Velký putovní cirkus

Leoš Grejcar – veterinární Václav Matěj Kramerius

Jak jsem putoval po putovním semináři

Druhým přednášejícím byl referent oddělení ochrany zdraví zvířat Státní veterinární správy ČR MVDr. Jan Bažant, který nás obeznámil se současným stavem tlumení infekční bovinní rinotracheitidy v zemích českých. Následující přednášející exprezident Jan Bernardy nás seznámil s problematikou rozumného použití antibiotik v EU. Jeho přednáška byla výčtem organizací, které dohlíží na uvážené používání a zneužívání antibiotik v naší rozlehlé Evropské unii. V této přednášce zazněl jeden zajímavý fakt: Tužkami českých veterinárních lékařů proteče ročně antibiotik v odhadované ceně asi dvou miliard. Z toho přes 60 % tvoří premixy. V závěru této přednášky se spustila spontánní diskuse na toto téma ve světle nových vědeckých poznatků a zkušeností z praxe.

Pro nás udivující zkušeností jsou návštěvy ordinací našich humánních kolegů, kteří předepisují antibiotika dosti často jen na základě klinických zkušeností a ne prováděných laboratorních zkoušek citlivosti původců onemocnění. Z této přednášky jsem si odnesl jedno doporučení: „Odpovědně a racionálně používat antibiotika ve své miniordinaci.“

S aktuálními otázkami v oblasti pohody zvířat skryté pod všeobjímajícím názvem welfare nás opět seznámil kolega Honza Bernardy. Jeho přednáška byla pro mne velice přínosná a poskytla mi i jiný náhled na tuto problematiku z pohledu platné legislativy EU, a co především, i připravovaných evropských nařízení a směrnic řešících problematiku kastrace prasat. Dost jsem se vyděsil myšlenkou označovat masné výrobky podle toho, za jakých podmínek respektujících welfare byli prase, kuře či skot odchováni. Již v současné době mám problém s čitelností povinných údajů na masných výrobcích, které musí respektovat platnou legislativu EU, státní legislativy, ochranné označení, regionální označení a ještě se do toho objeví logo podle toho, jestli mělo prasátko, které skončilo v párku, depresi, když mu špatně větrali v prasečáku. Hrůzou se mi ježí poslední vlasy na hlavě při tomto pomyšlení. Taktéž nesmyslná myšlenka, že by se veterinární lékař měl stát advokátem zvířat. To je pro mě cesta do pekel. Dost dobře si nedovedu představit výkon této funkce z pozice praktického veterinárního lékaře, který ukončil studium na alma mater v roce 1992. Necítím se na tuto funkci dostatečně psychicky připraven. Ovšem pravdou je, že welfare zvířat je určitou budoucností pro veterinární lékaře, proto se snažme uhájit naše odborné pozice v tomto oboru a nenechme si je „z…..t“ nepochopitelnými nařízeními a směrnicemi z Bruselu za tiché podpory našich „europosranců“.

Zlatým hřebem programu měla být pro mne přednáška kolegy Aloise Franka. Ze začátku jsem byl vyděšen jeho úvodem, ale po několika minutách dostala spád a dokonce jsem při ni přestal usínat. Tato přednáška byla vlastně analýzou změn současného zemědělství, které se projevily v činnosti praktického veterinárního lékaře – specialisty na velká zvířata. Je nad slunce jasné, že veterinární lékař se v současné době stává poradce v tomto agropodnikání. Jeho fi nanční jistotou už nebude státní zakázka, jejíž výše se stává výsměchem fi nančního ohodnocení svědomité práce vysokoškolsky vzdělaného občana platícího daně, ale musí být chovatelem pochopena jako státní příspěvek usnadňující mu jeho nelehkou fi nanční situaci při plnění podmínek Metodiky kontrol zdraví určených orgány Státní veterinární správy.

