Čeští veterináři v zemi potomků Čingischána

… Kolega MVDr. Koudela a MVDr. Chloupek v krajině nad řekou Orchon

Vážené kolegyně a kolegové, milí přátelé,

dovolte, abych vám řekl pár slov o naší práci skupiny veterinárních expertů v Mongolské lidové republice v roce 1968. Chtěl bych vám tím přiblížit naši situaci v době, kdy náš národ prožíval tzv. pražské jaro, a my jsme odlétali do neznámé země, kde ještě vládla větrná zima.

V dubnu jsme absolvovali společné školení na Doškolovacím ústavu v Pardubicích, kdy nás vedoucí expedice MVDr. Rothbauer, hlavní epizootolog Veterinární správy Ministerstva zemědělství informoval o stavech skotu, ovcí a velbloudů v ajmaku, t. j. kraji Bulgan, jež jsme měli vyšetřit na brucelózu, ev. tuberkulózu, a stavech koní, jež jsme měli vyšetřit maleinací, event. vazbou komplementu na vozhřivku. Zvláště vyšetření koní na maleus bylo pro Mongoly důležité, protože bylo podmínkou pro export kůží do Evropy a závažné pro prevenci onemocnění majitelů koní. Proto sledoval hladiny protilátek na maleus u jezdců i MVDr. Kolář z organizace FAO.

O provádění laboratorních metod pomalé aglutinace a vazby komplementu na brucelózu skotu a velbloudů a vazby komplementů na maleus koní nás instruoval MVDr. Jeřábek z Vysoké školy veterinární v Brně a MVDr. Dyml ze Státního veterinárního ústavu v Liberci.

O rizikách onemocnění nás informoval MUDr. Poláček, obvodní lékař z Kostelce nad Č. L., který nás doprovázel. Upozornil nás na značné nebezpečí uštknutí zmijí písečnou, protože specifi cká antiséra byla deponovaná až v Moskvě. Také nás informoval o výskytu lidského moru, který v některých oblastech prý přenášejí mongolští svišti, tarbagáni. Ty s oblibou stříleli Mongolové, protože za jejich kůži dostávali šest tugrů (v hodnotě rublů). MUDr. Poláček proto prý poveze s sebou pařížskou morovou vakcínu.

… Problematický převoz materiálu přes zvedající se hladinu řeky Selengy

… Šéf veterinární služby Mongolska Saanžaa s přítelkyní při převozu zboží

Byly sestaveny tříčlenné skupiny z veterinářů praktiků a veterinárních pracovníků laboratoří a to pro somony (t. j. okresy) Bulganu sever skupiny tři, a to první skupina MVDr. Augustinský, MVDr. Beninghaus a MVDr. Bernušák, druhá skupina MVDr. Koudela, MVDr. Rademacher a MVDr. Chloupek a třetí skupina MVDr. Schlee, MVDr. Flešár a MVDr. Gamčík. Pro somony Bulgan jih byly stanoveny skupiny čtyři, a to první skupina MVDr. Straka, MVDr. Krušpán a MVDr. Kačín, druhá skupina MVDr. Boháč, MVDr. Ládr a MVDr. Jeřábek, třetí skupina MVDr. Žilinčár, MVDr. Dyml a MVDr. Pavliš a čtvrtá skupina MVDr. Zapletal, MVDr. Kacovský a MVDr. Polášek. Tato jižní část kraje byla totiž rozlehlejší a měla více zvířat.

Každá tříčlenná skupina musela být vybavena veterinárním materiálem pro odběr krví skotu a koní, pro tuberkulinaci skotu, pro zkoušku F alergenem ovcí a pro označování pozitivních zvířat, jakož i laboratorním vybavením pro provádění sérologických reakcí, t. j. aglutinací a vazeb komplementu na brucelózu skotu a velbloudů a pro maleinaci a vazbu komplementu maleu koní. Toto vybavení bylo z ČSR předem zasláno do skladu RVHP v Ulánbátaru.

Z Prahy jsme odlétal i 22. května, jabloně v naší zahradě byly již v plném květu. Když jsme přeletěli zasněžený Altaj, otevřela se pod námi horská louka, letiště Ulánbátar. Ještě před chvílí se tu pásli dvouhrbí velbloudi, ovce, jaci a koníci. Před přistáním našeho letounu se zvířata rozprchla na všechny strany.

… Tankování benzínu samospádem do nádrží našeho GAZu a agregátu provádí MVDr. Koudela

… Konec marné cesty přes tajgu přerušenou padlými modříny

Po opuštění kabiny letadla se do nás opřel studený vítr a poletoval sníh.

