Ale není potřeba se obhajovat, nemusíme nikomu nic vysvětlovat. Děláme službu a děláme-li ji dobře, nechme si ji dobře zaplatit. Nedávno mě jedna známá upozornila na jakýsi chat na jednom z mnoha zvířátkových portálů, kde diskutující hodnotí, vesměs nelichotivě, kolegy, které docela dobře znám. Shodou okolností, ač konkurenti, o všech přímo zmíněných si dovolím napsat, že ve své odbornosti patří, minimálně v regionu Prahy a středních Čech, k těm nejlepším. Polemiku mezi diskutujícími o věcech odborných ponechám stranou. Standardně se projevuje typický rys kritických amatérů „čím méně o věci vím, tím jistěji hodnotím a zasvěceněji radím“, a jak už to tak bývá, nakonec se shodnou na tom, že veterináři jsou hrozně drazí. Až potud by celá věc nestála ani za zmínku, natož takovou banalitou plevelit úvodník. Ale zde mě diskuse překvapila. Jsem zvyklý se dočítat, že lidé téměř vždy o cenách hovoří jako o cenách vysokých či dokonce horentních. Pokládám to za takové ustálené sousloví. Něco jako „oprávněné zájmy”, anebo „brutální vražda“. Potěšilo mě, že diskutující už dokáží rozlišovat. Jedna z diskutujících uvedla, že samozřejmě na pracovištích, která si pořídila nové a drahé vybavení, musí být ceny vyšší, neb drahé přístroje je třeba splácet. Z výše uvedeného si beru ponaučení. Je do budoucna potřebné investovat do vybavení a hlavně do vzdělávání. Ne na vlastní úkor a na úkor rodiny. Vždyť to děláme pro pacienty, potažmo pro jejich majitele. Ne každý, ba dokonce jen menšina, to chápe. Ale je to důvod, proč tak nečinit? Časem to klienti pochopí a nakonec i ocení. A tak na začátku roku vidím příležitost udělat něco pro své stálé klienty: Zdražím jim méně než klientům novým! Na rozdíl od praktik některých fi rem, zejména mobilních operátorů a provozovatelů kabelových televizí, kteří postupují přesně obráceně, to považuji za přístup férový. Vím o tom, že se snad na všech místech vždy najde alespoň jeden kolega, který vykonává práci veterinárního lékaře jako charitu a tím pochopitelně deptá kolegy ve svém okolí. Přeji si, aby čím dál víc klientů chápalo, že služby napůl zdarma za víc asi ani nestojí a kolegům, kteří své povolání pokládají za charitu, bych doporučil, aby se v dobročinnosti realizovali prostřednictvím respektovaných dobročinných organizací. Komorové finance jsou vcelku zdravé. O příspěvcích zde psát nebudu, každý, kdo sleduje dění v naší stavovské organizaci delší dobu, je v obraze. Představenstvo splnilo zadání sněmu a ukončilo soudní tahanici s fi rmou Sano. To nám kromě klidu také přineslo na účet přes 6 M a ani běžné hospodaření představenstva nevybočuje mimo mantinely rozpočtu, který sněm schválil. Přesto se objevují trendy, které pokládám za nepříznivé a potenciálně nebezpečné. Výrazně nad rámec rozpočtu stoupají náklady RK a následně pak i ČR. Stále stoupá počet stížností a s tím i náklady na jejich prošetřování. Představenstvo má zájem věc řešit tam, kde k tomu má kompetence. XX. sněmu předložíme návrh novely disciplinárního řádu, který by měl obsahově sladit text v zákoně a text v řádu. Stávající předpis je totiž mnohem rigoróznejší. Stanovuje, že RK je povinna stíhat každé porušení řádu, o kterém se dozví, zatímco v zákoně je uvedeno „závažné porušení…“. Snad vás se statistikou seznámí na sněmu RK, ale z mého pohledu je velmi tristní, že často až polovina stížností, které jsou podávány ČR, jsou stížnosti z vlastního podnětu RK. Odhlédnu-li od morálního aspektu takového stavu, je smutné, že náklady na tato řízení, z mého pohledu zbytečně, platíme. Od letošního roku dochází ke změně v našem profesním pojištění. Zaprvé se zvýšil nejnižší limit ze čtvrt na půl milionu korun a zadruhé se zavádí možnost pojistit veterinární právnické osoby, respektive veterinární lékaře, kteří v těchto právnických osobách pracující. Podrobnosti jsou uvedeny na našem webu. Vážené kolegyně a kolegové, na závěr si dovolím vyslovit ještě jedno přání: Přál bych našemu státu, aby někdy v budoucnu hospodařil alespoň v hospodářsky příznivých letech, budou-li taková, jako hospodaří naše Komora.
|