek.

V anketě nicméně opakovaně zazněly některé výtky, na které se budeme postupně snažit reagovat. Vycházíme z předpokladu, že podobné ankety mají smysl pouze v případě, že jejich tvůrce nejen zajímá výsledek, ale také se později podle něj v rámci možností snaží řídit. A to ať už je vox populi jakkoli sžíravý.

Identifikovali jsme tři skupiny výtek.

První je ta, na kterou můžeme reagovat (téměř) okamžitě a vyjít požadavkům čtenářů vstříc. Opakoval se názor na zrušení daňového kalendária, na který jsme reflektovali. Začali jsme přinášet odborná témata (zatím seriál odborných rad Dr. Jana Hnízda). Zajistit pravidelný přísun kupříkladu kazuistik není jednoduché, ale vynasnažíme se odbornými články jednotlivá čísla obohacovat. Na základě požadavku čtenářů chceme přinášet i články z provozní problematiky (začali jsme článkem o odpadech). Velmi rádi uveřejňujeme články obsahující sociologické aspekty veterinární praxe s vhledy do blízké či vzdálenější budoucnosti (viz kupříkladu článek o korporátních praxích), nicméně zde je aktivita potenciálních autorů spíše ochablá. Snažíme se velmi poctivě referovat o vývoji legislativních záležitostí (toho času o právě probíhající novelizaci zákona o veterinární péči).

Druhou skupinou je pak množina požadavků čtenářů, které jsou pro redakční radu obtížněji uchopitelné, ale zcela je nezavrhujeme. Příkladem jsou třeba reportáže ze zahraničních cest, které nejsou v oblibě přibližně u 56 % respondentů. Jestliže na různá jednání a akce zástupci Komory do zahraničí jezdí, bylo by podle našeho názoru škoda o nich v časopise nereferovat. Je otázkou, zda čtenáři nevyhovuje forma sdělení, zda mu chybí třeba jasnější závěry z těchto jednání, popřípadě mu vadí prostý fakt, že se vůbec na tyto akce cestuje.

Mírné rozpaky u nás budí některé negativní reakce na reportáže z akcí okresních sdružení Komor. Zvěrokruh se dlouhodobě profiluje jako primárně společenský časopis veterinární obce, a proto jsou články o společenských akcích (plesy, setkání okresních sdružení, semináře, sportovní události atd.) přirozenou součástí obsahu časopisu. Redakční rada nicméně může (a bude) vážit podíl těchto reportáží v jednotlivých číslech a případně limitovat jejich délku.

Mrzí nás některé nepříznivé ohlasy na vzhled titulní strany, které dominují obrazy se zvířaty od slavných i méně slavných malířů. Umělecké obrazy používají na svých titulkách prestižní časopisy, jako je americká JAVMA (Journal of American Veterinary Medical Association), či ještě slavnější JAMA (Journal of American Medical Association). Redakce se ale v následujících ročnících nebrání téma změnit a přejít třeba na fotografie, jestliže jich bude mít v požadované kvalitě k dispozici dostatek.

Třetí skupinou výtek jsou pak oblasti, které bychom na vlastní zodpovědnost rádi zachovali, a to v jejich obsahu i formě. Na prvním místě je zde potřeba uvést seriál o historii veterinární medicíny. Redakční rada má za to, že historická témata by měla svůj prostor ve stavovském časopise mít. A to i při vědomí toho, že nejde o masově vyhledávané čtivo. Redakce je ráda, že doyen veterinární historie profesor Červený tyto kvalitní články pro časopis tvoří, a bylo by podle našeho názoru chybou nevyužít schopností jednoho z možná posledních českých veterinárních „kronikářů“ své doby.

Někteří respondenti vyjádřili nevoli nad soudničkami, které podle jejich názoru přestaly být zábavné, odlehčené a vti pné čti vo, nad kterým se lze při usrkávání ranní kávy dostatečně vydovádět. Co se týče autorství soudniček, je rezervováno výlučně členům disciplinárních orgánů, neboť pouze oni mají (podle závěru právníka) přístup k důvěrným disciplinárním spisům. Pokud jde o „suchopárnou“ a „faktografickou“ formu, je volena naprosto záměrně. Důvodem je skutečnost, že soudničky odrážejí skutečné příběhy, které byly svými aktéry reálně prožity, a to často velmi smutným, dramati ckým a stresujícím způsobem. Stejně tak i chovatelé vnímají události týkající se poškození zdraví nebo smrti jejich milovaného zvířete velmi niterně a bolestně. Nesmíme také zapomínat, že časopis KVL je veřejně přístupný i chovatelské veřejnosti . Nebylo by dobrým signálem prezentovat před nimi veterinární stav jako sdružení cyniků, kteří neberou ohled na pocity majitelů zvířat a dělají z disciplinárních případů žertovnou kratochvíli. Těší nás, že z 207 čtenářů soudniček je se soudničkou nespokojeno pouze 6,5 %, z čehož usuzujeme, že tento přístup naprostá většina kolegů chápe.

Na závěr je potřeba vyjasnit otázky týkající se inzerce a reklam uveřejňovaných v časopise. Obchodní vztah mezi vydavatelem (Profi Press s. r. o.) a Komorou je nastaven tak, že Profi Press na svoje náklady zajišťuje vydávání časopisu a jeho distribuci, přičemž výnos z reklam a inzerce je příjmem vydavatelství. Není tedy možné omezovat či jakkoli regulovat objem objednané a zaplacené reklamy na stránkách časopisu ze strany Komory, nicméně je možné smluvně zajistit rozsah časopisu tak, aby reklamy vždy tvořily menší podíl objemu každého čísla. To se redakční radě s výjimkou některých čísel zatím dařilo zajišťovat.

Děkujeme všem respondentům za upřímné názory na stavovský časopis, ale i čtenářům, kteří se sice nevyjádřili, ale časopis čtou či si ho alespoň prolistují. Redakční rada si uvědomuje, že není svým složením týmem profesionálních žurnalistů a že ne vše se vede podle obecných představ. Anketa je pro nás závazkem úroveň našeho periodika v rámci možností kontinuálně vylepšovat.