Následující přednáška kolegy Dvořáka byla pro mne velice přínosná. Jedinou vadou na kráse byla rychlost této přednášky pod tlakem dodržení určeného časového limitu. Určitě by bylo pro nás všechny členy přínosné, pokud by tyto myšlenky byly otištěny na stránkách Zvěrokruhu. Tato přednáška byla právním rozborem legislativních mantinelů určujících minimální mzdu čerstvého absolventa VFU Brno. Byl jsem potěšen tím, že si mladá nastupující generace uvědomuje svoji cenu na trhu práce, ale zároveň by si měla uvědomit, jakou zátěž znamená zaměstnanec pro svého zaměstnavatele. S nadsázkou souhlasím s názorem Honzy Bernardyho, který tvrdí, že po kamzíkovi je český ulejvající se pracovník nejvíce chráněný živočišný druh v České republice. Proto nostalgicky vzpomínám na svá heriotovská léta pod ochrannými křídly Pepíka Steinera, kdy jsem si užíval tohoto pracovního vztahu plného pracovní svobody a porozumění. Marně v současné době hledám podobného zaměstnance, který by byl schopen pracovní poměr chápat jako oboustranně výhodnou a smysluplnou činnost a ne jenom jako zdroj krátkodobé fi nanční obživy s cílem se co nejrychleji osamostatnit a otevřít si svou praxi v blízkosti místa bývalého zaměstnavatele.

Na přednášku kolegy Dvořáka navázal zástupce firmy Drosera, který byl podroben palbě otázek týkajících se několikaletého problému KVL ČR, a tím je evidence pasů. Bylo pro nás potěšující si vyjasnit a objasnit fungování elektronického systému evidence pasů. Zevrubně jsme byli obeznámeni i s novým systémem elektronických voleb, které by měly přinést citelnou úsporu fi nančních nákladů při volbách orgánů KVL ČR. Buďme proto shovívaví k vývoji tohoto programu a zapojme se konstruktivně do zdokonalování tohoto systému, který nám umožní se aktivněji zapojit do činnosti orgánů KVL ČR. Přednášku našeho prezidenta Ondřeje Rychlíka jsme museli přerušit, neboť některé kolegyně už hlady začaly šilhat a upadávat do hypoglykemických stavů. Rautové stoly se prohýbaly pod tíhou delikates a pochutin, které jsme vzali frontálním útokem. Po tomto útoku zůstalo na stole jenom několik snítek dekorativního rozmarýnu a ten se dá těžko jíst – píchá.

… nejen přednáškami živ je člověk – chvíli oddechu si dokáže vychutnat každý

S plnými žaludky se nám lépe diskutovalo nad letitým problémem, který sužuje všechny z nás a některé z nás sráží i na kolena – NEPLATIČI. V přednášce zaznělo několik praxí ověřených doporučení, ale žádné z nich se nestalo univerzálním lékem na neplatiče. Snad možná kombinace všech nápadů a opatření může minimalizovat nebezpečí vzniku pohledávky. V čilé a hlasité diskusi zazněl i návrh vytvořit na webových stránkách KVL ČR, které jsou přístupné pouze členům KVL ČR, seznam našich VIP klientů, kterým jsme velice vděčni za to, že nás vytrhnou z nudné šedi naší veterinární činnosti a pod tíhou jejich dluhů jsme nuceni se kontaktovat a přátelit s erudovanými kolegy právníky, kteří nám za naše fi nance ochraňují naše fi nance, které jsme v dobré víře investovali do našich klientů – neplatičů. Neznám jiný nezapomenutelný pocit, nežli aktivní účast před krajským soudem, kde se domáháte práva, zvítězíte, ale své peníze nikdy neuvidíte. Proto jsem se naučil řídit jedním heslem – důvěřuj a prověřuj. Proto se nestydím ptát svých klientů, zda mají dostatek peněz, kterými jsou ochotni ocenit výkon vysokoškolsky vzdělaného veterinárního lékaře platícího daně a všechny zákonem určené odvody včas a v plné výši. Pokud zazní odmítavá otázka, jsem nucen se z veterinárního úkonu diplomaticky vyvinit a poučit klienta nejen o jeho právech, ale hlavně o jeho povinnostech. Snad proto mám v zástavě několik prstýnků a hodinek od klientů, které jsem viděl jenom jednou v životě, a jejich věci v zástavě mě každý den usvědčují z existence neustále se rozrůstajícího obtížného živočišného druhu: „neplatič obecný“. Zajímavým etnikem je ovšem kategorie neplatič „luční koník“, který úspěšně přeskakuje z jednoho veterinárního pracoviště na druhé, spoléhaje na fakt, že se vždy najde nějaký blbeček, který ho ošetří zdarma a vyřeší jeho problémy. V tomto případě vidím činnost našich krajských sdružení jako platformu umožňující řešit tuto problematiku vzájemnou dohodou v zájmu ochrany investic všech kolegů.