MVDr. Jan Šimr Když holoubci vrkají
Jsou speciálními přepravními auty odvezeni na místo startu, zde vypuštěni a počítá se čas, který potřebují k návratu do mateřského holubníku. Jsou označeni speciálními, snímatelnými závodními kroužky, které jejich chovatel po návratu domů vkládá do zapečetěných, tzv. konstatovacích hodin, nebo, jsou-li čipováni, odečítá čtečkou se záznamem přesného času odečtení. Během cesty musí holubi překonávat mnohé nástrahy, např. prudké změny počasí, útoky dravců, překonávání výškových budov, mnohdy trpí nedostatkem potravy a vody a v neposlední řadě se stávají cílem útoků neinformovaných lidí. Proto se jich část do domovského holubníku nevrátí. Poštovní holub je domácí zvíře, člověku důvěřuje a hledá u něj pomoc, nechá se odchytit, ba často sám vlétne do bytu či domu. Je-li vyčerpán deštěm, větrem či horkem, stačí mu k zotavení odpovídající potrava (zrní, luštěniny) a voda. Po několika dnech pak pokračuje v cestě. Je-li zraněn, např. po útoku dravce, potřebuje pomoc. Té se mu může dostat buď u jiného chovatele, holubáře, nebo v záchranné stanici pro volně žijící zvířata. Městské útulky většinou nejsou na ptáky zařízeny.
Další možností je dohledat podle chovatelského kroužku na jeho noze majitele, který se o něj rád postará, neboť se v mnoha případech jedná o zvířata poměrně cenná. Svaz chovatelů poštovních holubů vede celostátní evidenci, stejně jako podobná sdružení chovatelů v okolních státech. Není třeba se obávat infekcí přenosných na lidi, domácí zvířata nebo napadení parazity. Poštovní holubi jsou pod veterinární péčí, jsou pravidelně očkováni a jsou jim podávána antiparazitika, neboť jen holub v dobré fyzické kondici má šanci na závodech uspět. Čím se tedy liší poštovní holub od „věžáka“ ? 1. Je vždy okroužkovaný, má na noze chovatelský kroužek s číselným kódem a značkou domovské země. 2. Má široké, bílé ozobí (kůže nad zobákem v okolí nozder), širší než 4 mm. 3. Má široká prsa, kratší ocas a je celkově o něco větší než zdivočelí holubi. 4. Je důvěřivý, nechá se vzít do ruky, nebojí se. Nebojte se proto pomoci kroužkovanému holubovi v nouzi. Je ve stejné situaci jako ztracený pes, kočka či papoušek. Neusmrcujte takovéto holuby a nebojte se jich. Majitel vám za pomoc bude vděčný, i když se o vás osobně asi nedozví. Může vás však hřát vědomí, že jste pomohli zachránit cenné a sympatické zvíře.
|