Interakce mezi etologií a příjmem potravy u psů a koček

MVDr. Marie Vranková & MVDr. Jana Guha–Hylmarová MRCSV

Dietologická minisérie

První fáze – selekce/výběr potravy je výsledkem evolučních adaptací. Ty se individuálně projevují jako fyzické a fyziologické specializace. Příkladem můžeme uvést anatomické přizpůsobení kočky k lovu drobné kořisti. Fyziologie trávicího traktu včetně chuťových receptorů a trávicích enzymů je přizpůsobená této potravní adaptaci (tj. chuťová detekce aminokyselin, schopnost rozpoznat žluklé nebo přepálené tuky, neschopnost chutnat cukry, snížené množství enzymů rozkládajících polysacharidy, uvolňování inzulinu vázané na aminokyseliny a neschopnost tvořit taurin, kyselinu arachidonovou či vitamín A z beta-karotenu). Tyto metabolické procesy jsou pro obligátní masožravce „zbytečné“, a proto byly pravděpodobně ztraceny v rámci evoluce.

Zápach/vůně je dalším faktorem, který ovlivňuje příjem potravy ještě před vlastní konzumací. Zvláště u psů a koček, kde jsou čichové vjemy mnohonásobně silnější než u člověka, je aroma nesmírně důležitým lákajícím faktorem. Z praktického hlediska je vhodné si toto uvědomit například u anosmických zvířat (nádory dutiny nosní, radioterapie, úrazy zasahující rostrum, ale také syndrom kočičí chřipky) a u seniorů, kdy citlivost čichu klesá. Zvláště kočky ve většině případů odmítnou přijímat potravu, pokud ji nejsou schopny detekovat čichem. Psi jsou schopni rozl išit bez čichu maso od karbohydrátů, ale ne již např. hovězí od jehněčího. Je tedy vhodné zvážit zavedení nosojícnové sondy, nebo v případech, že čichové vjemy jsou pouze snížené, zvýšit aromatickou atraktivnost potravy. Toho můžeme docílit zvýšením podílu nositelů chutnosti, tj. bílkovin a tuků. Pokud je to s ohledem na nutnost specifické diety nemožné, zvýšíme uvolňování aromatických složek například zahřátím potravy na tělesnou teplotu, zalitím suchého krmiva teplou (nikdy vroucí) vodou/vývarem. Je též vhodné, pokud máme možnost výběru, volit aromatičtější variantu krmiva. Kuře je jedno z nejméně „atraktivních“ zdrojů živočišných bílkovin a je proto vhodné využít jiné příchutě – jehněčí, hovězí, kachnu, rybu.

Zde se často klienti ptají, zda jsou kočky/psi schopni rozlišit tyto příchutě, pokud jsou dané složky pouze 4 %. (Pozn.: Legální minimum, pokud je na obalu použita předložka s, např. tedy s jehněčím, s lososem…, kdy hlavní součást masové složky tvoří většinou kuřecí maso a jiné druhy jsou použity k ochucení. „Bohaté na/rich in“ znamené přidané množství min. 14 %, pozor na označení „příchuť/fl avor“, kdy produkt může obsahovat pouze stopová množství dané složky) Je třeba si uvědomit citlivost psa/kočky na detekci bílkovinných a tukových složek potravy a přirovnat to majiteli např. k pečení koláče (tj. základem je vždy mouka, cukr, tuk, vejce a k ochucení se používá malé množství silně aromatické složky – citron, kakao, vanilka, ovoce apod.).

Struktura krmiva je pro psy a kočky pravděpodobně zásadnější faktor atraktivnosti než u člověka (přesto že „jíme i očima“, strukturální vjemy v dutině ústní jako křupavost, sametovost, rezistence sousta nejsou již tak často popisovány. Přesto tuhé maso nebo rozvařené těstoviny ztrácí na atraktivnosti). Pro psy a kočky jsou tyto vjemy nedílnou součástí rozhodovacího procesu. Kočky odmítnou suchou stravu rozdrcenou na prach i v případě úplného vyhladovění (přesto, že v granulované formě identické krmivo přijímají s chutí). Menší plemena psů a koček většinou odmítnou granule s ostrými hranami (hvězdičky, kostky) a preferují tvary oválné a cylindrické. Velikost granulí by měla být přizpůsobena tvaru čelistí a jejich velikosti. Tj. příliš malé granule/kousky masa v konzervované a vařené stravě budou polykány celé a mohou způsobovat hltavost a žaludeční dyskomfort, příliš velké granule/ kusy masa sníží ochotu pacienta krmivo vůbec uchopit zuby a ochutnat.