Pracovníci letiště nás odvezli do centra města k našemu hotelu Bajangol. Byla to novostavba, jejíž jídelna a vytápění dosud nebyly dokončeny. Odtud jsme prvé tři týdny vyjížděli do skladu RVHP, abychom rozdělili veterinární materiál a laboratorní vybavení pro všech sedm skupin, aby mohly v terénu samostatně pracovat. K přepravě jsme měli k dispozici osobní GAZ a nákladní ZYL.

Vedoucí mongolské veterinární služby Saanžaa se nám snažil pobyt zpříjemnit výletem na vyhlídkovou horu nad Ulánbátarem ve výši 2000 m, kde již na pastvině rozkvetly krásné žluté koniklece. Bylo zde infekční oddělení nemocnice, kde byl před rokem léčen MVDr. Skrovný.

Cesta na horu byla velmi strmá a stala se osudnou muzikantům brněnské Dubovy skupiny, jež později do Mongolska přicestovala. MVDr. Saanžaa nám zajistil též návštěvu operního představení Čo Čo San (Madam Butterfl y) v mongolském provedení a návštěvu přírodního parku v Batulzí se zajímavou sochařskou výzdobou.

Naše skupina, MVDr. Chloupek, MVDr. Koudela a já jsme si vylosovali trasu až k nejvzdálenějšímu okresu (somonu) Těšik při burjatské hranici a za třemi řekami: Orchon, Selenga a Egga. To nám přineslo díky rybáři MVDr. Chloupkovi dostatek výborných ryb, tajmenů i lipanů do kuchyně, ale způsobilo i značné komplikace s převozem materiálu na pramicích přes Selengu a Eggu při vysoké vodě. Ta způsobila, že se převoz přes Eggu zcela rozbil. Tím se náš přejezd zpět z Těšiku o tři týdny zpozdil a byl možný brodem až když voda poklesla.

… Kočování Mongolů s jakem od severu k jihu za lepší pastvou

… Vjezd branou do krajského města Bulgan (v pozadí domek Číňana)

I pokus o přejezd přes pohraniční tajgu na Zakamensk byl nemožný pro polámané kmeny modřínů, padlé přes cestu. Nepříjemná byla i mračna muchniček, jež dráždila spojivky oční v somonu Selenga. Jediný most byl přes řeku Orchon, našem třetím pracovišti, kde pastviny byly plné krásných květů lilií, hořců, protěží a pivoní, jež jsou dnes lákadlem turistických organizací spolu s návštěvou Čingischánova sídla Charchorin a buddhistického chrámu Gandam v Ulánbátaru.

Největší problémy nám však způsobila změna politické situace u nás po 21. srpnu 1968. Na štěstí to bylo už v době, kdy jsme kontrolovali zvířata v posledním horském somonu Buregchangaj, kde nás začátkem září zasypaly spousty sněhu. I tady však byly ojedinělé sérologicky prokázané případy brucelózy skotu i vozhřivky koní.

Od srpna nám přestala docházet pošta, chtěli jsme se tedy co nejrychleji vrátit do Ulánbátaru. Však ani ambasáda nebyla informována o situaci u nás. Všude se nabízel mongolský překlad ruské Bílé knihy o kontrarevoluci v Československu. Někteří Mongolové se začali obávat styku s námi. Práci jsme měli skončenou, materiál byl předán zpět na sklad RVHP v hodnotě několika milionů. Ale nikdo nám po celý měsíc říjen nemohl sdělit datum našeho odletu domů. Prověřovali jsme tedy možnost odjezdu vlakem z Pekingu přes Ulánbátar do Irkutsku a dále sibiřskou magistrálou. Však i tato možnost padla, protože trať byla po povodních přerušena před mongolským Darchanem s nadějí opravy s příštím jarem.

… Nejsevernější somon (pracoviště) za třemi řekami (Orchon, Selenga, Egga), Yurta = laboratoř

… Nádraží v Ulánbátaru – trať Peking – Irkutsk – opuštěná po velké vodě. Sleduje MVDr. Koudela

Teprve 4. listopadu se podařilo tehdejšímu ministru zemědělství Borůvkovi pro nás zajistit návrat společně s našimi vojenskými hodnostáři vojenským IL 18. Rusové jim ukončili studium na vojenských školách v Moskvě. Domů jsme tedy šťastně dorazili v druhé polovině listopadu společně s nimi.

Zapsal:
Rudolf Rademacher