Přirozená selekce potravy psa či kočky bude tedy závislá na prostředí, kde dané individuum žije, adaptací k lovu, příjmu a využití a dostupnému výběru v daném čase. Kočky žijící na východě (Th ajsko, Malajsie, Austrálie), kde je konzumace mořských ryb vysoká, rozlišují snadno a mají preference pro specifi cké druhy ryb (tuňák versus mečoun, makrela) či korýšů. Ve středoevropských krajích jsou kočky naopak schopny rozlišit maso hovězí od jehněčího či drůbežího, od králíka, ale preference pro ryby jsou u psa či kočky, a jejich předchozí potravní návyky, ale také stravovací návyky majitelů, neboť podle toho jsme schopni odhadnout, se kterými chutěmi se dané zvíře již setkalo a reakci na ně.

Vlastnosti potravy ovlivňující chutnost:

Mezi hlavní činitele chutnost i zahrnujeme složení potravy (živočišná bílkovina/tuk versus polysacharid rostlinného původu) – krmivo s vysokým podílem kvalitních živočišných složek bude zárukou vyšší atraktivnosti. Úprava surovin (sušení, vaření ve vodě/páře, pečení, syrová strava) je dalším důležitým faktem, kočky preferují maso dušené/vařené po krátkou dobu před masem syrovým nebo převařeným (steak krvavě růžový versus dobře propečený). Jsou také velmi citlivé na chuť masa spáleného nebo s obsahem žluklých, přepálených tuků. Tyto faktory ovlivňují chuť, vůni/ zápach a vzhled. Je tedy důležité umět číst etiketu produktu a rozumět uváděným obratům.

S ohledem na fakt že ne konzumenti, ale majitelé rozhodují o výběru stravy, má vliv i vzhled a obal potraviny. Je prokázán přímý vliv majitele na vnímání atraktivnosti domácím mazlíčkem, neboť psi i kočky jsou schopni „odezírat“ pocity majitele. Studie demonstrovaly, že krmivo které pacient bez problémů konzumuje, bude často odmítnuto, podá-li jej majitel s výrazem zhnusení v obličeji (fuj to smrdí rybinou, fuj to je šlichta, apod). Pokud máme tedy majitele a mazlíčka úzce emocionálně spjaté, doporučuji z počátku, pokud je to možné, krmení v domácím prostředí nestrannou osobou.

V neposlední ředě je také vhodné zvážit prostředí a přístup ke krmení. Existuje rituál, který je pro majitele i zvíře důležitým iniciačním prvkem příjmu potravy? (Chrastění pytlem, zvonění lžičkou o misku a podobně.) Nastala v nedávném čase změna? (Nová kočka či pes, jež dominancí ovlivňuje pocit bezpečí u misky). Změnili majitelé místo krmení? (Miska v blízkosti toalety kočky odpuzuje, umístění misky ve více „otevřeném prostředí“ může způsobovat stres.) Začali majitelé používat nový osvěžovač vzduch? (Zvířata nelibě nesou vůni např. citrusu, eukalyptu, zvláště ve formě moderních osvěžovačů v zásuvce.)

Z osobních faktorů je vhodné ještě zmínit neofobii (strach z nových faktorů, v tomto případě formátu či chuti. K těm je vždy vhodné přistupovat pozvolně, nenásilně a kombinovat původní krmivo s novým po dobu pěti dní až dvou týdnů, v závislosti na individualitě zvířete. U pacientů ve špatném zdravotním stavu je také třeba vzít v úvahu riziko vypěstované potravní averze. V případě bolesti nebo nevolnosti není vhodné měnit stravu či podávat dietu, na které bude zvíře závislé po zbytek života. Je vhodné krátkodobě zvolit neutrální krmivo a na specifi ckou dietu přejít postupně až po stabilizaci pacienta.

Doufám, že tento příspěvek umožnil alespoň nastínit problematiku chutnosti a jejího vnímání a nabídne klinické praxi „vodítko“ přes labyrint individuálních potravních preferencí.